Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Titáni jednoho alba Část 1. - death / doom

Titáni jednoho alba Část 1. - death / doom

Monachos8.6.2025
Jsou kapely, které sice vydaly jen jedno album a pak zhasly jako svíce, ale přesto způsobily na scéně velký třesk a jejich odkaz žije post-mortem. Právě těmto „zázračným prokletým dítkám“ extrémní metalové scény bych chtěl prostřednictvím této série vzdát hold. Je to jen reprezentativní a subjektivní výběr, takže je možné, že mezi nimi nenajdete svého favorita. Kéž mi to bude odpuštěno.

// Winter – Into Darkness (1990)
Winter - Into DarknessInto Darkness je první a jediné album americké death-doom metalové kapely Winter. Album bylo vydáno v roce 1990 vydavatelstvím Future Shock Records. Hudebně se jedná o mix pomalého old school death metalu s thrash metalovými reminiscencemi, k tomu přidejte ozvěny Black Sabbath a špetku pravěkého sludge. Vokály se pohybují někde mezi hardcore výkřiky a grindcore řevem. V některých skladbách se objevují klávesy, které jsou sice velmi minimalistické, ale přesto trochu naštvaly ortodoxní fanoušky death metalu. Pokud jste (stejně jako já) předpokládali, že Winter se inspirovali paní Zimou, musím vás vyvést z omylu. Inspirovali se stejnojmennou skladbou crust punkových průkopníků Amebix, kteří jsou považováni za jednu z prvních, ne-li úplně první crust punkovou kapelu.


Winter se dočkali i oficiálního uznání, sice posmrtného, ale přece. Časopis Decibel (2014) zařadil jejich album na 13. místo ve speciálním vydání Top 100 Doom Metal Albums of All Time. V roce 2010 se kapela pokusila o comeback, ale skončilo to pouze koncertem na festivalu Roadburn v roce 2011. Za neúspěšným comebackem zřejmě stojí i fakt, že kytarista Stephen někdy v roce 2015 utrpěl vážné poškození sluchu a lékaři mu doporučili, aby nehrál naživo, aby se jeho stav nezhoršil.


Nástupcem Winter je relativně mladá kapela/projekt Göden, jehož mozkem je výše zmíněný Stephen Flam. Na prvním albu se také představil klávesista Winter Tony Pinnisi (R.I.P. 2024). Hudebně se nejedná o příliš odlišnou tvorbu od Winter, dark death/doom metal ve stylu Celtic Frost/Triptykon. Göden zatím vydali dvě alba, poslední v roce 2024.

 

Odkazy:

Winter - The Metal Archives
Winter - ukázka
Göden - The Metal Archives
Göden - ukázka

 

Winter band

 


 

diSEMBOWELMENT - Transcendence into the Peripheral (1993)
diSEMBOWELMENT - Transcendence into the Peripheral Další mrtvolou, kterou rozpitváme, jsou Australané diSEMBOWELMENT. Tato death/doomová banda existovala jen krátce, ale zanechala za sebou nesmazatelnou hnilobnou stopu. Jejich hudba je charakteristická pomalými, drtivými tempy, hlubokými growlovými vokály a ponurou, tíživou atmosférou. To, čím se diSEMBOWELMENT opravdu odlišovali, bylo jejich mistrovské spojení brutálních death metalových prvků s pomalými, hypnotickými doom metalovými pasážemi. Vytvářeli tak unikátní zvuk, který byl zároveň děsivě těžký a atmosféricky pohlcující. Jejich jediné studiové album Transcendence into the Peripheral je dodnes považováno za kultovní dílo a inspiraci pro mnoho dalších kapel v extrémních metalových žánrech. Jejich schopnost vytvořit tak komplexní a emotivní hudbu v relativně krátkém čase je činí opravdu výjimečnými.


"Věřím, že někdy je moudré skončit, když jsi na vrcholu. Je velkým zklamáním, když kapela nedokáže vydat nástupce, který by se vyrovnal debutu. Vím, že jsme nemohli natočit lepší druhé album, protože moje srdce a mysl už prostě nebyly v té hudbě ani na scéně," vyjádřil se v jednom vzpomínkovém rozhovoru zakladatel a kytarista Renato Gallina. Za zmínku stojí také jeho reakce na tvrzení, že diSEMBOWELMENT je praotcem funeral doom metalu: „... tahle nálepka “funeral doom„ je zábavná. Co je funeral doom? Kdo ten termín vymyslel a proč? Co to má společného s Disembowelment? Odpověď: nic.“


Ať už je to jakkoli, Transcendence into the Peripheral si zaslouží mít svou hvězdu na chodníku slávy death-doom metalu. Mimochodem, v roce 2010 se diSEMBOWELMENT pokusili vstát z mrtvých v podobě formace d.USK, ale téměř na den přesně se tento živý mrtvý vrátil do hrobu. Na konci roku 2011 se znovu vynořili z podzemí, tentokrát pod názvem Inverloch, ale death-doom této skupiny už má jen málo společného s makabrózními kakofoniemi diSEMBOWELMENT.


