Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Konkrétně Marek Amiridis, Mária Lujza Minarovičová a Veronika Dostálová, kteří v rámci předmětu Alternativní média na Mediálních studiích KU zjišťovali podrobnější informace o fungování různých alternativních médií u nás, a to se zaměřením na média hudební. Pár základních otázek a odpovědí na téma proč, jak a s kým, což má svou logiku.

Proč jste si zin založili?

Victimer: Jsme partička lidí se stejným zájmem. Posloucháme hudbu a baví nás psát. Tak jsme to dali dohromady a píšeme o hudbě. Pokud se ale budeme bavit čistě o začátku Echoes, tak to byla reakce na zánik našeho bývalého zinu Innocence a neshody s tehdejším šefíkem stránek. Baví nás to natolik, že nám přišlo škoda se na to vykašlat.

Jirka D.: Důvod je jeden a je to hudba. Vlastně dva, protože pak je to ještě o tom, že o té hudbě rádi píšeme, sdílíme naše pocity z ní, v rámci našich možností ji hodnotíme a hlavně se u toho bavíme. K tomu všemu se samozřejmě obohacujeme navzájem, jeden přijde s něčím novým, co ten druhý neznal a naopak.

Na jaká témata se zaměřujete?

Victimer: Tvrdší hudba a minoritní žánry. Taková kombinace známějších kapel a surového undergroundu. Od tichého ambientu po Portal. Obecně ale není hranic, které by nás striktně někde držely. Co se týká rubrik, píšeme recenze na alba, reporty z koncertů, děláme rozhovory s kapelami a občas zbude čas i na nějakou specialitku.

Jirka D.: Primárně je to kytarová muzika prohnaná přes zesilovače, ale vyvíjí se to tak, jak se vyvíjíme my. Plus mínus u všech to začalo na metalu a tvrdším rocku, ale postupem času a s ubývajícími vlasy na hlavě se náš záběr posunul dál, třeba k temnější elektronice, různé avantgardě a podivnostem všeho druhu.

Kolik máte redaktorů a jaká je hierarchie zaměstnanců?

Victimer: Je nás cca 10 a jsme kamarádi. To především. Že je někdo šéfredaktor a někdo pouze spolupracovník, je dáno spíš tím, kdo má kolik času.

Jirka D.: Já bych hlavně nepoužíval slovo zaměstnanec, protože celý ten náš svět funguje na principu dobrovolnosti ve volném čase, nikdo nikoho neplatí a nikdo s nikým nemá smlouvu. Jde o čisté nadšenectví několika stejně postižených jedinců. Má to tu výhodu, že si můžeme psát, o čem chceme a způsobem, jakým nám vyhovuje. Nikdo si u nás neplatí reklamu a nikomu nemusíme skládat účty. Což je komfort, který má v profesionální žurnalistice málokdo.

Jak časopis financujete?

Victimer: Máme předplaceno ve světě internetu. Takže vlastně nic nefinancujeme, jen včas platíme elektřinu :)

Jirka D. Správná odpověď je z vlastní kapsy. Zaplatili jsme si stránky, zaregistrovali se a teď už to jede celkem samospádem. Další náklady prakticky nemáme, sem tam zaplatit útratu někde u piva, ale to je tak všechno.

Kolik máte čtenářů?

Victimer: Stovky :) Asi tak, moc jich nebude, stojíme na okraji a nikam se netlačíme. Takže nás čtou právě tihle lidé.

Jirka D.: Někdy na začátku (to byl myslím rok 2012) jsme to sledovali na Google Analytics a bylo to v řádu stovek denně. Od té doby jsme to přestali sledovat, protože jsme si uvědomili, že to pro nás není důležitá informace. Píšeme pro úzkou skupinu čtenářů, ti nás sledují a všechno je tím pádem v pořádku.

Pořádáte nějaké speciální akce jako koncerty, festivaly atd.? Spolupracujete tímto způsobem s někým?

Victimer: Akce nepořádáme, jsme otcové od rodin a rodiny oceňují, že jenom píšeme. Pouze akce pomáháme propagovat, informujeme o nich, chodíme na ně a píšeme o nich. Je to pohodlnější :) Dříve v rámci Innocence jsme akce pořádali, ale to už je dávno. Nebyly závazky…

Jirka D.: Na tohle už nemáme kapacity. Jeden náš kolega uspořádal několik ročníků zajímavé koncertní akce v Kašperských Horách, ale to je tak všechno. Nemáme čas a jsme od přírody líní.

Podporujete nezávislé interprety? Pokud ano, tak jakým způsobem?

Victimer: Podporujeme, pokud za to stojí. Vše je nakonec o kvalitě a je jedno, jestli je konkrétní člověk nezávislý nebo závislý :) Je to podpora formou psaní, nic jiného.

Jirka D.: Psaní je jedna věc, druhá potom ta, že velká většina z nás jsou sběratelé hudebních nosičů. Takže jde o tu podporu, kdy si od těch kapel a interpretů kupujeme cédéčka, desky, trička, chodíme na jejich koncerty a podobně. Kapela pak vidí, že o její muziku je zájem, třeba se jí sejde i pár kaček a příště vydá další desku. Je to jednoduchá rovnice, kdy se vyvažuje nabídka a poptávka.

Považujete se za alternativní médium? Proč?

Victimer: Určitě. A myslím, i když to možná zní troufale, i u nás mezi hrstkou dalších nadšenců. Proč? Protože jsme sví.

Jirka D.: Otázka je, co si představuješ pod pojmem alternativní. Pokud třeba protipól ke komerčně vydávaným časopisům o hudbě, tak asi ano. Máme svobodu, kterou oni nemají, a to se samozřejmě promítá jednak do obsahu, kdy si můžeme psát v podstatě o čemkoliv, a pak i do způsobu psaní a hodnocení, protože nejsme závislí na ničí přízni nebo nepřízni a nikdo nám za nic nemůže dát přes prsty.