Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hned 1. září jsem s manželkou lezl na Studený vrch v Brdech, kde byla cílem rozhledna toho času v obležení cyklistů, kteří tak působili jako husitské vojsko pod hradem Rabí. Nicméně po překonání polysmradů barevných dresů a zdolání svérázného interiéru samotné rozhledny se nám nahoře rozevřel jistý výhled, který v čase oparu nezapůsobil nejlépe. Ovšem sucho v krku zavelelo, že je zapotřebí odškrtnout další pivovar z mapy, kterým byl ten v blízkých Hostomicích. Hostomice pod Brdy je zapadlá vesnička, kterou lemují průmyslové areály, avšak v jejím srdci tluče historické jádro, ze kterého vystrkuje růžky pivovarský komín dobové stavby. Projít dveřmi s nadpisem Nalévárna je pak něco jako vejít do oázy uprostřed hlušiny. Něco málo stolů, přilehlý průchozí salonek, ze kterého se chodilo na Fabiány a Fabiánky, čili toalety. Fabiáni se zároveň jmenují všechna piva, která jsou klasická, spodně kvašená. Nabízí příjemné zpestření s hezkým chmelovým okouzlením. Okouzlení může nastat i ze strany servírek, které jsou tu dvě a jsou to mladé sličné dívky. To je vždycky plus, ale to už asi znáte. Degustace světlé desítky, dvanáctky a tmavé čtrnáctky proběhla rychle, úspěšně a spokojeně. Jako nealko pro řidiče jistě potěší limonády Zon. Všechna piva měla pevné tělo, pěknou hustou pěnu a chmelovou vůni. Desítka sice byla cítit víc sladově, ale na žízeň by se jich i tak dalo vypít vícero. Jeden místní štamgast si dokonce nechával dělat “špínu”, která spočívala v drobném cmrdnutí černého základu do sklenice a dotočení světlým ležákem. Hodně místních využívalo zahrádky, která byla na opačné straně baru a tudíž přístup musel být z jiné strany budovy, což jsem předtím netušil. Ale já si rád sedám do interiéru neznámých podniků, abych nasál místní atmosféru. Ta tu panuje takřka domácí. Sedět zde dýl, asi by nebyl problém rozvázat napětí a započíst hovor s jednou ze slečen, pokud by se ovšem jejich zájem plně nehroužil na kamarádské postavy na zahrádce. Ale takový je zde zkrátka folklor. A kdo že je to ten vzpomínaný Fabián, podle kterého se produkty jmenují? Je to vousatý mužík, mnohdy vyobrazovaný i jako hejkal, čili s různými lesními doplňky, jako jsou šišky, větvičky apod. Je to bývalý rytíř, jehož proklela odbytá milenka. Fabián se pak usídlil na hoře Velká Baba, kde má i své Fabiánovo lože, což je skalní útvar, který se stal cílem turistických vycházek. Tak až budete bloudit těmito hvozdy, vzpomeňte na ducha lesa a rovnou si skočte na jedno točené. 

Pivovar Hostomice pod Brdy
založeno: 1407
sládek: Štěpán Kříž
web: http://pivovarhostomice.cz/
lokace

Slabost pro Rakousko-Uherské mocnářství ve mne probudil taťka a tak není divu, že i dnes rád kráčím po místech, kudy kráčely dějiny této skvostné monarchie. Obzvláště jsem si za ty roky oblíbil zámek Konopiště, který je společně se svým okolím jednoduše úchvatný. A právě v obci Benešov se ukrývá pivovar Ferdinand. Ten zde působí již poměrně delší čas a mě je pořád moc líto, že nemá nějakou vlastní důstojnou pivovarskou hospůdku. U pivovaru samotného je totiž jen drobný krámek se suvenýry, kde pochopitelně nechybí ani relativně široký sortiment navařených dobrot. Ferdinand je však pivo, které snad nikdy nepatřilo mezi ty lepší. Vždycky to byl takový kolísavý průměr. Točenou verzi světlého ležáku Maxe jsem okusil v prostorách Staré Myslivny kousek od zámku, kde mne však absolutně neoslovil. Hořké cosi, ze kterého se dere jakási podivná chuť, která s pivem nemá společný cíl. Těžko říci, zda je vina už na varně, či v restauračním potrubí, každopádně nijak zvlášť nadšený jsem nebyl. Přesto jsem si z pivovarské prodejny odnesl plátěnou tašku s šesti lahváči. Balení v plastu o více jak 1l obsahu jsem striktně odmítl. Konzumace teprve čeká na vhodnou příležitost, kdy věřím, že půjde o příjemnější chvíle. Co si tak vzpomínám, tak polotmavých Sedm kulí bylo fajn pití. Uvidíme, jak si to stojí dnes. Nyní ta příjemnější část. Restaurace Stará Myslivna je krásné prostředí, které plně koresponduje s Ferdinandovou výzdobou zámku a reflektuje jeho velkou vášeň - lov. Na zdech je tu pak několikero vycpanin, paroží i imitací. Jedna mufloní hlava byla dokonce skolena v roce 2018 (nebo 17? už si prd pamatuji). Do takového interiéru se vyloženě hodí zvěřinová kuchyně, která je zde opravdu perfektní. Toho času jsem ochutnával jelení se šípkovou a karlovaráky, což pro mne byl učiněný dort. No a nebyl bych to já, abych nezmínil sličnou dívčí obsluhu, kdy se kolem našeho stolu střídala trojice dívek, jejichž úsměvy byly natolik sympatické, že jsem si dal i druhé pivo, ačkoliv mne jeho kvalita trochu odrazovala od tohoto úmyslu. Neméně krásné děvče s vskutku úžasně uhrančivými kukadly pak bylo v samotném krámku pivovarské prodejny. Tohle mají v Benešově krásně pořešené. 

Pivovar Ferdinand
založeno: 1897
sládek: Jaroslav Lebeda
web: http://www.pivovarferdinand.cz/
lokace

Moje tchýně patří mezi ty, kteří rádi listují akčními letáky a při výhodné nabídce nakupují záležitosti, které by si jinak snad ani nekoupili, neb nejsou zapotřebí, ale za ty prachy není od věci pořídit třeba hned troje balení. To máte tak, že když je v nějakém obchodním řetězci v akci jedenáctka Velkopopovický Kozel, tak zkrátka alespoň pro dvě basy ji musíme zajet. Když se u nás tato vzácná návštěva těšila pohoštění, napadlo mě vzít ji na výlet přímo ke zdroji tohoto produktu. Sám si pak odškrtnu další položku na seznamu a tak. Nuže Velké Popovice už z dálky vítají pivovarským žlutým komínem, na kterém je vyobrazen kozel. Areál pivovaru je náležitě velký, ale smrtelníci se dostanou jen na malý kousek k nahlédnutí. Chodníčky vás vyplivnou před návštěvnickým centrem, kde se skví obchůdek a jakási čekárna na samotné prohlídky. Prohlídku jsme vynechali, neb o ní nebyl zas tak markantní zájem, ale prolézt si suvenýry už bylo něco jiného. Nutno podotknout, že tohle mají místní obchodníci velmi dobře spočítané. Když už si nekoupíte nic tekutého, tak vás minimálně zaujmou kde jaké voloviny od přívěšků na klíče, přes nášivky až po turistické vizitky. Já si koupil stylový pullitr s kozlí hlavou a turistickou vizitku. Tchýně pak nášivku s nápisem “nebuď ovce, buď kozel” a čepici pro tchána. Jako možnost ochutnávky jsme zvolili přilehlou Kozlovnu, což je restaurační síť tohoto pivovaru, kterou asi znáte, že jo. Cestou k ní míjíme ohrádku s kozlí rodinkou, kde se starému kozlovi snažím domluvit, aby se na fotku trochu pozastavil a zapózoval, aby si laskavě uvědomil, kolik lidí jej uctívá (míněno jako kozla a ne Kozla). Nicméně darebák nepostál. Ale zkušenost dát si tohle pivo pod komínem byla věru lákavá. Dal jsem si jedenáctku tankovou a třináctku nefiltrovanou, přičemž jsem v nich jaksi nedokázal rozeznat jedinou odlišnost. Barevně bylo oboje stejné, chuťově jsem taky nějak nenašel rozdíly, v síle rovněž nic… Vyslechl jsem jak jedna ze servírek jisté zákaznici tvrdí, že jde o nefiltrované pivo, kterému někteří říkají kvasnicové. No, málem jsem vyprskl právě dojezenou kulajdu. Kterej plantážník tomuhle říká kvasnicové pivo?! Dotyčnému bych přál ochutnat něco bavorské produkce, aby si urovnal myšlenky. Nicméně jak jedenáctka z tanku, tak nefiltr třináctka jsou krásně obyčejná piva. Neříkám špatná a neříkám skvělá, ale jednoduše obyčejná a obávám se, že i poněkud zaměnitelná. Ale na nějakou žízeň a spláchnutí po jídle je to určitě fajn. To třeba výše uvedený Ferdinand mi nesedl víc, což mi dost mrzí. 

Pivovar Velkopopovický Kozel
založeno: 1874
sládek: Vojtěch Homolka
web: https://www.kozel.cz/
lokace

Měl jsem ještě v plánu oslavit narozeniny v nějakém fajn podniku, ale jak to tak chodí, život přinesl události, kterým se obyčejně říká studená sprcha. A tak mi lidé jednak přáli k hezkému životnímu jubileu a jednak kondolovali. Říkal jsem si: ještě mi popřejte hezkej novej rok a je to všechno šmahem. Inu, smrt se opět podívala do naší rodiny.