Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 83

Nedělní poslech 83

Jirka D.9.9.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Human Song a jejich album "Blue Spaces".

Piano, baskytara, elektronika, ženský zpěv a pár hostů. Zhruba tolik stojí za zvukem francouzského projektu Human Song, který spatřil světlo světa v roce 2012 a od té doby sem tam něco vydá. Něco netradičního, celkem osobitého, tíž uchopitelného a posluchačsky náročnějšího, což svým způsobem vyplývá už z výčtu nástrojů uvedeného na začátku. Pod těmi hosty si pak představte především bubeníky.

 

Human Song

 

Blue Spaces je nahrávka plná prostoru a po úvodní klavírním preludiu vás o tom přesvědčí hned následná skladba No Fairy. Se jménem Human Song je možná proto často skloňováno žánrové zařazení do post-rocku, případně alternativního post-rocku, což je spíš důsledek aktuální módy toho pojmu, než skutečného stavu věcí. Human Song totiž nejsou rock v klasickém významu toho slova, nemají v aranžích kytaru, baskytara s bicíma rock nedělá a piano je ... piano. Podobným úvahám zavdaly možná příčinu dynamičtější (ale mezi námi i lehce naivní) skladby typu West, ale právě tenhle poloha není na albu stěžejní a hlavní slovo má spíš elektronika a její netradiční uchopení (Four Doors, Hunter’s Procession,...).

 

V průběhu hracího času se album navíc docela proměňuje, například v hlasovém projevu Jane Lake, která od zpěvnější polohy občas přechází k takové potemnělé recitaci ve stylu Jarboe. Možná právě fanoušci její tvorby by u Human Song mohli ztratit trochu času, protože jistá podobnost v zatěžkané osudovosti by mohla vzbudit jejich zájem (The Amazon, Blue Spaces a další). Opět se zde nabízí otázka, proč vydavatel doporučuje tuto nahrávku fanouškům PJ Harvey a Björk, když duo Lake a Corner jednoznačně cílí jinam, na minoritní skupinu fanoušků netradiční elektro-alternativy.

 

Na obranu objektivity je nutno říct, že Blue Spaces je sice deskou zajímavé hudby a přístupů, ale stejně tak deskou, z níž něco skutečně velkého cítit nelze. Je to dáno hlavně tím, že množství triků je do značné míry omezené, často se opakují a album tak s přibývajícím časem v podstatě recykluje samo sebe.  Po pravdě si umím představit docela silný zážitek při dostatečně vizuálně podpořeném živém hraní, který studiová nahrávka nabídnout prostě neumí. I tak jsem s ní ale strávil překvapivě dost času.

 

 


 

Kapela: Human Song

Album: Blue Spaces

Styl: alternativa

Vydáno: 4/2018

Země: Francie

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Jane Lake - hlas, piano, elektronika

Mathew Corner - baskytara, elektronika

 

hosté:

Victor Gachet - bicí

Matthieu Barthélemy - bicí

Théo Seemann - bicí

Thibault Vancon - kytara

Canel - hlas

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou 312Music.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.12.17 13:35

já právě mám hudební eklektičnost Echoes rád a to, že zde najdu názory jak Rammstein, tak třeba na Gnaw Their Tongues mě uklidňuje, že nejsem na elitářskym rybníčku sebejmenovaných arbitrů udergroundu, kde všechno, co vyjde na 300 vinylech a kazetách je automaticky huj, zatímco všechno ostatní fuj. Přesně kvůli tomuhle zaprdlýmu, nudnýmu hulákání o tom, co by mělo bejt dobrý a co ne, podle toho jak moc je to metal, mě většina metlošů dost nebaví. Já bych se třeba nechal radši mučit než doposlouchat byť jeden song od Björk, ale jsem rád, že spáry zdejších zavítaj i do podobných Mordorů, ať to nemusim dělat já. Vlastně by mě docela zajímalo, co je teda ta správná muzika, který se věnovat, když jsme se dozvěděli jen o té špatné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky