Článek: Ozvěny roku 2016

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Ozvěny roku 2016 - redakce 2/2

Sarapis11.1.2017

Druhý díl redaktorské bilance roku 2016 připraven k vnějšímu i vnitřnímu užití.

// Ruadek

Top roku

Anohni - Hopelessness // ochutnávka

Vše podstatné jsem již napsal v recenzi, Anohni má za sebou sugestivní desku, překvapivou a experimentální. A velmi pocitově silnou, s jasným názorem na svět kolem nás.

Gojira - Magma // ochutnávka

Gojira jde desku od desky dál a dál a ačkoli zdánlivě útočí stejnými zbraněmi, hudba se mění a uvnitř to pulzuje novými nápady. Tu kapelu to baví, hudba roste poslech od poslechu. Takto si představuji silnou a moderní metalovou desku.

Za nejlepší alba roku lze prohlásit v mém případě velmi úzký výběr. Alba bez jediné slabiny, ve kterých jsem nacházel všechno a ještě daleko víc. Musel jsem se k nim stále vracet a přitom nacházet stále nové a nové detaily a prvky. Výběr toho, co považuji za to absolutní top, to je velmi složité a těžké. A přitom jsem přesvědčen, že za rok, až se ohlédnu, to budu vidět jinak. Že možná dokonce objevím z minulého letopočtu věci, které znát teď, pak je sem dosadím a udělám minimálně z dvojice trojici.

Skuggsjá - A Piece for Mind & Mirror // ochutnávka

Wardruna - Runaljod - Ragnarok // ochutnávka

Khonsu - The Xun Protectorate // ochutnávka

Leonard Cohen - You Want It Darker // ochutnávka

Ihsahn - Arktis // ochutnávka

Russian Circles - Guidance // ochutnávka

Pg.Lost - Versus // ochutnávka

Rotting Christ - Rituals // ochutnávka

Steven Wilson - 4 ½ // ochutnávka

Wang Wen - Sweet Home, Go! // ochutnávka

Ulver - ATGCLVLSSCAP // ochutnávka

Nick Cave & The Bad Seeds - Skeleton Tree // ochutnávka

Lost In Kiev - Nuit Noire // ochutnávka

Long Distance Calling - Trips // ochutnávka

Virta - Hurmos // ochutnávka

Them - Sweet Hollow // ochutnávka

Oceán - Ve smíru // ochutnávka

Počet zajímavých desek, které jsem objevil v roce 2016 je, zdá se, nekonečný. Letěl jsem napříč styly, mnoho dobrých desek střídalo mnoho špatných děl, která se vyskytují bohužel v každém stylu. Výběr letošních “chvalitebných” desek je z velké části plný protřelých matadorů scény, kteří nezklamali. Objevů, ze kterých bych byl paf bylo více na jazzově experimentální scéně než v podhoubí kytar a hluku. Tak třeba na poslední chvíli mnou objevení Virta. Ve finále jsem s hudebním rokem 2016 nadmíru spokojen, zavalen kvalitní hudbou jsem fungoval všech 12 měsíců v roce a bylo stále z čeho vybírat. A cítím, že o kvalitní hudbu nebude nouze ani v letech dalších.

A jelikož zde ostatní kolegové rádi přimíchají i ryze osobní věci, pak já dodám za sebe tu nejlepší věc v tomto roce, kterou je narození mého druhého syna Matěje. Zda bude i on jednou tvořit redakci nevím a nevím ani, jak bude hudba vypadat až mu bude tolik, že by mohl psát recenze. A třeba z něj jednou bude člen kapely, která vydá převratnou desku. To by si asi přál každý redakční fotr a já věřím, že někomu z nás se to stane.

Anti-top roku

Opeth - Sorceress // ochutnávka

In Flames - Battles // ochutnávka

Delerium - Mythologie // ochutnávka

Crematory - Monument // ochutnávka

Rok co rok bojuji s touto kategorií ve smyslu, že nevím jak ji vlastně pojmout a koho do ní dát. Já vlastně velká zklamání moc nezažívám, protože - jak už (včera) napsal kolega Garm - když nic neočekávám, nemohu být ani zklamaný. Směřování Opeth mi nesedí už delší dobu a ačkoli tento retro způsob hraní uznávám a většinou i vítám, paradoxně u Opeth mi od začátku nesedí. In Flames jsou bohužel příkladem zdiskreditování sebe sama, našli si lajnu ve světě, kde se nenahrává hodnotný materiál, ale tvoří produkt. A tím nová deska je. Odštěpek FLA Delerium už postrádá kouzlo, jaké tady bylo a nadále mne baví více Conjure One. No a nakonec Crematory, kteří se žalostně perou se snahou být moderní a nejde jim to. A tak desku od desky tvoří horší a horší mix kýče. I tak se to dá a tihle hoši a dáma o tom zjevně ani neví.

V roce 2016 se toho stalo nebývale moc nehudebního. Zároveň to všechno dění hudbu samotnou mění, hudba vždy reagovala na celosvětové dění a tak je to dobře. Svět potemněl, velká hudební díla minulého roku byla vydána s dotekem nadcházející smrti. A nebo se zpívalo o smrti - ale tam, kde se o ní běžně nezpívá. Špatné věci roku 2016 nelze nijak vyjmenovat, zbyl mi pocit, že uplynulý rok byl namáhavý a plný bolestivých změn v celosvětovém měřítku.

Sarapis //

Top alba

Airbag - Disconnected // ochutnávka

Křehký prog rock, který mě zachutnal na první poslech. V průběhu celého roku užívám plnými doušky.

Alcest - Kodama // ochutnávka

Alcest se z úkrytu vracejí tam, kde se cítí nejlépe. Moment překvapení možná může někdo postrádat, mně imponuje především lehkost a soudržnost nahrávky.

David Bowie - Blackstar //

Zesnulý mistr zmrazil hudební svět svým morbidním konceptem, ale v první linii za něho mluví především jeho hudba. A ta je na Blackstar výborná a bezbariérová, takže dokáže zaujmout bez ohledu na styl, čas i prostor.

Fates Warning - Theories of Flight // ochutnávka

Obrovské prog metalové potěšení! Fates Warning hrábli do strun a olíbáni múzami natočili parádní desku.

Furia - Księżyc milczy luty // ochutnávka

Polští vizionáři na novém albu zase o kus dál od blackmetalových kořenů, ale opět přesvědčiví a důkladně sví.

Gojira - Magma //

Uhrančivé album plné zvláštních melodií a neobyčejných rytmických postupů. Ať už byla dříve Gojira lepší nebo ne, Magma je pořádný kus žhavé horniny, který zanechává příjemně trvalé následky.

Them - Sweet Hollow //

Nečekaná rána mezi oči, drzé poklepání na rameno Kinga Diamonda a kus metalového kumštu s patřičnou hororovou dramatizací.

A Noend of Mine - The Serenity’s Eve // ochutnávka

Donedávna utajený projekt kytaristy Alexe z Kauan mě oslovil svou melancholickou atmosférou a intimními snovými náladami do takové míry, že se z alba The Serenity’s Eve stal můj velmi častý večerní společník.

Big Big Train - Folklore // ochutnávka

Je to fuška poslechnout Folklore na jeden zátah, ale dá se to zvládnout. Mám pocit, že by albu prospěla nějaká časová korekce, tím by byl můj dojem z nahrávky intenzivnější. V každém případě jde o prog rock té nejvyšší kvality.

Blood Red Throne - Union of Flesh and Machine // ochutnávka

Metalový extrém mezi novinkami vyhledávám čím dál méně, spousta věcí mi přijde na jedno brdo. Nové album Blood Red Throne mým sítem prošlo až překvapivě snadno. Nahrávka je zdravě nasraná a má v sobě něco, co mě opakovaně přitahuje. Přitom se v podstatě jedná o "standardní" death metalovou práci. Ale povedenou! A ten cover Leather Rebel je vážně cool.

Grand Magus - Sword Songs // ochutnávka

Grand Magus se od posledního alba prakticky nepohnuli z místa. Ale protože Sword Songs obsahuje přímočarý a chytlavý materiál s nadrženým tahem na bránu, tak ani já jim tu “stylovou stabilitu” nemám za zlé. Prostě heavy metal!

Hail Spirit Noir - Mayhem In Blue //

Tito řečtí šikulové v poslední době čím dál zřetelněji zastinují dosud nejznámější metalový vývoz ze své země. Jak předchozí Oi Magoi, tak i letošní Mayhem in Blue jsou desky, na nichž Hail Spirit Noir hýří kreativitou. Jejich sílu spatřuji především v delších skladbách, ale na albech bez zjevných slabin je to vlastně docela jedno.

Metal Church - XI // ochutnávka

Chvíli jsem váhal, ale i toto album sem nakonec zařazuji. Přiznám se, že jsem asi čekal neúměrně mnoho od návratu výborného Mika Howa k mikrofonu u Metal Church. XI patří k tomu nejlepšímu, co kapela za poslední dekádu dala dohromady, ale tajně doufám, že to hlavní ještě přijde.

Michael Arthur Holloway - Guilt Noir // ochutnávka

Pohodový poslech a zpočátku příjemná kulisa k obyčejným činnostem,. Jenže Guilt Noir zdaleka není pasivní album. Zařezává se do hlavy, vyvolává obrazy a probouzí emoce. Nyní už je neberu jako doprovod, ale jako cíl.

Prong - X - No Absolutes // ochutnávka

Přímočarý metal, o kterém bych si původně ani nemyslel, že bych se jím déle zabýval. Ale je to jinak a s letošními Prong počítám do party i do budoucna.

Purson - Desire's Magic Theatre // ochutnávka

Autentičtí, charismatičtí a nápadití hipíci. K retro vlně, z níž se časem stal otravný byznys, jsem obezřetný, ale toto album je vážně kvalitka se všemi přívlastky, které jsem jmenoval na začátku.

Skuggsjá - A Piece for Mind & Mirror //

Zjednodušně řečeno - zamyšlenější, folklórnější a experimentálnější Enslaved.

Steven Wilson - 4 ½ //

Ten pán s brýlemi se pořád drží nahoře a i jeho “béčková” nahrávka boduje, jakoby šlo o plnohodnotné zboží. A ono o první jakost skutečně jde, byť jde prý jenom o přebytky.

Anti-top roku

Evergrey - The Storm Within // ochutnávka

Nevím, proč stále čekám na zázrak. Evergrey ani letos nedokážu uvolněně poslouchat. Chybí výrazné momenty a nápady a přebývá spousta patosu a navoněného průměru.

Sorgh //

Top roku

Horseback - Dead Ringers // ochutnávka

Madder Mortem - Red In Tooth And Claw // ochutnávka

Obscure Sphinx - Epitaphs // ochutnávka

Ihsahn - Arktis // ochutnávka

Obscura - Akróasis // ochutnávka

Inter Arma - Paradise Gallows // ochutnávka

Hail Spirit Noir - Mayhem In Blue //

Haruki Murakami - Kronika ptáčka na klíček

spousta dobrých a poctivých piv

Anti-top roku

Opeth - Sorceress //

In The Woods… - Pure // ochutnávka

U obou alb jde spíš o rozpaky a nenaplněná očekávání, i když jsem to aspoň u těch druhých tušil.