Odkazy:

The Metal Archives
ukázka

 

Disembowelment band

 


 

Thergothon - Stream from the Heavens (1994)
Thergothon - Stream from the Heavens Spolu se Skepticism jsou považováni za průkopníky funeral doom metalu. Kapela byla založena v roce 1990 zpěvákem Nikem Skorpio, bubeníkem Jori Sjöroosem a kytaristou Mikkom Ruotsalainem jako death metalová kapela, ale brzy přešli k doom metalu. Na jaře 1992 kapela odehrála dva koncerty v Turku (Finsko) a okolí, kde hrála extrémně pomalou verzi skladby In League with Satan od Venom. Kapela sama nepovažovala koncerty za vhodnou prezentaci svého studiového materiálu. Ještě v roce 1992 kapela podepsala smlouvu s italským vydavatelstvím Obscure Plasma Records a na podzim začala nahrávat album Stream from the Heavens. Po dokončení nahrávání a výběru obalu alba se skupina na jaře 1993 stila rozpadnout. Vydání alba tak bylo odloženo až na rok 1994 a hudební tisk ho téměř úplně ignoroval. Postupem času se však po celém světě prodalo několik tisíc kopií. Britský časopis Metal Hammer zařadil Stream from the Heavens mezi 10 nejdůležitějších doom metalových alb.


Pokud jde o zvuk nahrávky, v jednom rozhovoru zpěvák a klávesista Sirkiä uvedl, že na ně měli velký vliv The Doors, Black Sabbath a gothic punkové kapely, které je v té době fascinovaly. To je prý inspirovalo více než tehdejší death metalová scéna. Christ Chantler z Metal Hammeru velmi trefně popsal hudbu Thergothon takto: „...lovecraftovská noční můra z doby ledové, která stále vyzařuje svůj vzdálený mysticismus“. Zajímavost na závěr - bubeník Thergothon, Jori Sjöroos, si později získal reputaci jako skladatel písní pro populární finskou poprockovou kapelu PMMP.


Odkazy:

The Metal Archives

ukázka

 

Thergothon band

 


 

Shrinebuilder – Shrinebuilder (2009)
Shrinebuilder - ShrinebuilderRychlý skok na začátek 21. století. Opustíme death metalové bahno a zaboríme se do jiné „pohlcující temné hmoty“. Shrinebuilder je post metalová/doom/stoner/sludge „superkapela“, kterou na přelomu let 2003-04 založili kytarista/vokalista Scott „Wino“ Weinrich (Saint Vitus, The Hidden Hnd, Obsessed) a baskytarista/vokalista Al Cisneros (OM, ex-Sleep). Wino a Cisneros následně přizvali kytaristu/vokalistu Scotta Kellyho (Neurosis, Tribes of Neurot, Blood And Time) a bubeníka Dalea Crovera (Melvins). Debutové (a zároveň poslední) eponymní album natočila tato svérázná parta za tři dny pod producentskou taktovkou bubeníka Crovera a Toshiho Kasaiho (společně známí jako The Deaf Nephews). Bubeník Dale Crover označil nahrávání alba za „experiment, který opravdu vyšel“. Album vydalo vydavatelství Steva von Tilla (Neurosis) Neurot Recordings v roce 2009.


Název kapely/alba „Shrinebuilder“ (stavitel svatyně) navrhl Al Cisneros. Scott Kelly k tomu řekl, že hudba je pro něj svatyní, náboženstvím a způsobem života s vlastní mytologií a teologií. Hudba Shrinebuilder je jedinečnou fúzí charakteristických stylů jednotlivých členů. Můžete v ní slyšet Winův bluesem nasáklý doom rock, Kellyho hutný a atmosférický post-metalový zvuk, Cisnerosovy hypnotické basové linky a Croverovu dynamickou a nekonvenční hru na bicí. Jejich hudba je nepochybně těžká a doomová, ale zároveň obsahuje silné melodické linky a vokální harmonie, což ji odlišuje od čistě extrémních forem doom metalu. V dalších letech existovaly prý naděje na další album, ale kvůli zaneprázdněnosti členů v jejich domovských kapelách a různým dalším okolnostem se nikdy neuskutečnilo.

 

Odkazy:

bandcamp

ukázka - live

 

Shrinebuilder band 


Příště otevřeme hrobku jednoalbových zesnulých z rodu black metalu.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kubýk / 23.8.24 20:47

Já tu knížku chci!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 11.6.25 10:51odpovědět

Dobrý nápad a super zpracování. Z Winter nejvíc cítím CELTIC FROST.

-k- / 10.6.25 17:13odpovědět

Skvělé připomenutí! Obzvláště první tři alba jsou příliš důležitá než aby byla zapomenuta

Victimer / 8.6.25 11:09odpovědět

Super připomenutí, všechna alba. Mám radost z té kultovní doomové trojice, protože jsem zrovna na tyto tři psal "relics" recenze na Mortem zine a moc mě to bavilo. Ale už je nemám :) A tady se hodí, bezva, palec hore.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky