Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 90

Nedělní poslech 90

Victimer4.11.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Vouna a její eponymní debut.

Za vším hledej ženu a u projektu Vouna toto rčení platí doslova. Yianna Bekris je mladá dáma, kterou je správné dávat do spojitosti se základy nové formace, brát ji za hlavní článek a hlavně komplexní autorku. I když se na nové promo fotce objevuje hned několik dalších členů, beru to tak, že samotné nahrání desky má na svědomí pouze Yianna. Vouna je nové jméno na metalovém poli a sympatie si může získat u těch, kteří se dobře orientují v jeho atmosférické odnoži. Tohle nové jméno spojuje hned několik prvků a stylů, ve kterých se Yianna cítí dobře a které by do své hudby ráda otiskla jako ty určující. Ale jeden přesto ční nad ostatními.


Tvorbu Vouna můžeme nazvat různě, ale první housle by mělo hrát označení doom metal, neboť debutová deska je postavena na právě základech zkázonosného stylu. Moc dlouho jsem nepátral a vybral termín cascadian doom metal, protože mi v daný moment přišel tak nějak nejvhodnější. Taky proto, že zde hraje roli přátelství s Wolves In The Throne Room, u kterých se nahrávalo i vydávalo. Nebo lépe řečeno vydávat bude (oficiální datum je 9.11.). Vouna je vedle doom metalu směsí folku, esoteriky, vůně pečených brambor lesního black metalu, ale i staré řecké kultury a evropských tradic vůbec. Vouna si zkátka hledá místo mezi styly, kdy si z každého oblíbeného vezme něco a snaží se dbát na to, aby výsledek nebyl paskvil, ale uměl zapůsobit. A docela to funguje.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vouna%20band.jpg


Je to debut, který je dobrý v tom, jak otevře svoji náruč a plní ji hudbou, ve které nachází své uplatnění. Nebo aspoň hodlá najít. Jistě je naivní a jistě si prochází mnoha porodními bolestmi, ale popohnat směrem k procházce v přírodě s trochou hlubšího přemítání je schopen. Je to hlavně žal a doom metal, kdo kropí oči slzami a mysl bezvýchodnou aurou v listí schoulené esoteriky, která se nese z hrdla hlavní protagonistky. Tam, kde zavane prádlo vlhkých flanelek, se za chvíli vyjeví vážnost situace a dramaticky klenuté lkaní. Duše je možná svobodná, ale ve vší vážnosti. Nevzteká se, spíš se hrdě dme a pomalu nakračuje.


Vouna doporučím těm, kteří hledají další kousek v atmosféricky metalové muzice, která nemá základy v tvrdém jádru, ale ve volnější formě vyjařování. Ty, kteří hledají něco originálního a neobvyklého, musím tentokrát odbýt, protože na tohle téma jsou Vouna zatím krátcí. Dobře bude těm, kteří se rádi toulají a nehledají přitom nic netradičního, ačkoliv je spojení zmíněných stylů samo o sobě zajímavé.

 

 


Kapela: Vouna

Album: Vouna
Styl: cascadian doom metal
Vydáno: 11/2018
Země: USA
Vydavatel: Artemisia Records
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Yianna Bekris - zpěv, všechny nástroje, koncept



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky