Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 90

Nedělní poslech 90

Victimer4.11.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Vouna a její eponymní debut.

Za vším hledej ženu a u projektu Vouna toto rčení platí doslova. Yianna Bekris je mladá dáma, kterou je správné dávat do spojitosti se základy nové formace, brát ji za hlavní článek a hlavně komplexní autorku. I když se na nové promo fotce objevuje hned několik dalších členů, beru to tak, že samotné nahrání desky má na svědomí pouze Yianna. Vouna je nové jméno na metalovém poli a sympatie si může získat u těch, kteří se dobře orientují v jeho atmosférické odnoži. Tohle nové jméno spojuje hned několik prvků a stylů, ve kterých se Yianna cítí dobře a které by do své hudby ráda otiskla jako ty určující. Ale jeden přesto ční nad ostatními.


Tvorbu Vouna můžeme nazvat různě, ale první housle by mělo hrát označení doom metal, neboť debutová deska je postavena na právě základech zkázonosného stylu. Moc dlouho jsem nepátral a vybral termín cascadian doom metal, protože mi v daný moment přišel tak nějak nejvhodnější. Taky proto, že zde hraje roli přátelství s Wolves In The Throne Room, u kterých se nahrávalo i vydávalo. Nebo lépe řečeno vydávat bude (oficiální datum je 9.11.). Vouna je vedle doom metalu směsí folku, esoteriky, vůně pečených brambor lesního black metalu, ale i staré řecké kultury a evropských tradic vůbec. Vouna si zkátka hledá místo mezi styly, kdy si z každého oblíbeného vezme něco a snaží se dbát na to, aby výsledek nebyl paskvil, ale uměl zapůsobit. A docela to funguje.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vouna%20band.jpg


Je to debut, který je dobrý v tom, jak otevře svoji náruč a plní ji hudbou, ve které nachází své uplatnění. Nebo aspoň hodlá najít. Jistě je naivní a jistě si prochází mnoha porodními bolestmi, ale popohnat směrem k procházce v přírodě s trochou hlubšího přemítání je schopen. Je to hlavně žal a doom metal, kdo kropí oči slzami a mysl bezvýchodnou aurou v listí schoulené esoteriky, která se nese z hrdla hlavní protagonistky. Tam, kde zavane prádlo vlhkých flanelek, se za chvíli vyjeví vážnost situace a dramaticky klenuté lkaní. Duše je možná svobodná, ale ve vší vážnosti. Nevzteká se, spíš se hrdě dme a pomalu nakračuje.


Vouna doporučím těm, kteří hledají další kousek v atmosféricky metalové muzice, která nemá základy v tvrdém jádru, ale ve volnější formě vyjařování. Ty, kteří hledají něco originálního a neobvyklého, musím tentokrát odbýt, protože na tohle téma jsou Vouna zatím krátcí. Dobře bude těm, kteří se rádi toulají a nehledají přitom nic netradičního, ačkoliv je spojení zmíněných stylů samo o sobě zajímavé.

 

 


Kapela: Vouna

Album: Vouna
Styl: cascadian doom metal
Vydáno: 11/2018
Země: USA
Vydavatel: Artemisia Records
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Yianna Bekris - zpěv, všechny nástroje, koncept



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 7.12.25 10:41

Já jsem zase neurval trochu času na sepsání své části, takže aspoň stručně. Poslouchal jsem zpětně letošní novinku Stevena Wilsona, bude recenze. Taky jsem poslouchal letošní Lvmen, a taky bude recenze. V jistém smyslu nenapravitelný jsem v tom, že si vždycky pustím novou desku Soulfly, což jsem udělal i teď, a to už není ani bída, to je čiré zoufalství. Poměně dost času jsem strávil s dvěma alby Hail Spirit Noir, konkrétně Eden In Reverse (2020) a Fossil Gardens (2024). Obě supr. Neustále se vracím k aktuálním Deftones a pořád nedokážu jít do hloubky. Nevím proč. Poměrně nemálo poslechů jsem věnoval nové desce domácí party Lais Kilski, recenze taky bude. Zatokrev jsem zkoušel docela marně a nad poslední deskou Between The Buried And Me zatím trochu váhám. Snad vše.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky