Článek: Nedělní poslech 95

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 95

Victimer30.12.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Echtra a její album BardO.

Poslední Nedělní poslech v roce 2018 je připsán americkému atmo projektu Echtra. Ten nepatří mezi úplné nováčky podzemní scény, na kontě má aktuálně již své čtvrté album, ale pořád se pohybuje jen po okraji deštěm provoněných lesů, než aby se skrz ně naplno rozezněl. Ale ono i EP A War For Wonder by se díky své délce dalo považovat za plnohodnotné album, takže na počtu zas tolik nezáleží. Za projektem stojí vetchý čeledín Jason Joshua Phillips, který působí i v dalších spolcích +/- podobného ražení. Ani jeho jméno však neberme jako něco bytostně důležitého.

Podstatné je poslání. Hudba Echtra symbolizuje jakýsi druh přenosu. Snad má i svůj duchovní rozměr, kdy black metal krotne a pozbývá divokého soundu vlivem putování mezi lidskou psychikou a napojení na přírodní síly. Konkrétně nové album se zaměřuje na pohyb po ose, jež se napíná mezi úmrtím a znovuzrozením. Ono se tohle zhudebnělé konání dá popsat mnohem poutavěji, ale podstatné bude jen to, že se během přehrávání BardO skutečně něco děje. Hudba se svým plazivě, v přítmí se krčícím sebevyjádřením, snaží evokovat duševní cvičení, kdy za pomocí blackmetalové zhýralosti, doomového tempa, akustických kytar a automatického bubeníka vniká pomalu do podvědomí.

A sama o sobě je pomalou a dlouhou exkurzí mimo pozemské bytí. Katarzí, zvukovým přemítáním. Důležitá je hypnotická poloha, jen zlehka se rozvíjející děj a dobře připravené nervy, neboť není každý den posvícení a už vůbec ne nálada na strávení podobných záležitostí. Chytlavost nula, pocit poslechu něčeho za hranicí chápání také nula. Tolik toho zase nechtějme. Hudba Echtra je takové tiché našlapování, ve kterém sice dojde na zrychlený krok a trochu paniky, ale jinak je to snově zastřená noční vyhlídka, črty a linky na noční obloze, které se promítají do podvědomí během poslechu.

Doporučení? Právě těm, kteří jsou na podobné rozjímání zrovna nastaveni, nebo takovým, kterým je dobře u pomalého blacku, jenž nemusí být sám o sobě pouhým blackem, ale rozmáchleším dobrodružstvím, byť pořád na samé hranici primitivnosti. Okolnosti pak nahrají tomu, že tahle věc bude učinkovat. V opačném případě pak může dojít k jistým nedopatřením, jako jsou nadávky nebo rozhazování rukama. Ale hlavně zachovat klid, tohle je vážně jen pro některé...

Kapela: Echtra
Album: BardO
Styl: drone / black / folk
Vydáno: 11/2018
Země: USA
Vydavatel: Temple of Torturous
Odkazy: bandcamp / oneirios web

Sestava: J. Joshua Phillips - všechny nástroje, zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.