Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Ozvěny opavských klubů - Klub Art

Ozvěny opavských klubů - Klub Art

Sorgh22.9.2013
V Opavě se zastavíme ještě jednou. A to v klubu, který se vymyká ze zažité představy sklepní kobky, na jejímž pódiu chrlí krev zmalovaný mutant. Krvácet se dá i s grácii, na místě čistém a elegantním. O Artu jsem si povídal s jeho šéfem, Honzou Kunzem.

Čau Honzo, váš Klub Art provozuje organizace OKO, které nabízí místním lidem široké kulturní vyžití. Na jeho parketu se dostávají ke slovu nejrůznější kulturní disciplíny. Bylo to vaším záměrem od první myšlenky nebo jste aktivity postupně rozšiřovali?

Od první chvíle jsme chtěli dělat kulturu pro co nejširší okruh lidí. V umění má každý jiné preference, někomu se líbí to, jinému ono. Všechny ty věci a projekty existují vedle sebe. Nikdy jsme se nechtěli vymezovat a dělat věci jen pro úzkou skupinu lidí. V Klubu ART můžete zajít na jazz, alternativu, stejně jako na mediálně známou kapelu nebo třeba divadelní představení, přednášku či autorské čtení.

Počítám, že takový rozptyl v aktivitách musí zaměstnat celou řadu lidí. Máte jednotlivé směry mezi sebou nějak rozdělené, nebo platí, že co Artista, to mravenec – práce všeho druhu?

Bylo by krásné mít na všechno lidi, ale realita v kultuře je bohužel jiná. Na další lidi nejsou peníze. O dramaturgii a produkci se starám já a pomáhá mi Eva Dokoupilová, která má na starost propagaci a grafiku. Nicméně spolupracujeme se spoustou organizací a zájmových skupin, kteří si dramaturgii svých akcí řeší sami a my jim jen pomáháme s produkcí. Dobří a kreativní lidé k nám měli a mají dveře otevřené.

Klub sídlí v „novém“ Obecním domě, který obsadil budovu bývalé banky. Máte nyní pod jednou střechou většinu svých expozic a prostor, které provozuje sdružení OKO? Vím, že máte ještě Dům umění a nějaký kostel.

Opavská kulturní organizace provozuje Klub ART, Galerii Obecního domu, Dům umění s odsvěceným kostelem sv. Václava, který slouží jako koncertní síň. Důležitou součástí organizace je také historická expozice Cesta města.

Vraťme se k samotnému klubu, o který mi jde především. Je to krásný, decentní prostor, který na mě alespoň z fotek působí uklidňujícím a čistým dojmem. Pomáhal vám s interiérem nějaký architekt nebo je to čistě vaše pojetí?

Chtěli jsme moderní klub, který bude vyhovovat náročným požadavkům současných kulturních projektů. Podle ohlasů umělců, kteří zde vystupovali se to povedlo. Prostorové rozvržení je moje práce. Barvy a design je práce designérky Jitky Vrbkové.

Až je mi zatěžko si zde představit vystoupení nějaké tvrdší kapely. Jsou takové?

Jak už jsem říkal, nejsme elitáři a dáváme prostor různorodým žánrům. To znamená, že u nás vystupovaly i kapely těch nejtvrdších odnoží metalu a po pódiu tekla i falešná krev. Několikrát u nás byly hard corové nebo punkové party.

Takže máte určitě v diáři číslo na zkušenou uklízečku :-). Na první pohled mi k vám ladí spíš ty pravidelné jazzové seance, jak uvádíte v programu. To bych si dal kafíčko a jen si pokojně klimbal v židli nohu přes nohu. Jak si muzikanty vybíráte, oslovujete je sami nebo se ozývají sami?

V kultuře dnes nabídka silně převyšuje poptávku. Každý den mi přijde na email asi 30 nabídek, což v praxi znamená, že odmítnutých akcí je mnohem víc než realizovaných. I kdybychom sebevíc chtěli, nejsme schopni udělat ani polovinu toho co je nám nabídnuto. Přístup kombinujeme, někoho vybereme sami a co se nám líbí a zapadá nám do dramaturgického plánu klidně vybereme z nabídky.

Sázíte spíš na známější jména nebo si u vás může zahrát i študent hry na trombón, pokud vás svojí hrou osloví?

Jak už jsem říkal, kombinujeme to. Vystupovaly u nás velmi známé kapely jako třeba Tata Bojs, Priessnitz, UDG, Wohnout, Sunshine, ale taky spoustu úplně neznámých studentských kapel. Vždycky jde jen o to, aby akce měla smysl, aby na ni přišli lidi. I když se mi projekt třeba hodně líbí, ale je z druhé strany republiky a na facebooku má 100 fanoušků kamarádů, nemůžu ten koncert udělat, protože by nikdo nepřišel a zaplatit by se to muselo. Je třeba myslet i na ekonomickou stránku věci.

To je bez debat. Jak to máte se zázemím, které můžete nejen hudebníkům nabídnout?

Bez jakékoliv nadsázky můžu říct, že Klub ART patří k nejlépe vybaveným klubu v České republice. Protože jsem sám muzikant, vychytal jsem věci, které mě vždycky štvaly v ostatních klubech. Disponujeme kvalitní výstupním aparátem s 5 odposlechovými cestami. Světelný park obsahuje 2 inteligentní hlavy, 2 stroboskopy, 4 divadelní světla, 2 led kontra světla a 12 par světel. V backstage jsou dvě šatny, záchod se sprchovým koutem. Zakládáme si rovněž na profesionální produkci.

Tak to je ideální případ, když se o technologie stará člověk, jenž si sám něco prožil v místech na opačné straně sálu, než je hlediště.  Pak není problém odpálkovat nepodložené stížnosti muzikantů a na druhou stranu nabídnout posluchačům kvalitní zážitky. A kdybych krom muziky dostal chuť jen na pivo, je součástí klubu i hospoda, kde se dá posedět mimo kulturní akce?

Klub ART je otevřený pouze v době konání kulturních akcí a samozřejmě po nich, jiné dny ne. V prvním patře Obecního domu máme kavárnu a ta je otevřena každý den od 10 do 18h.

Můj informační hlad je ukojen. Já Ti děkuji za zajímavé informace a věřím, že se v Artu bude dařit dobrému kumštu.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 22.9.13 21:28odpovědět

Ehhh, ostuda .... Díky za upozornění, je to opraveno. A je fajn, že se ti článek líbí.

klare / 22.9.13 20:29odpovědět

prosím o opravu: ty kapely vystupovalY (jinak to nejde) nohu přes nohu a jednou tam je přítup místo přístup, ale to je jen detail. rozhovor je moc pěkný a díky za něj - o dobrých místech je třeba pořád psát a honza to dělá opravdu kvalitně!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky