Článek: Ozvěnový duel Anteny Krzyku 2

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Ozvěnový duel Anteny Krzyku 2

Jirka D.27.10.2018

V krabici s nápisem „promo céda - nevyřízené“ nám kromě jiných zbyly dvě nahrávky, které do redakce došly opět z polského vydavatelství Antena Krzyku a opět se setkaly s nepochopením.

Pár vět o polském nezávislém vydavatelství Antena krzyku jsme psali v minulém duelu podobně podezřelých nahrávek, takže pokud trpíte zvědavostí se něco dozvědět, zkuste náš starší článek ZDE. Upřímně jsme tak trochu doufali, že po těch našich několika hřejivých větách nám už nikdy nic do pošty nepřijde, nicméně jsme se přepočítali a v poště se objevila další porce nezávislého hudebního smýšlení. Což je vždycky dobře hlavně pro samotné autory, protože posluchač se v takových případech ocitá v roli nedobrovolné oběti.

// Alpha Strategy - The Gurgler

Alpha Strategy noise / alternative rock

srpen 2018

7 skladeb, 32 minuty

bandcamp // facebook

Nicméně předsudky stranou - minimálně u Alpha Strategy jsem čekal (a částečně možná dostal) něco aspoň trochu zajímavého. Proč? Před prvním poslechem jsem se začetl do informací uvedených na cédu a píše se tam o tom, že desku nahrál a smíchal Steve Albini v Electrical Audio a masteroval Bob Weston v Chicago Mastering Services. Nevím, jak moc je třeba vysvětlovat význam Stevea Albiniho pro nezávislou rockovou scénu za oceánem (ostatně Bob Weston nestojí o moc pozadu), ale snad stačí, když uvedu, že ten význam je naprosto zásadní. A je tak trochu veřejným tajemstvím, že Albini si do studia nepustí každého a peníze v tom nehrají vůbec žádnou roli.

Z jakého důvodu si tam pustil Kanaďany Alpha Strategy, nevím, ale pravděpodobně v tom hrála roli nekonformnost jejich hudebního projevu. Ten by se dal označit za rockový a hlasový experiment se vším všudy, čerpající z minimalismu a čehosi, co bych nazval hudebním dadaismem. Pokud někomu Shellac přijdou jako netradiční a tíž uchopitelní, tak v porovnání s tímto souborem jde o mainstreamovou kapelu pro pubertální holky. Alpha Strategy v tomto ohledu jdou mnohem dál a v nejeden moment si nejsem zcela jistý, jestli všichni hrají (a zpívají) tu samou skladbu.

Deska The Gurgler (v překladu něco jako zoufalec) by mohla oslovit právě posluchače Shellac, případně Fugazi či jiných, podobně lomozících nezávislých rockovek, ale dopředu je potřeba počítat s tím, že jde o mnohem větší diletantismus uměleckou licenci, jejíž pravou podstatu chápou jen autoři sami. Vstup jen na vlastní nebezpečí.

// Siksa - Stabat Mater Dolorosa

Siksa punk / avantgarda

srpen 2018

10 skladeb, 39 minut

facebook // bandcamp

V případě avantgardně laděného dua Siksa budeme muset sestoupit ještě o něco hlouběji a zapomenout na všechny naše zakořeněné předsudky o tom, jak by měla vypadat hudba. Siksa totiž není hudba. Přiznává to i hlavní protagonistka Alex titulovaná jako non-actress, a stejně tak i baskytarista Buri titulovaný jako non-musician. Člověka pak logicky napadne, jak může dopadnout setkání neherečky s nemuzikantem, a je docela přirozené, že blbě je pořád ještě slabé slovo.

Ostatně o hudbu nejde podle mě ani samotným autorům. Všechno je založeno na performanci v nejen hudební rovině, na excentrickém vystupování, na provokativních textech, na snaze šokovat a tedy zaujmout a tedy donutit ... k čemu vlastně? K přemýšlení? K zamyšlení se nad čímsi jako sdělením? V tom bude možná problém...

... jednoznačným limitem souboru totiž není ani tak dekadentní vyznění jako jasné cílení na polského fanouška, protože ti ostatní si díky jazykové bariéře z poslechu neodnesou prakticky nic. Možná pocit hnusu nad tím, že mladí a pravděpodobně schopní lidé plýtvají energií podobně zbytečným způsobem. Možná jsem cynik, ale musím přiznat, že Stabat Mater Dolorosa mě nijak nešokuje a nechává v klidu. Nechávají mě v klidu i někde zachycené řeči o feministickém směřování kapely, protože ta se dokáže docela dobře ztrapňovat i bez mého přičinění. Jednou z výhod dnešního globalizovaného světa je to, že když se nám něco nelíbí, můžeme jít o dům dál. Siksa je přesně ten případ.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

opište kontrolní kód

Lomikar / 29.10.18 19:18odpovědět

Ježuch ta Siksa byla letos myslím na Hradbách samoty a v polskym undergroundu není úplně neznámá. Vlastně jediná její metoda je vrazit ihned z pódia mezi lidi, kde improvizovaně hystericky nadává a strká do chlapů. Jako každý máme svoje bábovičky, v androši člověk musí respektovat leccos, ale koho tohle u Joviše napadlo vydat k poslechu, ten večírek bych chtěl vidět.

Jirka D. / 30.10.18 6:51odpovědět

Něco podobného jsem i ní taky čelt a na netu se dají dohledat i videa z živých vystoupení, která vypadají jak setkání z polepšovny. Nemá to v hlavě úplně v pořádku, občas se to stává...