Z poslední doby určitě exitus Radima Hladíka

Mirek Med //

Top roku

1. David Bowie - Blackstar //

2. Nick Cave & The Bad Seeds - Skeleton Tree // ochutnávka

3. Virus - Memento Collider // ochutnávka

Ihsahn - Arktis //

Radiohead - A Moon Shaped Pool // ochutnávka

Side Liner & Aviron - Out of Town // ochutnávka

Thy Catafalque - Meta //

Wardruna - Runaljod - Ragnarok // ochutnávka

Skyline - Jungle // ochutnávka

Barbora Mochowa - Waiting for the White Raven // ochutnávka

Jananas - To samo // ochutnávka

Mucha - Nána // ochutnávka

Za rok 2016 mě nejvíce zaujala poslední alba dvou významných velikánů moderní hudby, jejichž vydání bylo v obou případech poznamenáno tragickými okolnostmi a vznikla tak velmi osobní, charismatická a svébytná umělecká díla. Naprosto zásadně a nesmazatelně se do hudebních dějin zapsal geniální epilog Davida Bowieho Blackstar, který patří k tomu nejlepšímu v jeho bohaté diskografii. Velmi emotivní a pohlcující je i Skeleton Tree Nicka Cavea, k němuž vede sice trnitější posluchačská cesta, ale trpělivost se rozhodně vyplatí. Mnoho skvělých nahrávek se tradičně urodilo v Norsku, přičemž mému uchu nejvíce lahodily pamlsky od nenapodobitelných avantgardních rockerů Virus, jejichž počin Memento Collider považuji za absolutní tvůrčí vrchol tohoto seskupení, dále Ihsahnova novinka Arktis, která jasně dokazuje, že její hlavní protagonista je už třetí dekádu po sobě nedostižným metalovým vizionářem a do třetice temný severský folk od Wardruny s uhrančivě obrazotvornou atmosférou, jenž mi v temných zimních dnech dělá ideální společnost. Velmi mě potěšili i Radiohead, od nichž už jsem snad ani desku takových kvalit jako A Moon Shaped Pool nečekal. Ti navázali na to nejlepší ze zlaté éry experimentálně laděného trojlístku alb OK Computer, Kid A a Amnesiac. Reputaci si po nevýrazném počinu Sgúrr famózně napravil Tamás Kátai a Meta patří k tomu nejlepšímu, co pod hlavičkou jeho projektu Thy Catafalque vzniklo. Velkou neznámou, která se ale nakonec ukázala být “trefou do černého”, se pro mě stala nahrávka řeckého elektronického dua Side Liner & Aviron Out of Town, jejichž fúze ambientu, psytrance, chilloutu a dalších žánrů mi zkrátka učarovala. Nenudil jsem se ani na scéně tuzemské, z níž mi překvapivě jako nejzdařilejší vyšlo album Jungle od legendy tuzemské taneční elektroniky Skyline. Svěží, nápadité, energické, světově znějící a plné hitů. Co chtít víc? Tohle je ideální soundtrack k létu. Křehce zasněnou a podmanivě melancholickou tvorbou na pomezí klasické hudby a popu pak potěšila mé ucho debutující Barbora Mochowa, vtipem, sarkasmem a slovními hříčkami, ale i kvalitní muzikou si mě získali Jananas. Textově i hudebně je opět brilantní i novinka Muchy.

Alcest - Kodama //

Anaal Nathrakh - The Whole Of The Law // ochutnávka

Árstíðir & Anneke van Giersbergen - Verloren Verleden // ochutnávka

Borknagar - Winter Thrice // ochutnávka

Cross & Quinn - Cold Sky Blue // ochutnávka

Demimonde - Cygnus Oddyssey // ochutnávka

Different Light - The Burden Of Paradise // ochutnávka

Fates Warning - Theories of Flight //

Gojira - Magma //

Hexvessel - When We Are Death // ochutnávka

Himmelsrandt - Schneeland // ochutnávka

Iamthemorning - Lighthouse // ochutnávka

Iva Bittová & Čikori - At Home // ochutnávka

Jitka Šuranská Trio - Divé husy // ochutnávka

Khonsu - The Xun Protectorate //

King Crimson - Radical Action To Unseat The Hold Of Monkey Mind // ochutnávka

Kvelertak - Nattesferd // ochutnávka

Madder Mortem - Red In Tooth And Claw //

Marillion - F.E.A.R. // ochutnávka

Master´s Hammer - Formulæ // ochutnávka

Nils Petter Molvaer - Buoyancy // ochutnávka

Opeth - Sorceress //

Santana - Santana IV // ochutnávka

Steven Wilson - 4 ½ //

Synsun - Reborn //

Textures - Phenotype // ochutnávka

The Flying Mars - Vibradimensional Experience // ochutnávka

The Neal Morse Band - The Similitude Of A Dream // ochutnávka

Tomáš Kočko & Orchestr - Velesu // ochutnávka

Vertigo - Nononononininini // ochutnávka

Wishi - Overthinking // ochutnávka

Anti-top roku

Vyložené zklamání jsem asi nezažil. Snad jen novinka Michaela Kocába postrádá jakoukoliv smysluplnost. Víc jsem ale určitě čekal i od borců z Opeth, Negura Bunget, Ulver, Face the Day, In the Woods nebo Orphaned Land, jejichž novinky mě převážně nudí...

Nejbolestivěji mě určitě zasáhla zpráva o smrti jedné z největších hudebních legend Davida Bowieho, byť byl jeho odchod fascinující. U nás to zas bylo úmrtí pro českou scénu neméně významné legendy Radima Hladíka. Nepochopitelná je pro mě popularita imbecilního nazi-bigbítu Ortel a s tím související radikalizace a rostoucí buranizace našeho národa. Za neskonale trapný považuji i (předstíraný) hluboký žal části společnosti nad skonem pěvců z bizarního ruského totalitářsko-propagandistického sboru Alexandrovci. To už jsme zase tak hluboko v ruské zadnici?

[Celkový Top 11 najdete zde, první část redakční bilance zde.]

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 13:36

Čítal som rozhovor s Maynardom, že na novom albume už pracovali dávnejšie, no nejaké zdĺhavé súdne spory s nejakým manažérom, alebo labelom (nepamätám presne), ktoré sa pretiahli na ročné ťahanice posúdoch, ich obrali o energiu a čas sa naplno venovať tvorbe. Chceli túto kapitolu uzavrieť aby k novému albumu pristupovali s čistou mysľou - nečudujem sa im. Ten súd by už mal byť skončený a nový album by mal byť tvrdší, riffovejší, metalovejší, bubeník v plnej miere využíva dvojšľapku a tak...preto sa neviem dočkať. Už 10000 Days niektorí odsudzovali, že to už nieje ono, no po nespočetných vypočutiach možem za seba povedať, že je to stále ONO (a teraz nemyslím našu avantgardnú formáciu z BA). Svoj TOP 2016 som skopíroval z Wordu a potom priamo tu som si ho porozdeľoval na odseky - no nefungovalo to, niektoré moduly webstránok to proste robia.

opište kontrolní kód

Tomáš / 23.1.17 12:29odpovědět

Tak dávat In the woods... do antitopu mě osobně přijde naprosto obskurní. Mě ta deska celkem sedla, je to sice částečně návrat k Omniu, ale pořád to tam je ta nálada, postupy...

stupor / 13.1.17 10:32odpovědět

...zmazalo to všetky odseky a medzery - teraz je to neprehľadný guláš...zuppa

Jirka D. / 13.1.17 11:53odpovědět

Ahoj, komentáře u nás fungují jako prostý text, takže pokud jsi to vložil z nějakého editoru, fomrátování se ztratilo :( Nicméně samozřejmě děkujeme za tipy, které - kdo bude chtít - z toho guláše vyčte. A pokud jde o ty Tool, poslední dobou si už skoro říkám, že by nic vydávat nemuseli, protože to, co vydali, je dost. Ale spíš se asi bojím, že to prostě nedopadne (tak jako Faith No More) a že honit starou slávu není dobrý nápad.

stupor / 13.1.17 13:36odpovědět

Jirka D. / 13.1.17 14:05odpovědět

10000 Days je výborná deska, ale máš pravdu, někdo si to nemyslí (i u nás v redakci jsou takoví...). Za sebe jen nevím, jestli nové Tool chtít, co od toho vlastně čekat, a jestli tady není 10000 možností, jak to udělat blbě. Třeba současní Puscifer mi přijdou trochu marní, APC mlčí ... tak nevím, jestli je ještě v Maynardovi nějaký přetlak geniality. Snad jo.

stupor / 13.1.17 10:25odpovědět

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!