Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Storm Of Light - As the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade

A Storm Of LightAs the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Sympatický vývoj kapely, která při tom dokáže znít natolik podmanivě, že je jen těžké odolat a nenechat si ochutnat. Tohle jsou profesinálové, od těch je třeba se učit.

Jsou zase dva roky pryč, čas neodbytně kvapí. Jedna z těch jedinečnějších a výraznějších kapel post metalového sdružení a momentálního těžkého klišé, A Storm Of Light, se vrací s albem, jehož název a následné vyslovení, je zejména pro zavedenější jazykolamače. Pokud mluvím o klišé a přemnožení podobně (čti apokalypticky) znějících kapel, tak tohle opravdu není problém této americké trojky. Ta je svébytná a rozpoznatelná již od prvopočátku a nejinak je tomu i s novinkovým materiálem. Ten obdařilo svou přítomností několik zvučných hostí, namátkou Kim Thayil (Soundgarden) nebo duo Kihlstedt - Bossi, jinak parazitující v cirkusu Sleepytime Gorilla Museum. Neradno zapomenout také na vokální doprovod Jarboe.

 

a storm of light

 

Po hudební stránce se A Storm Of Light rozhodli jít cestou hrubosti, větší rockovosti a celkové neučesanosti. Vyznění alba jako celku je pak takovou okleštěnou formou dřívějších A Storm Of Light, ne tolik rozmáchlou a výpravnou. I když ta zůstává stále zachována, bez ní by to konec konců ani nešlo... Užitý vokál je pak mnohem častěji jak v minulosti hlubokým a čistým s občasnou zastřeností. Kolikrát nejsem daleko od dojmu, že slyším Johana Edlunda nakaženého zanedbatelnou formou infekce. Ještě chvilku poležet a máme tu Tiamat.

 

Ne, to by bylo příliš jednoduché. A Storm Of Light, to je naléhavost, důraz na neradostné žití, proměnlivost všech songů, gradujících i vyklidněněně plujících. Tuto kapelu jsem si již od minulého alba Forgive Us Our Trespasses zařadil mezi zásadní a určující tvář skutečného a tvárného apokalyptického metalu. Na novince se tato skutečnost ještě prohlubuje. Nezpochybnitelná kvalita, vynikající práce se stavbou kompozic a progres sebe sama. Ten je u nového alba tak zjevný a přitom vydařený, že (a nemohu jinak) mám před sebou opět pozlacené zboží hodné naprostého respektu a řadícího se mezi adepty na album roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky