Článek: Tuzemská kolekce 24

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Tuzemská kolekce 24

Bhut17.3.2026

Pohled do vybraných posledních přírůstků z CZ scény do polic, aneb co nového z tuzemské scény u Bhuta doma a proč o tom hovořit.

//Děti Deště – Mlžný úvod jasný konec

O existenci této kapely vím docela dlouho a docela dlouho trvalo, než jsem ji konečně ochutnal poslechově. A pak zase docela dlouho trvalo, než jsem jí dal takovou šanci, že se gramodeska vměstnala mezi Depths Above a Diamond Head (bavíme se o polici s LP).

Líbila se mi určitá grotesknost samotného obalu i ten šprým, že když chcete napsat název kapely velkými písmeny a nezapnete Caps Lock, ale jen držíte Shift, dostanete ten kódovaný název, který může někomu vyhovovat víc. Slovní hrátky v textech přesahují všednost sdělení a dávají ochutnat jinotajům či jinak roztodivným celkům.

Značka jménem Silver Rocket by měla neznalého jednoznačně nasměrovat do ukřičených vod rockové rozvernosti, rozhádanosti a všelijak líbivé bordelóznosti. Musím však uznat chytlavost nahrávky, její přívětivou sílu a podmanivou energii. Čas od času je takové burácení prostě fajn.

Formát je to klasický, jen obal se tak nějak víc leskne než ostatní, což je jen takový můj drobný dojem.

//edice
//ukázka

//Insania – Out

Dočkal jsem se. Poslední řadové album Insania, které dosud nebylo políbeno vinylovou formou, je konečně venku, vlastně out. A už je to nějaký čas. Je správňácky zelené a fešné.

Jen je mi líto, že booklet opravdu nemá formu bulvárního časopisu, ale že jsou jednotlivé stránky rozházeny do chronologické koláže rozevíracího insertu. Nechybí sice nic, ale… Navíc je tam vložen text dobové recenze i reakce na ni. Paradoxem je, že jde o recenze na webech Metalopolis a Crazy Diamond (zainteresovaní jistě chápou podtext paradoxu, do kterého se nehodlám vměstnávat, jen o něm vím).

Rád bych si tu ještě zavzpomínal na dobu aktuálnosti desky, protože to byl mimo jiné právě čas, kdy jsem ke kapele přišel a kdy mě naplno, se vší silou, uhranula. Naprosto jsem jí tehdy propadl, a proto mám toto album ve svém osobním žebříčku velmi, ale opravdu velmi vysoko – v rámci diskografie skupiny míněno.

Takže díky za toto vydání a splacený dluh.

//edice
//ukázka

//Umbrtka – Krotký tank

Své myšlenky jsem vlastně vyčerpal v recenzi, takže tady se jen nevinně připomenu CD edicí. Je to takový standard. Pěkný obal v klasickém jewel case formátu. Všechno je adekvátně uzpůsobeno tématice, respektive nosné myšlence hudební a textové sféry. Solidní standard a příjemné potěšení. …nepsal jsem to už někde?

//edice
//jiná slova včetně ukázky

//Master’s Hammer – Maldorör Disco

To podstatné už vlastně zaznělo v recenzi nejen ode mě. Uteklo už docela dost času na to, aby se k té desce dostal i někdo další a udělal si obrázek sám. Takže o hudbě mi přijde liché hovořit. Ale co určitě stojí za zmínku, je grafika nahrávky. A já jen doplním, že když poslech doplníte listováním v knize Libero od Franty Štorma, budete zase o kus blíž nirváně.

//edice
//jiná slova včetně ukázky

//Necrocock – Truchlohry

Já jsem především rád, že Necrocock obměnil tvůrce obalů. Byť je na obrázku zase Tom, je to konečně trošku jiný formát a styl, než který jsme dosud mohli vídat. Nutno říct, že se mi to moc líbí. A další doplňující obrázky, které najdeme v bookletu, jsou fantastické. Víc takových! Knihu takových.

Je to správně podivné, nejasné, perverzní, podivné a zrádné. Stejně jako podmanivá hudba mistra Necrococka. Jo, tohle se prostě neomrzí.

Taky určitě stojí za zmínku hebký povrch digipaku, takový jemný, sametový, až se vyloženě člověku chce s tím albem mazlit. Jediné, co mi trochu překáží, je ten lepený a rozkládací booklet. Já ty skládačky nikdy moc nemusel, i když to bylo třeba jen vložené do jewel casu. Rád listuji bookletem jako v knize a ty rozkládací taháky mě kolikrát fakt štvaly. No, alespoň něco ty CDčka zdědily po kazetách, hehe.

//edice
//jiná slova včetně ukázky

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)