Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pět let jsme museli počkat na následovníka debutového EP brněnských seveřanů Tears of Styrbjørn, které mělo slušné ohlasy a představovalo kapelu ve výborné formě. Kapela celé ty roky ovšem nespala. Pilně koncertovala a pracovala na sobě. Výsledek v podobě „The Fallen Einheri“ každopádně stojí za to čekání. Z eponymního EP se na „The Fallen Einheri“ objevily tři skladby Prologue, The Rise of the Norseman a Labyrinth of the Warrior`s Frozen Heart. Právě na nich si můžeme všimnout, jak velký kus cesty kapela ušla a zda změny v sestavě měly, respektive neměly, vliv na celkové vyznění jejich tvorby.

Asi nejvýraznější změnou jsou klávesy. Ingvarr používal naprosto odlišné postupy, jeho nástroj byl obyčenější, byť své kouzlo určitě měl. Tehdejší basák Tched je původem klávesák a tak se vcelku logicky chopil vedle doprovodných zpěvů i klapek. Hudba díky bohatosti klávesových nápadů dostala naprosto jiný rozměr. Svého času jsem měl rovněž obavy, jak se kapela popere s absencí Ingvarrova tenoru, ale kluci na věc šli od lesa a místo do výšek sklouzli dolů. Zpívají i na koncertech krom bubeníka všichni. Hezky se za ty roky vyzpívali a sbory jsou zdobítkem nahrávky. Tím pojítkem a vším, co Tears of Styrbjørn znamená, je ale frontman Styr. Samozřejmě bez pevné sestavy by neušel ani krok, ale on je skladatelem, textařem, výborným zpěvákem a v neposlední řadě kytaristou.

Během hodiny uslyšíte osmero skladeb včetně staré známé trojice, která je notně obměněna a zajímavěji prokreslena (například basa je naprosto někde jinde). Nahrávku zdobí slušný zvuk. Řekl bych, že Tears of Styrbjørn jsou nejsilnější v ambientních plochách (Interludium: Dusk over the Woods of Hordaland), kdy zní jen šumy, akustika, lehoučká basa, kdesi vzadu klávesová melodie, šepot… Tehdy mám mravenčení a fantazie mě unáší daleko. Nebo když se kapela odváže a spustí majestátně hymnický metal v Years of Victory. Jako bych v ten moment slyšel Therion v dobách „Lepaca Kliffoth“. I zpěv se této podobě uzpůsobil. Od bohatýrských sborů se posunujeme k vysokému naléhavému vokálu, různým škálám growlu, hrdelních zpěvů atd. Stejně variabilní je skladba samotná. Tedy zachmuřená, oslavná, temná i vznešená. Atmosféricky, skladatelsky i muzikálně nejvyrovnanější jsou Tears of Styrbjørn  v The Fallen Einheri p. II: Journey to the World Beyond. Melodie zde doslova létá, vznáší se, zpěvy jsou propletené, hravé, klávesy pestré, dominantní i doprovodné, sóla strhující, i rytmika pevně samostatná.

Abychom „The Fallen Einheri“ shrnuli, můžeme si představit nahrávku, kde písně mají delší stopáž, jejich skladba je epicky široká, zajímavě zaranžovaná. Tempo je většinou vedené v pomalé a střední rychlosti. Mluvit o viking metalu můžeme asi hlavně kvůli lyrické části sbírky nebo vokálům. Žánrově jsou písně natolik různorodé, že nepojit je právě zpěvy, hrozil by gulášek. Oproti EP „Tears of Styrbjørn“ je „The Fallen Einheri“ více výpravnější. Kupodivu je v kytarách dosti power metalové, naopak progovými klapkami vyvedené směrem k cestě originálnější, než je zbytek obdobně zaměřených kapel. Význam originálnější berte s rezervou. Z celé desky doslova křičí Bathory, Therion, Vintersorg nebo Root v období „Black Seal“. Každopádně kašlete na nějaké body, pochvalné i kritické recenze, pusťte si „The Fallen Einheri“, připravte se na různorodý zážitek a názor si udělejte sami.