Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Tuzemská kolekce 19

Tuzemská kolekce 19

Bhut15.7.2025
Pohled do vybraných posledních přírůstků z CZ scény do polic, aneb co nového z tuzemské scény u Bhuta doma a proč o tom hovořit.

No, co vám budu povídat, z pravidelného seriálu se stává občasník. Ale to vůbec nevadí. Takže před sebou máme zase dvoj díl, kde si ukážeme pár vybraných klenotů, kterými jsem ozdobil svou sbírku v období únor-červen.

 

//Master’s Hammer – Ritual.

 

Tak jsem si zase koupil kult jménem Ritual.. Tentokrát jde o čtvrtou CD edici, kterou vlastním. Představovat tohle kultovní album je asi nesmysl a sám sobě si tu obhajovat, proč jsem to udělal, asi taky… Ale můžu poukázat na zase novou verzi obalu. Už jsem psal, že je to kult? Mám to album prostě rád. Ale stejně jsem ještě žabař v tomhle shromažďování. Zrovna nedávno jsem na discogs četl, že jistá dívka Jenn D’Eugenio vlastní 54 různých vydání Master Of Reality od Black Sabbath. To je sakra obsese.

 

//edice

//ukázka

 

 

 


 

//Triumph, Genus – Eugenika

//Sukkhu – Self-Exorcism

 

Tady jsem šalamounsky skřížil ostří hned dvou nahrávek. O Triumph, Genus už (nejen) na Echoes byla řeč (odkaz níže) a já bych jen chtěl prostě vypíchnout fakt, že je to nová verze Nemesis Divina. Zkuste si obě alba pustit po sobě.

Sukkhu je zase takový podzemní démon, který se tu rozpíná pozvolným tempem a mně je to celé jejich černé bědování prostě sympatické. Mám rád tvorbu hlavního autora Ega, líbí se mi i co dělá baskytaristka Necro a nová zpěvačka Mania není z tohoto světa, ale byla vyvolána vyloženě ze záhrobí. Takže Sukkhu jsou takový chorobný příslib zajímavého vývoje tuzemského blacku.

 

//edice TG 

//edice S 

//recenze TG včetně ukázky 

//ukázka S 

 


 

 

//Voluptas – Where Celestial Bodies Guide Not

 

Podstatné úvahy, postřehy a podobné rozumy jsem vypotil v recenzi (odkaz níže). Tady jen představím fyzickou verzi, kterou jsem v té době neměl. Je to zase jiný koncept formátu,

respektive tentokrát je CD zabaleno do standardní jewel case krabičky. To je solidní kondice, které nelze nic moc vytknout. Novinkou je však logo, typicky Szpajdelovské, ačkoliv nemám ověřeno, zda je opravdu autorem. Jen můj odhad. Bahenní zeleň a kalné skvrny obalu jsou zajímavým kontrastem oné avantgardně pojaté black metalové hudby. Má to svou poetiku a šarm. Pokud se budete pídit po koupi – jukněte rovnou k vydavateli Sun & Moon Records. Já kupoval právě tam a košík mi trochu nabobtnal víc, než jsem si myslel.

 

//edice 

//recenze včetně ukázky

 

  


 

 

//Forgotten Silence – La Grande Bouffe

 

Delší čas špatně dostupný titul dostal nového kabátku a velmi důstojné reedice. Tady se volilo hned několik změn, ačkoliv na titulce se stále směje okoralý citrusový plod, jen je v trochu jiném provedení. Volba padla i na super jewel case, což je zaručeně super. Tahle robustní krabička by měla být prakticky standardem, neboť její bytelnost zajišťuje dlouholetou výdrž. Ať chcete nebo ne, tak běžný jewel case trpí na lámání pantíků a o vykousaných zubech v trayi ani nemluvím. To tady prostě nehrozí. Grafika je v bookletu trochu přeházená, či jinak proměněná, ale pokud nemáte tu původní verzi tak opravdu nemusíte mít obavy z nějakého ošizení. Tahle edice má všechno potřebné, a to nejdůležitější je stejně náplň hudební, která obstála v čase a když se dívám na rok vydání, bože můj, to už je tolik let?! Mně přijde jako by to bylo včera, když jsem na Melodce vyslechl během vyhlášení tehdejších cen Břitva, že „La Grande Buš“ obsazuje druhou příčku (tou první byly Konve a vy víte od koho). Byl to čas, kdy Echoes zine osahával svět internetu jako novorozeně, ačkoliv ansámbl již za sebou měl nějaký ten sraz a vykropený žejdlík, byť pod vlajkou muzikální nevinnosti. Najednou se to všechno vrací a člověk by si přál zastavit ten šílený úprk časové osy. Co jste dělali vy, když vyšlo La Grande Bouffe? Teď si jej můžete znovu pořídit a na chvíli se vrátit k jedné z nejsilnějších desek, která v ČR kdy vyšla.

 

//edice 

//recenze

//ukázka 

 


 

 

//Cult Of Fire – The One, Who Is Made Of Smoke

 

Tak tady se bez mučení přiznám, že jsem album koupil vyloženě ze setrvačnosti. Ano v LP i CD verzi. Tu kapelu mám moc rád, líbí se mi, jak roste, jaký má úspěch zejména v zahraničí a prostě jim to všechno přeju. Je velmi pozoruhodné, že ta nejvíc hinduismem nasáklá blackovka pochází z ČR. Potud všechno v pohodě, ale nová nahrávka mi přijde poněkud slabší, ne-li přímo průměrná. Nějak jsem tam nezaznamenal žádný záchytný bod, moment, ke kterému se s chutí vrátím a tak podobně. Je to pořád celkem originální dílo s bez výhrad skvělou grafikou a tak, ale ta hudba… no, je slabší, co si budem. Ještě to nechám chvíli zrát a pak se snad dokopu i k nějaké recenzi a hlubšímu pohledu. Přijde mi škoda z toho něco nevykřesat a zbavit se tak

nepříjemného pocitu, že mi něco uniká. Ale nechci nic slibovat, je dost možné, že se na to všechno jednoduše vykvajznu.

 

//edice 

//ukázka

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 12.7.17 7:14

Ty počátky jsou trochu otázka, třeba na webovkách mansonwiki je tohle demo uvedeno s datem vydání leden 1990: https://www.mansonwiki.com/wiki/The_Raw_Boned_Psalms. Ale ve výsledku je to asi jedno...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky