Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pozvolné a lehké navázání na povídání o sběratelském prokletí. Tentokrát jsou na paškále žhavé novinky a dávné archivní zboží, které stojí za to si tu a tam připomenout, ve formátech takřka kapesních, čili CD a MC.

//XIII. Století – Noc vlků

Hudbu na novince podrobím rozboru později (v recenzi). Nyní bych se rád věnoval fyzické edici jako takové, která je (nejen v očích milovníka fyzických nosičů) smutná. Jde totiž o naprosto běžné, standardní provedení s nulovým přesahem. Je tam základ, ale žádný bonus, či i ten základ může být a bývá bohatší. Ale mluvme konkrétněji: CD vyšlo ve formátu jewel case, což je úplně v pohodě a nemám s tím sebemenší problém. Ten však nastává v grafickém ztvárnění bookletu. Neřeším teď samotnou podobu titulky, ten obrázek mi přijde v pořádku. Zásadní bolístku opět vidím v bookletu jako takovém, tudíž absence grafiky navíc, absence textů, doprovodných komentářů apod. Jasně, je tady několik fotek, rozkládací obrázek, citát… ale tím to bohužel končí. Kapela formátu XIII. Století by dle mého názoru měla disponovat zajímavějším zpracováním. Ta kapela hodně stojí na textech, které nikdy nebyly součástí žádného alba, a protože ta témata jsou přinejmenším zajímavá, tak se nabízí halda obrázků doprovázejících jednotlivé skladby. Mně je tohle prostě líto. Vezměte si na jakých kravinkách gothická scéna stojí, jak klade důraz na estetiku, jak na první pohled poznáte člověka patřící k oné komunitě, jak si libují v ozdobách, historii a tak…

Osobně jsem si asi před dvaceti lety začal dělat vlastní jakýsi zpěvník, respektive souboru textů téhle kapely. To znamená, že jsem trávil hodiny u tlačítka pause a zapisoval si fráze, které Petr Štěpán předával světu. Pak jsem si do bílých stránek prázdné knížečky texty sepsal a dokreslil k nim obrázek konkrétního tématu, nebo alespoň náladou spřízněnou grafiku. Samozřejmě, že jsem takový song book dosud nedokončil (a nejspíš i proto, že už ani nevím, kde je), ale chtěl jsem si tím osobně doplnit lety neukojenou žízeň po něčem takovém. Vždyť se to nabízí vyloženě samo. Škoda, ale v historii kapely nejde o nic mimořádně nového. Tak snad časem vyjde alespoň nějaká kniha s texty… třeba ta moje, heh.

//edice
//ukázka

//Forgotten Silence – Arte_Faktum_XXX

Sbírka artefaktů, která se sama stala artefaktem, a tudíž dostala i otitulování artefaktum, respektive Arte_Faktum s doplňkovou římskou třicítkou. O co jde. Kapela vznikla roku 1993, takže lehkou matematikou dojdeme k vysvětlení onoho tajuplného XXX (žádný Vin Diesel ani porno). Takže se vzaly šuplíkové hrábě od dávných počátků do současnosti a na shrabané lopatě zůstaly skladby, které nevyšly na velkých řadovkách, ale byly obsahem velmi okrajových nahrávek, jako jsou splitka, epka a podobné raritky, které mnohý fanoušek (bez ohledu na kapelu) nemusí cíleně sledovat. Určitě máte v hlavě nějaké kapely, které jedete jen na velkých deskách a podobná droboť vás míjí. Že jo. Playlist této kompilace je složen chronologicky a vyzobává dílčí zastavení u těch menších nahrávek. Je to velmi příjemné shrnutí pro ty, kteří (třeba jako já) nevlastní split alba kapely. Zároveň se tu však nachází i dosud nevydaný materiál, a to přímo cover Baby Sex Komplex, což je cover Kaviar Kavalier. Stejně exkluzivně může působit i live verze dvou posledních skladeb, které sice jsou z řadovek, ale vyznění koncertní je kapku odlišné. Je to zboží pro fajnšmekry a pomatence, jelikož dosud dostupná verze je MC formát. Sice vyšel ještě limitovaný box (s kazetou, samolepkou, nášivkou a podobným smetím - v dobrém slova smyslu), ale ten byl pryč dřív, než jsem se o něm třeba já dozvěděl. Takže kompilační materiál na kazetách tu pořád má velkou kupní sílu. Věřím…

//edice 
//ukázka

//Love History

Dávná doomová perla tuzemské nabídky mi pořád tak nějak chyběla v archívu. A já toužil tuhle laskominu zkompletovat. Povedlo se to skrze zahraničního prodejce, který disponoval nabídkou EP i dvou řadových alb. Demo pak bylo doplněno tuzemským nadšeneckým vydavatelstvím Souls Of Underworld Records, který vybírá různé archívní lahůdky zejména z death metalového klobouku. Na tomto místě se mi líbí formát, kterým je veden katalog Kult Demo Series. Tedy, jednotná formulace obalů a v bookletu CD jsou skeny dobových vydání. Sranda je fotka kazety na CD kotouči. Mně se to prostě líbí.

//edice 1 2 3 4

//ukázka

//Mythopoeia

Velmi podobné pohnutky mám i zde. Zajímavostí je, že nahrávka Scheps Ankh, Æsch Mezareph, Atropopaia, Míchání (tenhle titul nemám ambice si zapamatovat) vyšla pouze na kazetě. To další a vlastně i poslední dílo The Golden Leaf Of Oak zase jen na CD. Vše u pradávného Metal Breath. Za mě ta nahrávka má pořád solidní váhu a nemyslím to nikterak z nostalgie. Prostě je to furt takové svěží a se správnou náladou. Minimálně do aktuálního podzimu fajn poslech.

//edice 1 2

//ukázka

//Priessnitz – Hexe

V minulém díle bylo předznamenáno u Brutally Deceased, že digipack jde udělat i blbě. Tak tady jeden je. Když otevřete tuhle edici, vyjmete disk i booklet tak tam není vůbec, ale vůbec nic. Proč? Naprosto zbytečné. Ještě víc zarážející je fakt, že kdyby došlo ke klasickému jewel case, tak by to vypadalo úplně v pohodě. Protože booklet je vlastně hotov a zadní strana je na digipacku dobrá, takže by ji jen stačilo uzpůsobit vsádce jewel case krabičky. Ale tady padlo rozhodnutí pro digipack, protože… nevím, je to levnější? Ale pak se zapomnělo udělat grafiku do jeho vnitřku a když už se volí černá barva, proč je tam do čerta furt ten bílej pruh? To mi hlava nebere. Další důvod, proč se příště na takovou edici vysrat a udělat standardní plastovou krabičku, když jsem prostě lempl a nevím, co s tím. Přitom je to takovou dobu nedostupná a řekl bych i kultovní nahrávka. Takže, když už se konečně fanoušci dočkali, tak obdrželi odfláknutou verzi. Respektive nevhodně zvolenou edici, se kterou si evidentně vydavatel neví rady, ale tuší, že něco jako digipack CD nějaký čas celkem frčí… Bože…

//edice 
//ukázka

//Piggery – Experiment

Tak tohle je pro mě osobně malinkatý klenot. Sice je ta grafika totálně infantilní a mimo, a vlastně mi vůbec nedochází v jakémkoliv kontextu… no možná akorát s názvem alba. Ale hudebně si rozumíme báječně. Možná to máte zaškatulkované jako obyčejný rock, ale pravdou je, že jsou tady suprový nápady, melodie, chytlavý kousky, krásnej zvuk a má to nedrhnoucí plynulej průběh. Možná budete znát zpěváka Michala Chramostu, který kdysi působil v hc/punkový bandě Serious Music a později pak v zábavovce Tlustá Berta. Každopádně hlas má skvělej. Takže tenhle big beat má šmrnc a já mám tyhle drobotiny moc rád. Kdo to zná, tak jistě ví a kdo ne, tak… tak ne. Občas se to jeví jako obyčejná skladba, ale pak se tam vytasí moment, který tu náladu rozhodí, respektive obohatí. Ale tady asi bude ta nostalgie hlavním hybatelem…

//edice 
//ukázka