Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
777 Babalon - Alchymical Androgyne (EP)

777 BabalonAlchymical Androgyne (EP)

Victimer23.6.2013
Zdroj: wav
Posloucháno na: PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Ponurá, trochu neucelená meditace skrz ruchové roucho dark ambientu. První kroky do vnitřního světa 777 Babalon se solidním materiálem v zádech. Pouze pro ztracené duše bloudící podzemním labyrintem.

Vítejte v systému nekonečných chodeb života pod zemí, odkud čeří vzduch zvuková rucho-terapie vycházející z učení Thelemy. Toto místo není důvěrně známé, ani jeden z členů 777 BABALON o to nestojí. Sluší se však zmínit o jejich slovenském původu a propadnutí v elektronikou přiškrcené rytmy, které postrádají jakékoliv polínko plápolající naděje. Materiál vzniknuvší pro potřeby tohoto EP byl nahrán během končícího roku 2012 a v digitální podobě pak představen bytostem pohybujícím se po reálném světě, aby i ony uvěřily v možnosti bádání po branách jiných světů, děsivých elementech a znacích, s minimem radostného vydechnutí na konci labyrintu.

 

Cesty EP sice nesou mnohé útrapy, ale člověku navyklému na podobně zneklidňující muziku by nemusely způsobit tolik problémů v jejich uchopení. Pětimístná hypnóza představuje spíš složení několika na dno spadlých střípků, než provázaně vyhlížející koncept. Hned v úvodu slyšte odkaz na meditativní obrysy těžké elektroniky Táboru Radosti, neboť právě tohle české těleso mi vytane na mysli při poslechu první věci s názvem "Ode To The Moon". Ovšem neměl bych to 777 BABALON za zlé, pouze vyvolávají jisté dojmy, či přenesy mimo realitu, poněkud typičtější pro tyhle své kolegy ve zbrani. Black metalové vokální šílenství, jenž otevírá následující kosmický rituál, doprovází vyjma zkresleného noise výplachu všemožných zvukových kolapsů, také radioaktivní nálada mého oblíbeného díla "Tschernobyl" polských projektantů Job Karma. Opět jde spíš o drobnou nuanci, než uzrálý dojem podobnosti. Dílo prohlubují dva nejdelší kusy nahrávky - "Solve et Coagula" a "Salt, Sulphur and Mercury", které mám na tomto EP asi nejraději, zejména prvně jmenovanou, která mi přijde nejtěžší na uchopení z celé nahrávky. Druhá z dlouhých zrnících pulsů tmy a zmaru ve mně zase uchovává silnější pocit zmatení a strachu z další zatáčky neosvětlené chodby. Ze začátku je vše jaksi stáhnuté do větší tichosti, najednou slyším hlasy, stále se přibližují, až se promění v pokyny z ampliónu, jež řídí moje další kroky. Pak zjistím, že bloudím v kruhu a situace se neustále opakuje. Propadám panice, tma pohlcuje den. I konečná stanice "Last Equinox" mě svými samply z úvodní skladby vrací na začátek dotěrného chladu v nejistotě a strachu. Co bude dál? Sám nevím...

 

Ačkoliv se "Alchymical Androgyne" vydává za EP, délkově jde o klasickou nahrávku, které chybí jen jedno - fyzická podoba. Přes drobné výtky a ne zcela přesvědčivé pocity, se nakonec upěvňuji v názoru, že je tohle mírně zvukově roztříštěné EP docela příjemným společníkem k pečlivému naslouchání slušně připraveného ruchového průvodce krajem improvizace a někde vzadu v mysli vsutých představ. Pokračování zítra. Téma? Chmurnější, black metalovější a bolestivější debut "Berashith"...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky