Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V novém roce se budeme nadále poohlížet zpět po nahrávkách hromadně se nazývajících dema. Tyto nadějné, nebo zapomenuté materiály potřebují trochu oprášit a alespoň lehce nostalgicky poslechnout. Dnešním devátým dílem zabrouzdáme do Japonska, Norska a Polska, kde nám zdejší kapely vcelku dobře známé objasní, jakže to vlastně hrály na svých prvotinách. Projdeme si první oficiální nahrávky skupin, které dnes řadíme mezi špičku žánru zvaného avantgardní metal. Lépe řečeno avantgarde black metal.

Sigh – Desolation

Začneme hned v zemi nejvzdálenější – v Japonsku. Zde se roku 1990 dává dohromady trio říkající si Sigh. Ještě téhož roku dávají tři pekelníci Mirai Kawashima (zpěv, basa), Satoshi Fujinami (kytara) a Kazuki Ozeki (bicí) vzniknout dvěma demíčkám. První z nich nese název Desolation a druhé se jmenujeTragedies. Obsahově zdařilejší jest prvotina Desolation a v té se dnes trochu porocháme. Tehdy se ještě nedalo mluvit o avantgardním metalu, ale spíš o raném death-blacku. Pravdou zůstává, že jisté náznaky jiného směru se objevují, ovšem nejsem si jistý, zda-li je to jen můj subjektivní pocit a spíše tyto prvky slyšet chci. Té odlišnosti se však nedostávalo velkého rozměru a tak nahrávka stejně končí v průměrné death-black sypanici té doby. Ale byl to první drápek kapely, která má dnes na poli avantgardy jméno vcelku významné. Desolation je nahrávkou malého formátu: krátké délky, jednoduchého vzezření, špatného zvuku apod. Ale o tom tehdejší syrová hudba byla, znělo to tvrdě a drsně. Proto Sigh nemůžeme vyčítat celkovou délku díla sedm minut. Desolation tvoří tři skladby divokého náboje: Weakness Within, Desolation a Mentally Numb. Všechny tři si jedou své energické ratata a účinek mají vcelku líbivý. Na zadek vás to neposadí, ale nudit se také nebudete. Zkrátka průměr. Malá vábnička je zde.

Ved Buens Ende – Those Who Caress The Pale

Druhou nejstarší dnes probíranou nahrávkou je počin Those Who Caress The Pale norské, dnes už neexistující smečky Ved Buens Ende. Máte rádi avantgardní hudbu? A znáte tuto kapelu? Pokud jste na poslední otázku odpověděli záporně, měli byste co nejdřív svou chybu napravit. Jedna z nejlepších nahrávek avantgardního ranku vůbec je jediné dlouhohrající album Written In Waters právě od Ved Buens Ende. Ale o tom se dnes příliš bavit nebudeme, dnes nás zajímá předchůdce – demo. Kapela vznikla na troskách skupiny Manes (nezaměňuj s taktéž norskou smečkou Manes), kdy roku 1994 dala dohromady právě Ved Buens Ende. Jak už to u mladých kapel někdy bývá, ještě v letech svého vzniku vypustí svou první oficiální nahrávku v podobě zvukově mnohdy nesnesitelného dema. Zvuk na Those Who Caress The Pale je už lépe čitelný oproti předchozím Sigh, ale i tak má své neduhy. Ovšem už si můžeme o poznání déle užívat čistokrevné avantgardní black metalové hudby. Půl hodiny hudby vsazené do pěti písní je celkem slušný začátek (pravda, však to nejsou žádní nováčci). Hudebně se setkáváme s hrubým black metalem okrášleným o nervozní postupy a přechody, vše dokreslováno black metalovým growlingem (nebo jak se ty hlasy ksakru jmenují), či převážně čistým hypnotickým vokálem. Onen čistý hlas je pak nezaměnitelný, skvěle rozpoznatelný a typický pro Ved Buens Ende. Plouživé pasáže se střídají s rychlejšími black metalovějšími. Vše je však haleno do takové zvláštní uhrančivé atmosféry. Genius loci Ved Buens Ende udeřil. Na demíčku se nacházejí dvě skladby, které se v lehce pozměněném kabátku dostaly i na opus Written In Waters. Jsou jimi The Carrier Of Wounds a You That May Wither. Vy si však nyní můžete poslechnout titulní A Mask In The Mirror. 

Lux Occulta – The Forgotten Arts

Další nahrávka z let devadesátých pochází od našich severních sousedů. Polská kapela Lux Occulta se dnes taktéž nachází mimo hru. Od roku 2002 se uzavřeli do jakési hibernace. Demo The Forgotten Arts pochází z roku 1995, tedy vzniklo rok poté, co se kapela dala dohromady. Zvukově už je na tom zase o krůček lépe než dnešní předchozí umělci. Délkou se však nejvíce podobá seveřanům Ved Buens Ende. Čas dvacet osm minut plus nějaké ty drobné je opět rozdělen mezi pět skladeb s jednoduchými povětšinou jednoslovnými názvy. Pokud jste se dosud s tímto demem nesetkali, možná znáte jeho obsah z kompilačky Maior Arcana z roku 1998. Zde se kromě pěti písní z dema nachází ještě dva covery a dva vlastní songy. Jejich podoba je nezměněná, nebo jsem alespoň žádnou odlišnost nezachytil. Hudba Lux Occulta už více využívá kláves a staví na mrazivé, temné atmosféře - té správné pro daný žánr. Můžeme se setkat s lehkými úkroky směrem k doom metalu, gothic metalu a zejména avantgarde metalu. Vše však drží pospolu díky mantinelům black metalové jízdy. Pěkné, líbivé a vcelku dobře zapamatovatelné melodie staví toto demo na vyšší příčky bodového hodnocení. Opravdu vydařený start. Však slyšte.

Vulture Industries – The Sleeper

Nejmladší nahrávka a i kapela pochází opět z Norska. Její název zní Vulture Industries a probírat budeme jejich prvotní demo z roku 2003 The Sleeper. Kapela samotná vznikla již v roce 1998 tehdy ještě pod názvem Dead Rose Garden. Později přišly všelijaké personální změny, které s sebou přinesly i proměnu názvu skupiny. A tak pod novým názvem vychází tří písňové téměř devatenácti minutové demo The Sleeper. Jeho zvuk, už vzhledem k období, kdy vyšlo, je pěkně čistý a uhlazený. Hudba se motá jak jinak než kolem black metalu, ovšem s takovým uvolněným pocitem. Žádné divoké jízdy (krom snad jedné dlouho netrvající výjimky) se nekonají. Vše obestírá čistý příjemný vokál a melodické vyhrávky. Takový příjemný odpočinkový materiál. Z dnes probíraných kapel asi nejméně nervózní a nejméně roztěkaný. Do jisté míry vcelku pohodlný poslech. Nechte se nést, možnost máte na dosah myši.