Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 91

Nedělní poslech 91

Victimer11.11.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Abstract Void a jeho album "Back to Reality".

Vody Nedělních poslechů mají být neprobádané a jako takové musím brát i ty, ve kterých pluje hudba Abstract Void. Prozatím mi byla zapovězena. Byla i vám? Jisté je, že díky ní se ocitáme v prostředí, kde divoké vlny mění svou povahu díky stylům, jenž je provází. Osobně jsem tak daleko proti jejich proudu snad nikdy nezašel. Povězme si tedy krátké entrée ke stylu, jakým se tento projekt prezentuje.


Chudák black metal. Již tak težce zkoušený šerým a depresemi nasáklým závojem shoegaze, je dál velmi mocně poháněn synťáky, aby zrovna ony nebohý black metal vrhly do vln zapomnění, kde jen sténá z dáli ve formě zkresleného krkavčího vokálu, jehož poloha není příliš vzdálená té, kterou se dřív pyšnili třeba Austere. První vlnu pak začnou sjíždět neživé rytmy osmdesátkových kláves, které do celkového dění výrazně promluví. Ono spojení blackgaze / synthwave je rázem zcela opodstatněné.


Hudba Abstract Void neustále peláší dopředu v rychlých otáčkách a čára, jenž za ní zůstává je slepencem dvou (vlastně tří) hudebních stylů, kterého se dříve drtivá většina obávala. Doba pokročila, není čas se bát. Minimálně kombinací, které se samy nabízí. Kdo však skutečně za tím vším stojí, zůstává otázkou. Jediná osoba, která má vše na starosti, zůstává v utajení a kdo by náhodou sázel na mimozemský původ, má smůlu v tom, že trvalý pobyt projektu je skutečně uváděn na Zemi. Spokojme se tedy aspoň s tím, myslím, že je to celkem jedno...


Hudební stylizaci doprovází i stylizace grafická. Ta je spojením přírodních motivů a počítačové grafiky, kdy mám pocit, že jsem v úvodu nějaké hry. Někde mezi Comodorre a současnými trendy PC, ve kterých se prd vyznám. K hudbě si ale svoje řeknu, ta je až moc blízko toho, co důvěrně znám. Vlivné kapely, které spojují osud Abstract Void v jeden jediný, si dosaďte dle vlastní fantazie, ale tenhle umělohmotně veselý skoro - black ve mně zanechává nostagicko pozitivní pocit, který mne klidným jen tak nenechá. Pro někoho už je to těžce za hranou, pro dalšího to může být zajímavá stylová úchylka, ve které se dá snadno najít, co je třeba. Emoce, nespoutanost a taneční rytmy naroubované na energickou melancholii.


Back to Reality je druhým albem projektu. Je to poslechovka, průvodce sny, kdy zavřete oči a na chvíli si promítnete události, co se již staly a spojíte je s těmi, co by mohly přijít. V dalších aspektech, kdy mám na mysli samotnou hranu kýče a nevkusu, zřejmě album selhává, ale neviděl bych to jen špatně. U mě minimálně v tom smyslu, že jsem zpozorněl a několikrát za sebou jej prolétl. A tuhle možnost dnes nabízím i vám.

 

 


Kapela: Abstract Void
Album: Back to Reality
Styl: blackgaze / synthwave
Vydáno: 10/2018
Země: ??
Vydavatel: Flowing Downward
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
??



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 18.11.18 10:09odpovědět

Mně se to líbí. Takové nenásilné.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky