Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Aktivita 777 BABALON je v letošním roce, tedy sotva rok po samotném vzniku tělesa, velmi ukázková. Po lednovém EP přichází na řadu nahrávka "Berashith", debutová placka, jejíž choré projevy zatím stále sídlí v digitálním odkazu, ale věci se mají pohnout k lepšímu, tedy k opravdovému fyzickému nosiči, který si tento slovenský projekt skutečně zaslouží. Přemýšlíte do jakých prostor se za těch pár měsíců 777 BABALON vymrštili? Odpověď je prostá, slovo vymrštili zaměňte za stylovější podkopali, neboť hoši zůstali v zetlelém prostoru ještě o patro níž, jako v případě EP. Pod povrchem se tentokrát odehrává hlubší, sklíčenější a po koncepční stránce semknutější děj, do kterého proniká více odhodlání ve vlastní schopnosti.

Třídílný koncept přináší hrůzyplný materiál, kdy každá z položek alba nese svůj úděl zmaru na velice dlouhé ploše. Počítejte s dvaceti až třiceti minutami na jeden kus, cesta je dlouhá, kalená náhledy do ostatních kobek, aby se vždy nakonec stáčela do osvědčené roviny. Syrové zvukové impulsy, patřičná hororová atmosféra, temný chorál prostupující chodbami a divoké skřeky, jež vyluzují zdi samotné jako důkaz, že přítomnost zla je na dosah. Mám pocit, že si chlapci tentokrát dali na celkové hodnověrnosti a provázanosti více záležet. Pokud bylo EP spíš jakýmsi testem prostoru, osahání si dostupnosti a možností chorých zvukových koridorů, novinka "Berashith" je už samostatnou ukázkou ambicí projektu.

Jako bych celou dobu ocital na samém dně sklepního systému, odkud jsou nejen žádné výhledy, ale dokonce žádná šance uniknout. Prostor je hermeticky uzavřen, i když se po jeho chladném povrchu dá toulat hodiny. Do drsné dark ambient polohy se občas zatnou zkreslené black metalové riffy a dají tak tušit, že právě tudy mají 777 BABALON namířeno a snad i v budoucnu bude docházet na podobná, věřil bych, že i častější spojení. Je to rozhodně ku prospěchu věci. Zvuk je neúprosnější, odcizenější, mohutnější a celkově plnější. Atakuje smysly a šíří se s oplzlostí sobě vlastní po stěnách, aby tloukl nebohého návštěvníka silněji, než kdykoli před tím. Musím se sklonit a říci, že tohle album mne rdousí a vyluzuje na mé tváři nehezké útvary, které nemají co do činění se stárnutím jako takovým, jako spíše s bolestnými grimasami, kdy už nejde zatínat stejné svaly až do padnutí, a tak tvář zůstane pod tlakem prostředí zohavena. 

Není cílem, abych v souvislosti s tímto albem mluvil o jakési ruchové dokonalosti, to ani není možné, protože na to je tady ještě místa a možností jak experimentovat dost a dost, ale takto bych si budoucnost 777 BABALON představoval. Chmurnou, plnou odstrašující přítomnosti, kdy jeden musí každou vteřinu přemýšlet nad probuzením, neboť tento sen nemůže přežít. Tíha událostí a zvukových pochodů je neúprosná. V posledním tracku jsem se sice občas přistihl, že působení už není tak silné a chvilkami jeho těsné sevření opadává, ale to nic nemění na mém jasném názoru. Svět 777 BABALON stojí za pozornost. Fans jej ocení, protizvuková jednotka přístupnější formy hudby si odplivne. Važte své činy. Já věřím tomu, že se na SK/CZ scéně objevil skutečně vhodný adept příštích očekávání.