Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

A Different Cloud je novým blackmetalovým one man projektem polské scény (prý to není pravda...), byť jeho hlavní zdroje inspirace vedou odjinud. Informace o projektu jsou, jak se sluší a patří, strohé. Na kontě jedno album vydané svépomocí, obal, který má na svědomí někdo jiný, a pak asi jen samodílna a vlastní představivost posluchače. Ale proč ne... Na konci září byl oficiálně vypuštěn do světa debut Sult, pět písní atmosférického a melancholického black metalu. Jeho autorem je jistý Demian, který obstaral vše důležité - od celkového konceptu, přes nástrojové vybavení, až po vokál. K materiálu, který uspokojí hlavně blackmetalové samotáře holdující přírodě a pocitovému vnímání černého kovu vůbec, bych si dovolil nadhodit dvě jména ke stylu A Different Cloud naprosto určující. Hrdé dřevorubce Drudkh a snílky Alcest.

Těmto dvěma významným kapelám je projekt nejvíce podobný, ba co víc, často využívá až stejných postupů. V otázce originality jsme tedy doslova na štíru, ale to nic nemění na tom, že Demian je jinak velice šikovný hudebník, pro tento styl vlastně ideální. Hudba A Different Cloud skvěle navodí atmosféru a i když po svém vyzobává z talíře profláklejších, to hlavní si splní. Na procházky lesem, zasněženou krajinou nebo prostě tam, kde je vám dobře a nejste v obklíčení města, je Sult velmi slušným společníkem, který nemůže urazit.

Je pravda, že první co mě trklo, byl obal. Trochu naivní, trochu mystický, ale já mám prostě tyhle výjevy rád. A neberu je nijak vážně, protože i v tom co momentálně sžírá mysl může být někdy kus odlehčení. Povznesení. Tak jsem si tu (jako by) podivnou duchařinu pustil a začal pomalu ale jistě zjišťovat, že v sobě nic podivného nemá. Album pěkně ubíhá, chvíli sype vločky do očí, aby včas pohladilo a zahrálo na atmosférickou notu studené krásy. Zkrátka je takové, aby doprovázelo a navozovalo určité stavy. 

Pak jsou tu ale ti Alcest a Drudkh symbolicky stojící na kraji cesty, po které Demian a jeho A Different Cloud vykročili. A možná někteří další, což je ale čistě individuální. Houkání sovy (použili třeba i Lunar Aurora) už taky nemůže překvapit, ale své si pořád řekne. Je čas se zastavit, ne jen chvátat lesem a být v jeho stínu. Sult je deska, která se v tomto směru poslouchá sama, zbytečně se nic nenastavuje ani nedramatizuje. Je někdy až zoufale neoriginální, ale svou přirozeností si stejně to své řekne. Klávesy sem tam připomenou Burzum, ale to už k tomu taky patří. Jedinou výjimkou alba je jeho poslední skladba Cosmogonist. Jedná se o takové nevinné koketování s kybernetičtější podobou jinak naturálního světa A Different Cloud. Takové elektro baladické a basující spekulování, co kdyby... No, vyznívá to opět kapku naivně, ale proč si neukázat na hvězdy nebo prověsit větve stromů pod kily sněhu i takto?