Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Victimer

Inferno - The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) (2026)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: flac

Jednoznačně má nejposlouchanější nahrávka letošního léta. Od doby, kdy Garmfrost hodně s předstihem před datem vydání spáchal svou recenzi, přes další týdny, kdy jsem si dílo velmi podrobně zkoumal sám, tak poslechový pramen nevyschnul ani v srpnu. The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) pro mě byla znovu výzva nechat se unést na specifické místo, kde realita není tím, co určuje dění a kdy zvuk ovládá prostor a čas. Tak, jako tomu bylo s předchozími (minimálně) dvěma nahrávkami, bylo tomu tak i nyní. Pohlcující materiál a i když s nosnými pilíři výrazu Inferno, opět dosti (na poměry stylu) zásadní rozlet po prostoru a objevování dosud neobjeveného. Tím, jak o sobě Inferno smýšlí a jak ke své tvorbě přistupují (viz rozhovor ZDE), je to pro jedince na druhé straně sluchátek velmi dobrodružné a poučné zvukové sdílení. A pozitivní je, že to stále trvá a kapela je schopná v sobě najít dost síly, mentální i hudební, jít pořád dál a pracovat na sobě. A my to pak jsme schopni slyšet a cítit.

Emptiness - Nowhere Speaks (2026)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

V případě Emptiness jde spíš o album, které jsem hodně chtěl slyšet, naposlouchat, sžít se s ním. Jednoduše proto, co kapela předvedla na minulém počinu Vide. To byl (asi nejen v případě jich samotných) milník. Zcela specifický přístup k tvorbě, podivínská a neotřelá směs post metalu, post gotiky a dalších odřezků jiných stylů… Tentokrát Emptiness vsadili na metalovější projev a jako by se trochu vrátili zpět, ale není to tak úplně pravda po stránce finálního provedení. Je právě poznat, že zkušenosti z Vide si sebou nese i nové album. Vše se spojilo, a i když možná nejde o nějak překvapivý materiál, to provedení je zkrátka velmi dobré a rozhodně stojí za další pozornost.

// Sarapis: Rozhodně to mám v merku. Předchozí dvě desky jsou top!

Elder - Through Zero (2026)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: flac 

Další letní poslechovka na mnoho dní. I když to tak zpočátku nevypadalo (a bude to asi tím, že prog rock zas tak často nevyhledávám). Nakonec jsem v Through Zero objevil významnou věc, u které považuji spojení psychedelického metalu a stále sílící procento (dnes už asi i dominantní) progresivního rocku za ideálně sladěné. Album se poslouchá prakticky samo, hraje si s atmosférou, vychytává detaily a tváří se přitom úplně normálně, jako by to byla samozřejmost. A ona to taková samozřejmost není, takových desek moc není. A proto si Through Zero vážím jako dalšího počinu, který hlasitě promluví do závěrečného zúčtování s letošním rokem. Elder u mě zabodovali. 

Escumergamënt - Apparebat Eidolon Senex (2026)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Otázka je, jak u mě zabodují Escumergamënt se svým novým albem, protože v rámci black metalu se to tváří jako stylová topovka. Osádka poskládaná z kapel Stilla, Bergraven nebo Setherial…, ale jejich jména nechme stranou, nemají zde být. Escumergamënt u mě vyhráli poslechově za měsíc srpen a řekl bych, celkem jednoznačně. Severská atmosféra je maximálně silná, kapela patřičně zanícená a stejně tak otevřená. Odhodlaná dominovat :) Nové album se jeví jako silné, podmanivé, majestátní i zarputile přízemní. Až do té míry, že ho hodlám zpracovat formou recenze. Ještě ho ale nechám chvíli zrát. Tohle bude hodně pocitová slovní výprava, protože hlavně o pocitech (a to i těch euforických) tahle nahrávka je. 

Taake - En Skog Av Nidstang (2026)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

To Taake mě trochu zmátli a v tomto případě do té míry, že jsem z chystané recenze prozatím vycouval. Jedna věc je, že jsem je nikdy nijak vážně nesledoval, jen po očku a s pocitem, že sound nabývá na objemu a čistě pudová blackovka už jim jako vyjádření úplně nestačí. Což nové album potvrzuje způsobem, který jsem nečekal. Taake symbolizují propojení kořenů s progresivními či jinak atypickými chvilkami. Ano, s tím souhlas. Dokonce si myslím, že dnes mají blíž ke Gaahlovým družinám (Gaahls Wyrd a Trelldom), než ke starým pravidlům stylu. Samotný materiál mně ze začátku nabídnul jistá pozitiva, ale postupně jsem se svezl na vlně nejistoty a víra v něco opravdu povedeného mě opustila. Zkusím to znovu, o tom žádná, ale… už to asi nebude mít ty potřebné parametry.

Unearthly Rites - Tortural Symphony Of The Flesh (2026)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Něco shnilého a hnusného na závěr? Co třeba finské Unearthly Rites? Kapela má jasno v tom, že příroda je zničená, lidstvo nefunkční, moc určuje chtíč … a vůbec, zkurvení kapitalisti. Mno, tady si s kapelou asi úplně neporozumíme, protože sexuální menšiny nepotřebuji cítit většinově, ani různá etnika… snad jen u té přírody přimhouřím oko, ovšem nechť se tak děje rozumně, ne radikálně prosím pěkně. Hudebně ovšem nejde o špatnou variantu, jak nechat prohnít death metal s pár úskoky jiným směrem. Z uvedené letní sestavy jsou mé sympatie na nejnižší úrovni, ale je pravda, že jsem desku protáčel a třídil si mínění. Ať dělám, co dělám, v tomto případě mě dost ovlivňuje ten jejich světonázor. A ten nesdílím.

// Bhut

Mortiis - Ghosts Of Europa (2026)  ochutnávka

zdroj: youtube 

Je to klidnější než jsem čekal, je to éteričtější a takové snovější, než jsem chtěl. Za autotune skřípu zubama, ale co už nadělám. Naštěstí je Mortiis pořád dobrej skladatel, takže to má solidní hlavu a patu a poslouchá se to docela příjemně. Je to fajn, ale musí na to být nálada.

// Sarapis: Ano, ten autotune na vokálu mě vyloženě irituje. V dnešní době raději stopy lidské nedokonalosti než tyhle cavyky. Vím už teď, že si na to nezvyknu.

Inferno - The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) (2026)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: CD / LP 

Vedro je jednoduše Inferno. Takže v létě jsem nosil pouze trička Inferno nebo Cult Of Fire. Novinka téhle kapely mě ale dostala. Za mě jasných sto procent. Ještě dlouho si to budu užívat a zkoumat. Zatím na to nemám potřebný čas…

Nargaroth - Rasluka (2012)  ochutnávka

zdroj: CD 

Možná by bylo vhodnější hovořit o novince Apocalyptic Steel, ale ta mě zoufale nebaví a přijde mi úplně mimo. Nevím proč, ale ani ta parodie na Ram It Down na obale mi nepřijde dobrá. Takže novinku Nargaroth jsem velmi brzy zaměnil za tenhle klenot (oba díly). A vydržel jsem u těch táhlých skladeb nějaký čas. Skvělá věc. 

King Gizzard & Lizard Wizard  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Novinka téhle kapely jde úplně mimo můj záběr a vesmír …a to jsem se na tu nahrávku tak těšil. Takže v autě mám nasazenou flashku s jejich diskografií a je to fajn průlet. Nejvíce se bavím sice jen u pár alb, ale i jako celek to funguje skvěle. Jen ta novinka Alien Metal… to fakt nedávám. 

Wolfpac - Evil Is… (2001)   ochutnávka

zdroj: CD 

Jedna chuťovka na závěr. Rap-metal z dávných dob, který jsem po čase získal v originale… asi spíš kvůli Jenně Jameson, než kvůli muzice, ale to je zase jiný příběh… Třeba někoho pobaví i videoklip, který je parodií na Fatboy Slima. 

// Garmfrost

Inferno - The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) (2026)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: wav, bandcamp

Inferno zase trochu jinak. Jsou hluční ve své introvertnosti. Ta je rozevřená jako plášť noci. Někdo ho vidí, jiný ani stín…

Forsmán - Brenndar rústir & fuðrandi fjörur (2026)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Čerstvější tvář islandského black metalu, Forsmán, sází na zuřivost. Na intelekt i primitivní barbarství. Co je v tobě, to zříš!

Moonspell - Far from God (2026)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: CD, bandcamp

Pro někoho je Far from God sbírkou vyměklých písniček, jinému uhrane svojí podmanivostí. Zdánlivě jednoduché dílo Far from God může nabídnout vcelku pestré odstíny jemnější polohy Moonspell. Přesně dělané mně na míru.

// Sarapis: Je to odlehčenější než Hermitage, ale nevadí mi to. Přímočarost vyžaduje silné nápady, na Far from God jich pár nacházím, možná, že se ještě nějaké vyloupnou.

Vafurlogi - Gneisti af eldi Guðs (2026)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Druhé album zastihlo islandské Vafurlogi opět v dobrém rozpoložení. Svůj disonantní black metal prokládají výtečnými harmoniemi. Skladby na novém albu jsou prý staršího data než na debutu. Možná… mě ale baví o dost víc.

Flykt - Sinister Strain (2026)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Extrémní nálož od Flykt chutná převelice. Co jiného taky čekat od ex-členů Valkyrja…

// Sarapis

Junius - Sotera (2026)  ochutnávka

zdroj: mp3, bandcamp

Já to nechápu. Žánry jako post-rock, post-hardcore, nedejbože cokoli emo- jsou mi buď vzdálené, volné nebo i nepříjemné, třeba takovým Deftones jsem nepřišel na chuť nikdy, i když ty kvality jim rozhodně neupírám … no a pak vyjde něco od Junius a můžu se z toho posrat! Takhle to mám už od parádní desky Reports from the Thresholds of Death (recenze). Junius to prostě dělají nějak jinak, cizokrajně, jako by to vypouštěli z hlavy chtělo by se říct. Album Sotera je čerstvé, mám za sebou sotva pár poslechů, ale už se to kolem mě omotává. Podmanivá nálada, typická rytmická kytara, synťáky a medový vokál, po třech vteřinách víte, co hraje. Poslouchám, nasávám a moc mě to baví.

// Garmfrost: Dyť mě to taky baví. Novinka je mimo klasické melodie místy pěkně ostrá. 

Mortiis - Ghosts Of Europa (2026)  ochutnávka

zdroj: bandcamp, youtube

Nové album Mortiis se jeví jako velký projekt s ambicemi vystřelit tohoto norského skřeta proklatě vysoko. Produkce je vymazlená, světová, album má moc na první dojem slušně omámit. Elektronika, darkwave, při poslechu mohou před očima samovolně naskakovat filmové obrázky ze západních blockbusterů… Měla by asi naskakovat i husí kůže, ale to se nějak neděje. Možná jen nemám dostatek trpělivosti s napětím nahrávky, které místy uvadá. Nebo je mi na překážku chlad elektronické složky a deformovaných vokálů. Když už je tam ten folklorní nádech, bral bych více lidského tepla. Energičtější kousky jsou naopak zábavné (Tundra, Heart of Hell), nebo ta srážka Ulver se Sisters of Mercy (The Faith that Fades Away). Ono to asi půjde, zatím posílám Mortiise odpočívat na lavičku.

Drudkh - Thaw (2026)  ochutnávka

zdroj: bandcamp, mp3

Thaw je takový extended content desky Shadow Play (recenze). Však jde taky o přebytky pocházející ze stejného období. Poslední dobou si s Drudkh náramně rozumím a mám pocit, že nelze sáhnout vedle. Thaw je třískladbová miniatura, která díru do světa neudělá, ale poslouchá se příjemně a bez problémů zapadá do aktuálního rozpoložení drudkhovské krajiny. Na Shadow Play by songy nevyčnívaly a je nakonec dobře, že jsou takto zvlášť a stranou, ale zároveň nedaleko od mateřského prsu. 

Warning - Rituals of Shame (2026)  ochutnávka

zdroj: bandcamp, mp3

Warning o sobě dávají vědět s velkými časovými rozestupy, mezera mezi nahrávkou Watching from a Distance a letošním albem se natáhla dokonce na dvacet let. Medové tempo jejich hudby jakoby souznělo s jejich pracovním nasazením, ale hlavní je, ne kdy, ale co z nich vyleze. Album Rituals of Shame začíná skvěle titulní skladbou, která uhrane svou naléhavostí a infekčním smutkem. Kdyby to tak šlo dál, na konci nahrávky by ze mě zbyla jen hromádka ne/štěstí. Všechny kapitoly alba však nemají takovou sílu, trochu mi to připomíná příběh předloňského alba Pallbearer - několik klenotů vykukuje zpoza křoví svých méně urostlých bratří. Jako celek ale album drží pohromadě a jeho střídmá stopáž je porce tak akorát. A Patrick Walker zpívá jako bůh!

Blut Aus Nord - Ethereal Horizons (2025)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3, bandcamp

Kolem alba Ethereal Horizons jsem měsíce procházel se zvědavým nakukováním, což v reálu probíhalo zhruba tak, že jsem si to stáhnul, večer pustil, usnul v půlce, za měsíc večer pustil, usnul v půlce, za měsíc pustil, usnul v půlce… Vyvozuji z toho minimálně dva závěry. Zaprvé, něco mě k nahrávce pořád táhlo, zadruhé, v usínání jsem docela mistr. Vědět to dříve, mohl jsem si najít nějaký slušný oddíl a za něj na turnajích usínat. Ale to je jiná kapitola. Album každopádně rozhodně nenudí a když ho (už konečně) poslouchám v bdělosti a přes den, povznáší mě příjemně vysoko. Nahrávka je přístupná melodiemi a přímočarostí, vše je však zastřeno závojem kouřového zvuku a lupáním zdivočelé dvojšlapky. Clona ukrývá kouzelné neznámo, vícevrstvé vokály jako padlí andělé ukazují cestu za obzor. Za mě prostě paráda. Jak v recenzi píše Victimer, Blut Aus Nord se rozletěli po nekonečném prostoru. Neřekl bych to líp.

// Sorgh

Godthrymm - Projections (2025)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: bandcamp

Tohle mě v posledních týdnech hodně bavilo. Byla to překvapivá sázka na jistotu, nečekaný návrat do deštivé anglické zahrady s hrobkou. Nová věc, ale s upřímným duchem legendárních, dekadentních nahrávek.

The Gathering - Mandylion (1995)  ochutnávka

zdroj: spotify

Koukám, že další doomová záležitost, letos to na mě přišlo dřív než s podzimem. O tomhle albu není potřeba se rozepisovat, jeho náladotvornost a genialita je léty prověřená. 

Helheim - HrabnaR/Ad Vesa (2025)  naše recenze  ochutnávka

zdroj: CD

Zatím poslední album Helheim z loňského roku mě chytlo netušenou silou. Považuji ho na nejlepší album v historii kapely a současně za to nejsilnější, co mě loni potkalo. Kapela na něm roztáhla křídla a do svého viking blacku zakomponovala řadu progresivních prvků. Trošku bych tuhle jejich odvahu přirovnal k pionýrství Enslaved a jsem zvědav, kam se posunou dál.

Kabát - Suma sumárum, The best of 1991 - 2001(2001)  ochutnávka

zdroj: CD

Co si budem povídat, Kabáti jsou česká legenda a zaslouženě si vydobila kultovní status. Od pivních odrhovaček se posunuli k dokonalým příběhům ze života, které jsou nám v mnohém povědomé a blízké. Doma si je moc nepouštím, ale v autě cestou na dovolenou jsem jim dal zelenou a bavil se jako dlouho ne.

// Monachos

Aghora – Aghora (2000)  ochutnávka

Už 26 let má tenhle briliant prog metalu, který vybrousila skutečně silná sestava, ve které figurovali (dnes již oba zesnulí) „božští Seanové“ (Sean Reinert a Sean Malone). Ti se zviditelnili hlavně díky působení v Cynic, Reinert i v Death. S death metalem má však Aghora pramálo společného, ​​ačkoli ten Cynic je tam nepřeslechnutelný. Je to hodně jazzy, hodně etno/world music, přehršel basových meditací, celkově je to velmi spirituální album nasáklé Indií.

Pentagram – Relentless (1985)  ochutnávka

Když mě pochytí retro nálada, obvykle sáhnu po debutovém albu Pentagram. Ten je právem považován za jeden z nosných pilířů klasického doom metalu. Pochmurné proto-metalové balady, kterým nechybí hard rocková chytlavost a živočišnost. Přidejte si k tomu syrový zvuk, heavy metalový drive, robustní riffy, ostré vyhrávky a sóla a věncem na rakvi je výrazný vokál excentrika Bobbyho Lieblinga.
 

A.A. Williams – Solstice (2026)  ochutnávka

Současnost v mém „letním výběru“ reprezentuje pro mě dosud neznámá holka z UK. Tady nejde o virtuozitu či technické eskapády, ale spíše o silné emoce. Introspektivní post metal chytře pomíchaný s elektronikou a akustikou. Příjemně zádumčivá věc, která se nebojí zatnout do živého. Slyším tam Paradise Lost, The Gathering, Russian Circles, ale také Chelsea Wolfe. Takže žádný nový světadíl, ale baví mě to.
 

Detritus - Things Gone Wrong (2009)  ochutnávka

Fajná UG elektronika, mírně zaprášená časem. Poctivé IDM mixované s downtempom, breakbeatem a DnB. Hlavním znakem alba je balancování mezi hlubokým smutkem a rytmickou destrukcí. A přestože jde o čistě elektronickou produkci, aranžmá působí velmi živě a lidsky.

Lucifer's Friend - Lucifer's Friend (1971)  ochutnávka

Další perla z paleolitu metalu. Zatímco v Británii vládli Black Sabbath, v Německu vznikla v roce 1970 formace Lucifer's Friend. Jejich eponymní debut z roku 1971 je mistrovským dílem temného hard rocku. Skladby jako Ride the Sky (s ikonickou pasáží s lesním rohem) jasně definovaly to, co později převzala NWOBHM. V kapele navíc zpíval famózní britský vokalista John Lawton (později Uriah Heep).