Článek: Nedělní poslech 94

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 94

Victimer16.12.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bliss Signal a její eponymní debut.

Zajít si do krámu Profound Lore a dychtivě sáhnout po něčem novém, není u nás na Echoes nic neobvyklého. Párkrát už se to stalo, stává se tak i tuhle neděli a počítám, že ani do budoucna tomuto zírání do výlohy neodzvonilo. Label pořád platí za skvělou značku lebedící si v různě křížených extrémních spolcích, kdy je úplně jedno, jestli dotyčný hraje grindcore nebo tvrdší elektroniku. Nejlépe pak když stíhá oboje.

Velkého podílu elektroniky nakonec není ušetřen ani dnes probíraný spolek. Bliss Signal je dvoučlenný projekt, v nemž se realizuje James Kelly, který dříve třímal v rukou skoro všechny nástroje, aby v Altar Of Plagues ničil dobré jméno black metalu (v dobrém). Druhým do party se stal Jack Adams, známý spíš pod pseudonymem Mumdance, v jehož žilách koluje klubová elektronická muzika. Spojení obou pak znamená přesně to, co lze z předchozích řádků vyčíst. Metalové zbytky a hodně elektroniky. Abstraktní, černé jako tma a z ní zírající laně. Tančit na ni ale nejde, protože to celé zní až příliš splašeně a neurčitě. Je to kombinace toho, co zbylo z black metalu, v šuplíku DJe a étericky atmosférických vizí.

Jsou to takové zvukově poničené sny. Přetrhané, příliš hlučné a mnohdy dost necitlivě přehozené z polohy klid uprostřed noci do stresu a strachu zůstat v klimbu. Jako rychlé útržky dějů, které se někdo pokoušel dát dohromady, ale pak se mu rozsypaly a je z toho akorát pěkný svinčík. Jsou rozmázlé všude kolem a hlavou se nese zvláštní zmatek, kdy neví jestli ještě sní, nebo si má naplánovat úklid vlastních představ. Hudba Bliss Signal je krátké intenzivní masírování, hluková koláž nočních vizí. Nezpívaná, instrumentální - to jen pro úplnost.

Půlhodinový experiment o střetu dvou světů a pohledů na muziku uteče jako nic. Pak by se měl každý zamyslet nad tím, co doopravdy zanechává. Já jsem trošku na vážkách. Album lze uchopit poměrně snadno, ale stejně si nejsem dvakrát jistý, jestli jsem ten správný adept pro vytvoření si vlastního názoru. Jsem pořád někde vedle, na jiné louce, s jinými laněmi a halucinacemi... Mám raději nižší frekvence a hlubší výlov fantazie, tady se na mě moc klepe a spěchá. Nakonec tedy vítězí experimentální okolí, které se mě sice snaží pohltit, ale úplně mu to nejde. Nechám tedy Bliss Signal těm, kteří jsou nastaveni trochu jiným směrem, než je ten můj současný. K vyzkoušení ale rád doporučím všem.

Kapela: Bliss Signal
Album: Bliss Signal
Styl: electronic / blackgaze
Vydáno: 9/2018
Země: Irsko / UK
Vydavatel: Profound Lore Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava: James Kelly & Jack Adams

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)