Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Do redakce Echoes došly v poslední době tři tituly, jejichž katalogová čísla začínají u čtverky a končí sedmičkou. Neboli Slovak Metal Army je vydavatelství mladé, nadšené a ona sedmička je zatím vydání poslední, i když prý nikoliv na dlouho. Někde TADY si můžete udělat přehled o tom, co se během zhruba jednoho roku podařilo dostat do stříbrných drážek kompaktu (SMA zatím drží striktně cédéčkovou linii) a tím reklamní vsuvku skončíme a půjdeme na muziku. A vezmeme to popořadě.

// Act on Disputes - Raw Display of Violence EP

deathcore

leden 2017

kat. č.: SMA004

5 skladeb, 16 minut

bandcamp // facebook

Act on Disputes je mladá kapela z Nového Mesta nad Váhom a jejich pohled na hudební extrém by šel pro přibližnou představu zařadit asi jako deathcore. Metalová moderna. Nebo aspoň pokus o ni. Poznávacím znamením je potrhaná rytmika, hluboce posazený zvuk asi vícestrunných kytar (myšleno více než šest), hlasový kanál a groovy nátlak od začátku do konce. Žádné místo pro melodiku, žádné místo pro zpívánky. To vše natlačené masteringem na úplný strop, protože nechat si utrhnout hlavu je nejspíš snem každého posluchače.

Mini-album Raw Display of Violence se jmenuje naprosto správně ve všech myslitelných ohledech. Jeho náplní jsou čtyři zaměnitelné skladby (snad z lehce vybočující poslední titulní věcí) a jedna instrumentální mezihra. Kapela se evidentně snaží strefit do něčeho, co považuje za ten nejlepší pohled na hudbu a dělá pro to maximum. Bohužel pocit, že jde o revival podobných žánrových kapel, zůstává i při zohlednění všech běžně dostupných polehčujících okolností. To nemyslím nijak špatně, jen mám dojem, že podobnou produkci snadno zaměníte s tunou dalších, jí podobných produkcí. Žánroví fanoušci prominou.

Act On Disputes před sebou mají ještě velký kus práce. Primárně na technice hry a skládání (víc takových sól jako v první polovině Soul!), následně pak na hledání vlastní osobitosti, což v rámci žánru bude - chápu - složité.

// Death Sentence - Burning World In My Hands

melodic metal

únor 2017

kat. č.: SMA006

7 skladeb // 25 minut

bandcamp // facebook

Melodický metal Death Sentence nemá nic společného s finským významem toho slova, ale blíží se spíš americkým kapelám první dekády, kdy nu-metalová vlna opadla a kdy řada kapel začala hledat svůj vlastní směr. Death Sentence klidně přirovnám k tvrdším Staind okleštěných o jejich romantiku, případně k Disturbed. Jako v případě první kapely, je i z této cítit snaha to všechno ze sebe vysypat, nejlépe naráz, během krátké chvíle a hlavně hodně razantně a nahlas. Ze všeho čouhá jak sláma z bot velký světabol, ale stejně tak i pěkná porce naivity a současně nasazení. Jak jinak.

K dobru kapely lze přičíst solidní groove, naopak k tíži především skladatelskou, pěveckou a textovou nevyzrálost. Opakovat I’m so empty in my soul snad desetkrát po sobě (druhá skladba) působí prostě trochu úsměvně. Vedle toho řada míst se povedla, melodika skladby Voodoo Doll je příjemná a zpěvák se občas zklidňuje ... což mu svědčí.

S Death Sentence je to prostě stejné jak s devíti z deseti začínajících kapel. Což se samozřejmě umocňuje ve chvíli, kdy se srazí s posluchačem, který začínal už před nějakým časem. Je to otázka priorit a věku. Death Sentence začínají, já už ne.

// Brute - Henchmen

death metal

březen 2017

kat. č.: SMA007

8 skladeb // 35 minut

bandcamp // facebook

Brute snad není třeba představovat. Brute jako jediná z uvedených kapel působí dojmem sehrané a sebejisté kapely, která nejenom že ví, co chce hrát, ale taky to hraje. Tedy death metal. Staroškolsky, s drnčivou basou, neinvenčně, snad s trochou melodiky (Three Days), jinak ale především nekompromisně.

Henchmen je třetí deska v pořadí a po pravdě deska s komickým obalem, který dost kazí celkový dojem. Podobně zábavně působí úvodní intro, které bych si uměl odmyslet. Zbytek alba je ale příjemný deathmetalový válec, který vyznavači klasického přístupu ocení, jakkoliv podobných válců museli slyšet už mraky. Někde tady hledejte první limity desky - Brute jsou old school a současné trendy jsou jim cizí. Máte-li rádi modernu v jakékoliv podobě, Brute nejsou pro vás.

Do značné míry u Brute nenajdete ani něco, co bych nazval atmosférou, jakkoliv to u death metalu může vypadat divně. Henchmen jako celek plyne výborně, ale současně jako celek dost splývá. Skladby jsou technicky vzato naprosto v pohodě, ale pach smrti jaksi uniká, necítíte žádnou hnilobu ani zkažené maso. Prostě death metal, jaksi bez nadšení a přidané hodnoty. Tím ale nijak tuhle desku nezlehčuju, protože jako dobré řemeslo funguje dobře. Jakýkoliv přesah ale nenajdete.