Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Victimer

Blues For The Redsun - Dragon Tail Revelation (2026)  //  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: PCM

Čerstvé album kapely, se kterou se počítá. Blues For The Redsun zaujali už v minulosti, ale až ve společnosti Dragon Trail Revelation jsem si ji s dovolením přiložil mezi vyvolené. Dvě dlouhé skladby dráždící nervovou soustavu, i přes probuzení větší muzikálnosti a stravitelnosti. Rozvážně se vlekoucí i surová práce v jednom balení. Nutno dodat, vychytaná práce. Tohle je skutečná drtící terapie.

Chelsea Wolfe - The Dark (2026) // naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Dáma v tmavém (způsob odění na obal desky je vybrán exkluzivně :)) a její hudba v tmavém. Chelsea Wolfe taková jaká je, se vším všudy. The Dark je skutečně The Dark a deska jako taková předvádí, jakého rozpětí je tato neo-gotická diva schopná. 

Sigh - Goh-Ka (2026)  //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Tady se to sešlo náramně. Nové album a přitom možnost vidět Sigh naživo (Ostrava). Rodinný klan předvedl speciální vystoupení, na které určitě rád zavzpomínám, protože tam byla ideální chvíle si sáhnout na jinou kulturu a vnímat to protnutí s extrémní, v tomto případě heavy-avantgarde-blackovou situací. Ovšem k novince. Vyčetl jsem následující a důležité: hlavním tématem, které se celým albem prolíná, je tzv. Kusōzu - soubor buddhistických maleb či ilustrací znázorňujících devět fází rozkladu lidského těla po smrti. To by šlo. Od obalu, přes hudbu, kterou se prolíná více stylů a … tamní folklór mě baví čím dál víc… se přepnu k ryze pozitivnímu náboji zpět ke koncertu. Ta vděčnost a radost se jen tak nevidí. Máme se co učit.

// Sarapis: První poslechy mě moc baví. Tolik různých vjemů a nálad, přitom vše celkem plynule navazuje na sebe. Jedinou překážkou k pocitu dokonalosti je paradoxně ta dokonalost. Album je produkčně tak vyšperkované a vyhlazené, až mě to malinko irituje. Ale v tomto případě si určitě zvyknu, takovou opulencí nápadů nelze pohrdnout.

// Sorgh: Zajímavá věc, ale velmi profilovaná, takže si myslím, že může zaujmout hodně lidí, ale do srdíčka vstoupí jen úzkému okruhu z nich. Ani já nemůžu říct, že by mě uchvátila, ale oceňuji tu jedinečnost. Naživo je super.

Chat Pile - Who Loves The Sun (2026)  //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Tři alba (vlastně 4…) Chat Pile a ke všem chovám stejné sympatie. Ke každému jsem si našel cestu prakticky hned, protože je štěrková, bolí z ní chodidla a tělo trpí, až se mu dostane jistého uspokojení. Kdo miluje slunce? Možná slunečník. Tady to slunko divně pálí, všechno je až moc žhnoucí, pohyb venku v rozpáleném městě je horor. A když se schovám doma, tak ani tam se ke svému tělu nechovám moc hezky. Dostává co snese a někdy je to už moc. 

Godflesh - Decay (2026)  //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Další důkaz, jak mimo můj dosah vyjde nové album kapely, ke které mám speciální vztah. U samotných poslechů nadšený, respektující a v mezidobí pro změnu vyhnívající. Nic nehledám, po ničem nepátrám, vždycky to přijde samo. Každé album Godflesh je pro mě svátek a každé pečlivě zkoumám. Decay je od prvního poslechu plné překvapení, jsou to zase trochu jiní Godflesh. Industriální nihilismus, strohý a narušený ve své ryzí i experimentální podobě. Novinka ukazuje, jak milou i deviantní hlukovou stěnou umí být. Promítá se do ní více prvků, vokál je tentokrát klidnější. Decay ještě vyjeví svou sílu. Já cítím, že bude velká. Tohle průmyslové dusno totiž roste každým poslechem.

Guyođ - Death Throes Of A Drowning God (2026)  //  ochutnávka

zdroj: flac 

Guyođ nejsou úplně neznámou, když se o ně, mimojiné, starají také Corrosion Plague Records a úplně rozumím tomu proč. Na první dobrou je to hudebně jakési protnutí death/doomu s trochou blacku a funerálními stopami, ale ono jde o to fluidum, které z této kapely sálá. Něco zvláštního, v záplavě jiných se odlišujícího. Hlubší zkoumání už na první dobrou samozřejmě není, ale pocitově mě to žene pořád vpřed. Nos už na to asi mám, tak jdu za ním.

Auzawandils – Laste Eclipse Ouer Golgothas Pytt (2026)  //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Za projektem Auzawandils stojí Alex Poole, hyperaktivní rouhač napříč scénou, který se realizuje v mracích dalších uskupení. Auzawandils je nové jméno a v rodném listě má psáno, že je odkojen psychedelickým black metalem. Fakt je, že na kratší ploše rozvíří zajímavou chaotickou atmosféru, která je neustále špikována dalšími jedovatými tóny. Nebo spíš anti-tóny. Vše je na jednu stranu pravověrně blackmetalové, na tu druhou divočící v jiné dimenzi, kde neplatí fyzikální zákony. Džungle v hlavě, džungle v těsném okolí. Není snadné jím procházet, ale Auzawandils káže svou vnitřní podivnost docela věrně. Bolí to, ano, bude líp, dej na bebe ještě víc chaotiky.

Přidávám slušné množství pro mě nových a neznámých dungeon synth projektů, které si teď soukromě hledám a vychytávám. Respektive mi v tom pomáhá tento kanál (1) The Dungeon Synth Archives - YouTube. Aneb jak být hrdým pohádkářem a středověkým poutníkem, který se rád zapomene a zasní někde na louce pod hradem. Za všechny nahrávky určitě zmíním letošní album Nortfalke (Recenze: Nortfalke - Kauntloft).

// Bhut

Alkuharmonian Kantaja - Melas Khole (2026) //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Minulá deska mě bavila asi víc, ale pořád je to něco vlastně docela originálního, byť si každý vzpomene na místo kde končí duha. 

Circle Of Ouroborus - Pölysade (2026) //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Neotřelá a podmanivá nahrávka, která trochu hýbe s trpělivostí, za což může především vokál, ale dá se to. Nakonec zjistíte, že to k tomu prostě patří. Avantgardní duch, který oživila i nahrávka Kovový háj od Umbrtky tu rovněž vykazuje přítomnost. Docela zajímavý kousek.

Hanternoz - A Hed An Noz, A Noz, A Noz (2026) //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Francie a esence A Forest Of Stars s výraznými kytarami a blackovými riffy. To je hodně zevrubně, avšak docela lákavě popsané dílo, které mi s každým dalším poslechem roste a roste a roste. 

Chelsea Wolfe - The Dark (2026) // naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Musím vás odkázat na kolegovu recenzi, kde je řečeno vše důležité, podstatné a vlastně vystihuje i moje pocity. Ta deska roste s každým dalším detailem, poslechem, poznáním. 

Rivers Ablaze - Inexternal Dread (2026) //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Trocha náročnějšího škádlení death blackových mantinelů a působivá snaha o nezvykle komplikované pasáže, ale přesto celkem přímočaré a dobře stravitelné dílo. 

Hrob - Brána Chladu (2026) //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Perfektní archaický death/doom ze Slovenska. Prastará verze nejen Paradise Lost ožívá. 

// Sarapis: Ano, je to správně archaické, tento způsob záhrobní estetiky se mi zamlouvá. Za sólíčko v songu “Tiene stromov” dávám bodík k dobru.

Masterplan - Metalmorphosis (2026) //  ochutnávka

zdroj: mp3 

Není to úplně blbý, ale tak nějak mám problém s hlasem - je ho tam moc a skoro vůbec nemění polohy, melodie a tak. Instrumentálně to má jinak docela silnej potenciál. Chce to asi větší studium, ale nevím, jestli se mi chce…

// Garmfrost: Starší desky mám docela rád, tomuhle nemůžu přijít na chuť. Zpěv… Jorn to není, no. Ale i ty nápady jsou unylý. Nemá to šťávec. 

Nightshade - In Essence Divided (2026) //  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Barevný, elektronikou šmrncnutý, melodický death metal mající kořeny na konci devadesátých let. Docela příjemná věc. Taková pohoda a přitom fakt pestrý a rozličný děj. 

// Garmfrost

Doombringer - Ad Compita! (2026) //  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Nové album Ad Compita! polských Doombringer je krásně špinavé a neurvalé. Přesto má v sobě kus vznešenosti.

Mortem - Morketid (2026) //  ochutnávka

zdroj: spotify

Od Mortem bych takto svěží a skvěle poslouchatelný black s prvky avantgardy nečekal. Morketid nemůžu přestat poslouchat. Že by závislost?

Cales - Unexplored Territories (2026) // naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: flac

I po takové době mě aktuální počin Cales Unexplored Territories baví. Pořád je stejně kouzelný, uřvaný i zpěvný. Nasraný i jemný.. Láká mě jeho majestátnost i metalová řevnivost. Těším se na fyzický nosič a poslech z pořádných beden.

// Sorgh: Oceňuju zvuk, ten je prostě správně bathoryovskej. Ale jinak mě to zatím nepřesvědčilo.

Chamber of Unlight - Avernus (2026) //  ochutnávka

zdroj: spotify

Krásy finského syrového black metalu plné jedu i podmanivosti se nedokážu nabažit. A v případě Chamber of Unlight už vůbec ne! Taková sestavička…

// Bhut: Ta deska je skvělá. Barevná jak ten obrázek. 

Piołun - Exolvuntur (2026) //  ochutnávka

zdroj: spotify

Exolvuntur je bomba! Piołun je vzorovým úkazem výtečného black metalu plného silných nálad i vzteklých nářezů vše podané bravurním muzikantstvím.

Novae Militae - Apocryphon of the Unborn Light (2026) //  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Apocryphon of the Unborn Light je v podstatě takovou hitovou sbírkou temného masakru. Nové album francouzských bestií Novae Militae láká krapet přístupnější formou, výsledek je stále výtečně extrémní.

Krolok - Hričov - Súľov - Lietava (2026) //  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Nové album slovenských bardů Krolok je opět ohromnou záležitostí. Hradní album Hričov-Súľov-Lietava je vedené v několika rovinách. Trojici veleskladeb, doplňují neméně omamné kratší skladby. Album je tentokrát nazpívané v mateřském jazyce, což je asi největší změnou. Album je výpravné, epické, black metalové i lidové. Tiché i bouřlivé… Klasické havraní krákání doprovází podmanivé mužské sbory. No, nebudu se zde rozepisovat. Jsem omráčený, každý poslech mě baví víc a víc. 

Infrahumano - Depths of Suffering (2025) //  ochutnávka

zdroj: CD, bandcamp

Tohle je pořádná deathová mňamka. Robustní, surová ale také atmosférická laskomina. Depths of Suffering vyšlo už minulý rok, uteklo mi, ale lépe později než vůbec.

// Sorgh: Ano, tohle je parádní nářez, který si opakovaně dopřávám.

// Sarapis

Moonspell - Far from God (2026) //  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: bandcamp, CD, mp3

Předchozím majstrštykem Hermitage (2021, recenze) mě Moonspell motivovali k tomu, abych je po dlouhých letech zase začal sledovat. Letošní album Far from God upekla dohromady stejná sestava, přesto je nahrávka v mnohém jiná. Kapela roztáhla ztěžklé závěsy pochmurna, uvolnila napětí a na Far from God přináší především odlehčený materiál, který se nese v zadumaném módu nedělních podvečerů, ale místy zavání i optimismem. To bylo pro mě zpočátku na překážku, ale musím přiznat, že i takový veselý riff z Cross Your Heart si ke mě cestu nakonec našel. Nebo já k němu, už nevím, jak to bylo. Poslech Far from God se pro mě stává čím dál větší jistotou, když potřebuju zvednout náladu.

Pain of Salvation - In the Passing Light of Day (2017) // naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: CD, bandcamp

Přes první ochutnávání nového alba Kristoffera Gildenlöwa Humanised (jestli to úplně nevyšumí, ještě si k tomu později něco řekneme) a potěšení z fajného bouchání Léa Margarita jsem se dostal k chuti oprášit předposlední desku jeho domovských Pain of Salvation. Píšu oprášit a nemyslím to vůbec zle, to spíš mi (opět) hlava nebere, že za pár měsíců bude mít nahrávka deset let. Pointa je taková, že jsem se do té desky zase pěkně zarochnil, čouhají mi jen podrážky, jak jsem do ní skočil šipku a vháním si do těla tu energii, sílu riffů a naléhavost vokálů. Když se kácí les, lítají třísky a někdy je problém se dopočítat, jindy je zase emocí plná hlava a všechno to hltám, všechno. Až na ten sladký konec, samozřejmě.

// Garmfrost: Pamatuju, že se mi v době zrodu ln the Passing… líbilo. Už to nejsou Be nebo Remedy Lane, ale fajn posloucháníčko tohle album bez debat je. Díky za připomenutí.

Thantifaxath - Void Masquerading as Matter (2017) // ochutnávka

zdroj: bandcamp, mp3

Kanadský generátor nevzhledných tónů Thantifaxath mi zkřížil cestu nahrávkou Hive Mind Narcosis (recenze), která se mi líně, ale nakonec houževnatě vryla pod kůži. Později jsem využil možnosti nechat si od nich rozmixovat mozek v Hradci (trochu jsem se k tomu už vyjádřil jinde, rolujte zde), čehož výsledkem bylo větší přilnutí k nahrávce a konečně i neomylná memorizace názvu kapely. Opatrná zvědavost mě zavedla hlouběji do minulosti k takzvaně neřadovému dílu Void Masquerading as Matter a taky nejsem zklamán. V péči Kanaďanů se všechno zdá být snadné a vláčné jako nedělní buchtička, přitom pod kapucí není nic než zlo a blbá nálada. Organický zvuk mi dělá dobře, nemetalové zakončení nahrávky příjemně mrazí. Takhle to graduje, když vaříte svěcenou vodu! Nebo humra…

Hadí Mord, Kriminalität - Sibiř, Brno, 21.8.2026

Tohle je ještě srpnová vzpomínka na koncert, který vinou nepřízně osudu proběhl v omezeném rozsahu. Hlavní kapelu - deathmetalisty Skelethal z Francie - postihla porucha vozidla kdesi u Berouna a jejich přítomnost v Brně tím byla vyloučena. I ve dvou kapelách to ale byl fajn večer a abych byl upřímný, “díky” těmto komplikacím a pusunu koncertu o hodinu jsem stihl fanatiky do trezorových filmů Hadí Mord, které bych za normálních okolností musel oželet. Mordovat se začalo v osm hodin a bylo to poutavé jako vždycky. Zvukově si to sedlo perfektně, něco bylo srozumitelné, něco zaniklo v mase, asi tak, jak by to v extrémní muzice (v tomto případě v old school death metalu, viz naše recenze debutu) mělo naživo fungovat. Ve dvou kytarách to Mordům zní skvěle, byl to tehdy správný tah rozšířit sestavu, i když je pak asi míň místa v autě. Pokaždé taky žasnu, kde v sobě zpěvák Topi nachází ty zvuky a ještě s takovou intenzitou.

Následující Kriminalität pro mě byli velkou neznámou, údajně patří spíš do crustové scény, čili do míst, kam až tolik nedohlídnu. Prvních pár minut jsem sice utopil v pivu na dvorku, ale pak už jsem je šel omrknout. A musím říct, že to neznělo vůbec špatně. Řezavé, vcelku melodické kytary, pěkně plnotučný vokál (i když král toho večera byl jen jeden!) a skočné přímočaré rytmy z rukou a nohy bubeníka v tílku Bathory. Jestli bývá jinde burácející kulomet dvojšlapky neotřesitelným základem tvrdosti, Kriminalität si vystačí s jednou haxnou a prostě pořád to je metal, který roztřese kosti. Ještě ani nebylo deset a koncert skončil, následovaly chvíle klábosení a když se nachýlila hodina mé večerky (do půl jedenácté doma!), se silným větrem v zádech jsem dokráčel domů, abych pozavíral všechna okna před blížící se bouří (která nakonec stejně nedorazila - jak typické pro ten den). Dobrá zpráva na závěr, Skelethal sehnali náhradní dodávku a o den později se na fesťáku Sound of Chaos na Valašsku předvedli prý že v plné parádě.

// Sorgh

Nel Buio - Nel Buio (2025) // naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: bandcamp

Významný objev na letošním festivalu v Ostravě. Tam jsem je v první chvíli nedocenil a pod pódium se dostavil až v polovině setu, ovšem to nic nemění na tom, jak silný dojem vyvolali. Blackmetalové roje se míchaly s měkčími formami darkmetalu, vše špikováno synth prvky, troška kosmiky, fantasy, teatrálna. Výborná věc, hned jsem objednal LP. 

Wolves In The Throne Room - Primordial Arcana (2021) //  ochutnávka

zdroj: bandcamp, spotify

Dlouho jsem si na tuhle partu nevzpomněl a teď pro změnu jejich desky úplně hltám. Tohle je krásný blackmetal z americké divočiny, hodně mystiky a hodně blackové zloby. Tady je vše přesně vyváženo a odměřeno.

Cult Of Fire - Ascetic Mediations Of Death (2013) // naše recenze vč. ochutnávky

Nevím proč, ale COF jsem dlouho ignoroval. Asi pro pocit rychlekvašených hvězd. Jejich set v Ostravě mě však sejmul. Ano, bylo to hodně divadlo, ale výborně zaranžované a hudebně to bylo taky super. Takže se tímto omlouvám a doháním vědomosti.

// Bhut: Nehynoucí láska a obdiv. 

Six Feet Under - Maximum Violence (1999) //  ochutnávka

zdroj: spotify

Naprosto boží album, deathmetal po pankáčsku. Tahle deska je tak jednoduchá a zároveň skvělá, že v maximální míře potvrzuje to pravidlo o jednoduchosti a síle.

// Sarapis: Výborný to je. Pro mě jediná deska od SFU, kterou znám dokonale, refrény naskakují samy od sebe. Třeba jdu takhle po ulici, lidi všude plno a už to na mě jde - Victim of the Paranoid! Victim of the Paranoid!..Hned je člověku líp.