Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
0N0 - Plus Ultra (EP)

0N0Plus Ultra (EP)

David9.4.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Zajímavá sbírka podmanivých, zasněných tónů čas od času znásilněných nevychovanou hvězdnou pěchotou. Působivé, ale stále je co zlepšovat.

Tentokrát nehodlám zbytečně dlouho courat kolem horké kaše a rovnou předesílám, že druhý pokus Mira Szabó o lehké rozčísnutí zaplevelené česko-slovenské zahrádky rozhodně má něco do sebe. Prozatím poslední nahrávka tohoto solitéra sice navazuje přesně tam, kde debutové Path zanechalo svůj finální pokřivený otisk, nicméně jistý posun směrem k dospělejším a poutavějším kompozicím Plus Ultra poněkud stydlivě odhaluje již při úvodních, letmých posleších.

 

K mé libosti ubyla trocha krkolomných schizofrenních pasáží, které možná zprvu dokázaly nejednoho nepřipraveného odvážlivce slušně vyvézt z míry, ovšem udržet jeho pozornost po několik minut, zažehnout touhu ponořit se hlouběji do útrob stěží přístupných propletenců, donutit, aby poníženě žadonil stále o větší a větší krajíc a neprobudit pocit ztráty orientace vyúsťující v bezvýchodné zmatení, se jim zrovínka dvakrát zdatně nedařilo. Asi největší překážku bránící bezstarostnému rozkvětu, stejně jako v případě Path, vidím v poněkud umělohmotném zvuku bicího automatu, který zejména při ultrarychlých kopákových podkresech zní tak trochu jako zběsilé tlučení deseti klacíky do plastového kyblíku, nicméně v pomalejších, táhlejších pasážích to zas taková trága není.

 

Pomyslné těžiště Plus Ultra naštěstí leží právě v klidnějších, zasněných a o poznání poutavějších skladbách, které sice nešokují nelogicky poskládanou strukturou nebo překotným střídáním temp za neustálého prokládání různými zvuky, skřeky a pazvuky, avšak disponují s až překvapivě odzbrojujícím citem vystavěnými, neprostupnými, přirozenými a podmanivými plochami, které díky svému monotónnímu naturelu a jednoduchosti tvoří velmi zajímavý protipól ke zmíněným kotrmelcům.

 

 

S výjimkou závěrečné, a dle mého názoru nejlepší, Rite To Rise stojí obě tváře 0N0 po většinu doby v jasně vymezeném opozičním postavení. Až ve zmíněné devítiminutové demonstraci celkového Twistedova potenciálu se podařilo nenásilným způsobem a bez zbytečných prodlev při přeřazování rychlostí skloubit klady obou zmíněných poloh. Ano, přesně zde vidím nejsilnější a prozatím ne příliš hojně využívanou zbraň.

 

Ač jsem to zprvu nijak zvlášť neočekával, musím říci, že i přes stále přetrvávající batolecí komplikace si epko mou pozornost nakonec získalo. Plus Ultra je dalším, byť nepatrným, krokem kupředu, nicméně si myslím, že doba hájení již nenávratně uplynula a od dalšího Twistedova počinu očekávám mnohem víc. Hrsti perel leží rozsypané na chodníku. Stačí se pro ně sehnout…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek / 11.3.13 13:28

Desku hodnotím stále silně nadprůměrně, příklon bandy k rockovějším polohám je zajímavý a svým způsobem očekávaný. Nesouhlasím s tím, že podobných rockovek je všude spousta - rozhodně není. Podíl Pettersona nijak výrazně nepostrádám, Antimatter má stále výrazný rukopis a nějaký hudební dialog mezi dvěma osobnostmi - nepostrádám jej. Přijde mi, že se extrémně smutná hudba Antimatter postupně vyvinula do příjemných rockových kompozic a že to všemu příjemně prospělo. Jasně, Anathema je zjevnou inspirací ale třeba je to jen podobným smyslem pro stejné hudební vyjádření. A vůbec, přiblížit se Anathemě tak, že lze srovnávat... už to je na pováženou. Shrnuto a podtženo, jsem s novou deskou opět nadmíru spokojen a dokonce jí (spolu s tou minulou) dávám výrazně přednost před prvními deskami.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

MIS / 22.6.13 23:19odpovědět

NíčE !

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky