Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 91

Nedělní poslech 91

Victimer11.11.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Abstract Void a jeho album "Back to Reality".

Vody Nedělních poslechů mají být neprobádané a jako takové musím brát i ty, ve kterých pluje hudba Abstract Void. Prozatím mi byla zapovězena. Byla i vám? Jisté je, že díky ní se ocitáme v prostředí, kde divoké vlny mění svou povahu díky stylům, jenž je provází. Osobně jsem tak daleko proti jejich proudu snad nikdy nezašel. Povězme si tedy krátké entrée ke stylu, jakým se tento projekt prezentuje.


Chudák black metal. Již tak težce zkoušený šerým a depresemi nasáklým závojem shoegaze, je dál velmi mocně poháněn synťáky, aby zrovna ony nebohý black metal vrhly do vln zapomnění, kde jen sténá z dáli ve formě zkresleného krkavčího vokálu, jehož poloha není příliš vzdálená té, kterou se dřív pyšnili třeba Austere. První vlnu pak začnou sjíždět neživé rytmy osmdesátkových kláves, které do celkového dění výrazně promluví. Ono spojení blackgaze / synthwave je rázem zcela opodstatněné.


Hudba Abstract Void neustále peláší dopředu v rychlých otáčkách a čára, jenž za ní zůstává je slepencem dvou (vlastně tří) hudebních stylů, kterého se dříve drtivá většina obávala. Doba pokročila, není čas se bát. Minimálně kombinací, které se samy nabízí. Kdo však skutečně za tím vším stojí, zůstává otázkou. Jediná osoba, která má vše na starosti, zůstává v utajení a kdo by náhodou sázel na mimozemský původ, má smůlu v tom, že trvalý pobyt projektu je skutečně uváděn na Zemi. Spokojme se tedy aspoň s tím, myslím, že je to celkem jedno...


Hudební stylizaci doprovází i stylizace grafická. Ta je spojením přírodních motivů a počítačové grafiky, kdy mám pocit, že jsem v úvodu nějaké hry. Někde mezi Comodorre a současnými trendy PC, ve kterých se prd vyznám. K hudbě si ale svoje řeknu, ta je až moc blízko toho, co důvěrně znám. Vlivné kapely, které spojují osud Abstract Void v jeden jediný, si dosaďte dle vlastní fantazie, ale tenhle umělohmotně veselý skoro - black ve mně zanechává nostagicko pozitivní pocit, který mne klidným jen tak nenechá. Pro někoho už je to těžce za hranou, pro dalšího to může být zajímavá stylová úchylka, ve které se dá snadno najít, co je třeba. Emoce, nespoutanost a taneční rytmy naroubované na energickou melancholii.


Back to Reality je druhým albem projektu. Je to poslechovka, průvodce sny, kdy zavřete oči a na chvíli si promítnete události, co se již staly a spojíte je s těmi, co by mohly přijít. V dalších aspektech, kdy mám na mysli samotnou hranu kýče a nevkusu, zřejmě album selhává, ale neviděl bych to jen špatně. U mě minimálně v tom smyslu, že jsem zpozorněl a několikrát za sebou jej prolétl. A tuhle možnost dnes nabízím i vám.

 

 


Kapela: Abstract Void
Album: Back to Reality
Styl: blackgaze / synthwave
Vydáno: 10/2018
Země: ??
Vydavatel: Flowing Downward
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
??



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 18.11.18 10:09odpovědět

Mně se to líbí. Takové nenásilné.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky