Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Ozvěnový čtyřlístek Creative Eclipse PR

Ozvěnový čtyřlístek Creative Eclipse PR

Jirka D.6.3.2018
Žánrové hranice jsme si na Echoes sice nestanovili, ale současně nemáme odvahu psát stejně fundovaně o všem, co nám přijde pod ruce. Prostě proto, že ne všem jsme schopni udržet si stejný přehled jako v žánrech, které vyhledáváme pravidelně. Dnes tedy něco nepravidelného.

Stačí si projít žánrové zařazení v obecných informacích o nahrávkách níže a v podstatě je jasné, proč byly tyto čtyři desky došlé od agentury Creative Eclipse PR vyjmuty z klasické rubriky recenzí a sjednoceny do tohoto spíše obecně pojatého článku. V textu především nehledejte žádné hluboké myšlenky, názory a hodnotící postoje, respektive možná nějaké najdete, ale jde spíš o opatrnické pošťouchnutí zcela bez znalosti kontextu scény a třeba i diskografie jednotlivých interpretů. A tedy bez ambicí vynášet jakékoliv verdikty.

 

 

// Dog In The Snow – Consume Me

songwriting / indie folk

říjen 2017

Battle Worldwide Recordings (#BATTLE058CD)

10 skladeb, 34 minuty

 facebook // soundcloud

 

Přehled nahrávek otevřeme v abecedním pořadí první deskou jednočlenného projektu Dog In The Snow, která by ale při řazení dle dojmů z poslechu byla až někde hluboko dole. Za Dog In The Snow stojí prakticky pouze Helen Ganya Brown, a tím je myšlena nejen tvorba vlastní hudby, ale stejně tak i její nahrávání a produkce. Pokud jste snad o Helen už něco slyšeli, mohlo to být v souvislosti s kapelou Fear of Men, za sebe přiznávám, že jsem o ní neslyšel nic. A dobře mi bylo.

 

Deska Consume Me je typický představitel hudby zahleděné hluboce do sebe, což pravděpodobně reflektuje samotnou autorku a její životní postoje. Hudba je v podstatě strašně jednoduchá, pouze hlas a primitivní elektronický podkres, takže je jasné, že těžiště leží v obsahu, textech a sdělovaných myšlenkách. Na požádání pošlu hustě popsanou A4, na níž se Helen snaží vysvětlit hloubku nahrávky, podněty, které ji vedly k napsání písní a textů tak, jak je napsala, protože na interpretaci něčeho takového fakt nemám sílu.

 

Helen mi prostě připadá jako zpívající zástupce mladých intelektuálů západního světa, jejichž problémy jsou sice vytrženy zcela z kontextu reálného světa, ale o to víc jim připadnou důležité a o to víc mají pocit, že je musí hrozně moc řešit. Album Consume Me na mě ve výsledku zanechává takový dojem, jako bych se omylem zatoulal na přednášku bojovné feministky

o právech gayů mít dvojčata. Někdo z nás dvou je prostě mimo.

 

 


 

// Inc . No World – Living EP

R&B / alternative

září 2017

The Big Oil Recording Company (#OIL021)

5 skladeb, 24 minut

bandcamp // facebook // soundcloud // en.wikipedia

 

Inc. No World je trochu zapeklitý název kapely tvořené dvěma bratry, jejichž jména se trochu bojím prohnat českým skloňováním, takže použiju nominativ – Andrew Aged a Daniel Aged. Tihle dva bráchové fungují jako kapela od roku 2010, i když pravda je, že samotný název prošel jistým vývojem (přes Teen Inc. a pouhé Inc.) a že jméno Inc. No World je staré zhruba rok a něco. Pokud jde o dosavadní tvorbu, na kontě mají dvě řadové desky - No World (2013) a As Light As Light (2016), z nichž ta první vyšla na kultovním vydavatelství 4AD stejně jako jejich úplně první EP z roku 2011 nazvané nepochopitelně 3.

 

Současná nahrávka svým rozsahem opět EP obsahuje pět skladeb, které mají hodně blízko klasickému R&B a stejně tak se od něj co možná nejvíc vzdalují. Bratři Agedovi (skloňování jsem se prostě nevyhnul) začínají sice klasicky v mezích žánru (titulní Living), ale s přibývajícími minutami přidávají i na odvaze pouštět se do zákoutí jiných, třeba alternativních, třeba přivoněných zprofanovaným, ale maximálně platným pojmem modern jazz. Inc. No World sází na hlas a na elektronický doprovod, který si žánrové směřování nevybírá, ale jde si vlastní cestou a ohledy na snadné zatřídění do škatulek nechává stranou. Což je fajn.

 

Deska Living je krátká, ale současně i dostatečně vypovídající a představující soubor, kterému nejsou cizí experimenty v mezích posluchačské přijatelnosti a přívětivosti, ale stejně tak na hony vzdálené jakékoliv lacinosti. Právě v tomto rozpoložení mezi nefalšovaným uměním a snadnou vstřebatelností se album Living pohybuje překvapivě snadno a stejně tak snadno jej lze i přijmout. Pokud jsme v úvodu článku psali něco o lehkých šťouchancích, tak v tomto případě činíme výjimku a spíše doporučujeme.

 

 


 

// Monophona – Girls On Bikes Boys Who Sing

indietronic

říjen 2017

Kapitän Platte (#KUTTER 039)

11 skladeb, 41 minuta

bandcamp // facebook // homepage

 

Monophona jsou lucemburské trio, které o sobě na profilech píše jako o střetu akustické muziky s elektronickou, a i když nemám příliš snahu podobným řečem věřit, v případě Monophona lze souhlasit. Tahle kapela funguje od roku 2011, debutovala v roce 2012 deskou The Spy a od té doby v podstatě pokračuje na německém vydavatelství Kapitän Platte. Ono „v podstatě“ představuje album Blackonblack (2015), jeden sedmipalec a aktuální desku s tím dost divným názvem.

 

Ten divný název už sám sobě napovídá, že muzika Monophona nebude jen tak něco snadného pro běžného českého montéra, ale že tady půjde o umění, vyšší cíle a playlisty radia Wave. Tedy hodně elektronického podkresu, hlas více či méně modifikovaný chytrými krabičkami a k tomu samozřejmě akustická kytara, protože ta se hodí vždycky. To vše komplikovaně pouze natolik, aby to působilo umělecky a současně to neodradilo průměrně náročného posluchače alternativní scény.

 

Po pravdě by poslech této nahrávky nepředstavoval žádný velký problém nebýt místy se vyskytující a co do provedení nepříjemné elektronické ruchařiny, a nebýt občasné snahy působit důležitě a naléhavě (například v Tick of a Clock). Jako ideální se jeví umírněné prolnutí jak světa folk-rockové písničkářky Claudine (která má hlas a nápady ne nepodobné Sóley), tak světa elektroniky jejího kolegy Chooka. Když se ani jedno nepřehání, zní to dobře, tak trochu jako Björk ze second handu.

 

 


 

// Shadow Ray – Eyes, Gleaming Through The Dark

experimental pop / electronica

říjen 2017

Rillbar

8 skladeb, 45 minut

bandcamp // homepage

 

Celý článek jsme začali jednou nesoudnou intelektuálkou a pro genderovou vyváženost skončíme jedním nesoudným muzikantem jménem Anders Holst. Právě tento chlápek z dánské Kodaně se ukrývá pod projektem Shadow Ray a nutno dodat, že to zdaleka není jediná jeho aktivita, spíš naopak.

 

Album Eyes, Gleaming Through The Dark je těžko zařaditelný mix elektronikou znásilněného písničkářství, který by snad mohl mít blízko k popovému experimentu či prostému označení alternativa. Těžko říct. Nicméně se opět jedná o snahu dělat velké umění s hloubkou a závažností, ale opět je výsledkem hudebně plytká nuda bez potenciálu oslovit.  

 

V promo materiálech se píše něco o inovativním popu a osmi skladbách zkomponovaných jako dense clouds of bowed quitars and dusty synths meeting around a soulful vioce, což cituju a nemám odvahu přeložit tak, aby to nevyznělo cynicky. Stejně tak nemám odvahu prohlásit hlas páně Holsta či cokoliv jiného na albu za oduševnělé a pokud snad lze hovořit o nějakých hustých mracích, tak jen o těch, které se stahují nad pokračováním našeho dalšího vztahu. Ještě než začal, budeme se loučit.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky