Článek: Nedělní poslech 81

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 81

Jirka D.29.7.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Baptists a její album "Beacon of Faith".

Kapela Baptists pochází z kanadského Vancouveru a patří k interpretům, kteří příliš nehledí na hranice mezi metalovým zvukem, hardcore punkovým nasazením a crustovým kostitřasem. Všechno nebo nic, chtělo by se napsat, což může a nemusí být pravda. Pokud totiž Baptists něco určitě nechtějí, tak vyhovět všem. Jejich muzika není od toho, aby se líbila. Jejich muzika má totiž každého pořádně profackovat.

Baptists band

Beacon of Faith je v pořadí třetí nahrávkou (debut Bushcraft vyšel v roce 2013, druhá deska Bloodmines o rok později) a její vydání na podzemně věhlasných Southern Lord snad netřeba dál komentovat. Ostatně zatím všechno, co kapela vydala, vyšlo tam. Záruka kvality? To je otázka, ale minimálně slušná pozvánka k poslechu by jako jedna z odpovědí být určitě mohla.

Co Baptists nabízí? Především dost nekompromisní a do značné míry hardcorem zatíženou jízdu. Disonanci, neklid, nervní kytarové vyhrávky, bicí mašinerii a nepříčetného vokalistu. A taky určitě kapelu víc na živo než pro poklidný domácí poslech. Ale ani ten se nijak zásadně nevylučuje, protože těch třináct skladeb akorátně dlouhé desky Beacon of Faith lze v pohodě sjet bez větší újmy na zdraví a vybavení bytu.

Asi nijak zvlášť nepřekvapí informace, že tuhle desku nahrál Kurt Balou (Converge) a masteringem pošramotil Brad Boatright. Proč ne, výsledek je ostrý jako břitva, ale nikdo vás nenutí holit se třikrát za den. Závěrem snad jen zmíním skladbu Eulogy Tmplate, která se vymyká dvou až tříminutovým vypalovačkám a se svými šesti a půl minutami a pomalým tempem představuje takovou zajímavost na jinak dost energickém tripu napříč deskou. Dál není o čem dumat.

Kapela: Baptists

Album: Beacon of Faith

Styl: metallic hardcore / crust

Vydáno: 5/2018

Země: Kanada

Vydavatel: Southern Lord

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Andrew Drury - vokály

Danny Marshall - kytara

Shawn Hawryluk - baskytara

Nick Yacyshyn - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)