|
|
||||||||||
Skupina samorostů srocených kolem Joshe Grahama sice bude vždycky spadat mezi následovníky velkého odkazu Neurosis. Jejich devízou je ale vlastní a snadno identifikovatelný styl, který má v dílně velkých mistrů pouze svoje základy. Což je v záplavě dalších mužů na stejné palubě velmi záslužné, neboť právě pro takové jsou připraveny záchranné čluny a plavací vesty. Tedy, až bude nejhůř. Nejhůř ale zatím není a tahle kapela to moc dobře ví. A Storm Of Light mají v zásobě už pět alb, z nichž mi jen jedno nesedlo a mám k němu pár slov níže. Letos se jede dál. Anthroscene právě v těchto dnech vyslalo do světa své první signály a snaží se ukázat, že tam, kde bouří světlo, je pořád vidět místo, odkud si lze lecos vzít a cesta k němu není složitá. Nejdřív ale slíbený návrat do minulosti.
"Nations to Flames" bylo albem, které nabouralo podstatu A Storm Of Light. Možná až příliš rychle a nekontrolovaně vyslalo kapelu vstříc novým horizontům a poztrácelo při tom dost ze svých zásad. Jako by kapela najednou znejistěla a když už se rozhodla absorbovat nové prvky a trochu pozměnit styl vyjadřování, tak to sebou přineslo akorát dojem uspěchání a zlé zahrávání s vlastní identitou. "Nations to Flames" není úplně blbá deska, ale blbě vyjádřená. Místy až moc opisuje od ostatních, což se k A Storm Of Light vážně nehodí. Postrádá schopnost podniknout s posluchačem detailnější průzkum, neboť tohle nemá v povaze. Je povrchnější, než bývalo zvykem. Jako v případě "As the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade", které zdobilo maximálně podrobné sdělení, kdy bylo možné hltat každý nový tón a suše věřit suché pravdě. Suché, úderné a konstruktivní. "Nations to Flames se dalo jinou cestou"...
A novinka? Ta je v tomto směru ponaučením. Právě ona je tím pojítkem mezi klasikou a modernou, do sucha vytřeným podlažím a futuristickým kanclem s třpytkami na kobercích. Ve srovnání s předchůdcem je Anthroscene barevnější, živější, ve stálém otevření k novým prvkům, ale se schopností chovat se zas víc podomácku a přirozeně. Kdyby bylo na mě, klidně bych Nations to Flames v přehledu diskografie vynechal a hned se hrnul k Anthroscene, protože právě ona představuje onen chybějící článek, můstek pro lepší schůdnost a orientaci. Minulá změna byla trochu jako pěst na oko. Symbióza surovosti kamenných soukolí s rockovým feelingem a ozvěnami moderních technologií sama o sobě surová není, ale poměrně snadno vstřebatelná. Tahle deska je o dokonalejším spojení, o starých dobrých i nových dobrých A Storm Of Light. A o dobré volbě si tohle spojení konečně užít.
Anthroscene rozplétá zajímavý příběh. Odkrývá škvýry a výřezky ve skladbách, kde se zdá, že je vše jasně dané a nemůže se nic stát, natož překvapit. Atmosféra alba ale postupně nabývá na rozměrech a zarývá se hlouběji do paměti. Když odhlédneme od tradičně apokalyptického prostředí, neb náš svět se hroutí a vše je v nepořádku, tak bych se rád dotýkal hlavně hudebního tématu. Z celkového pohledu A Storm Of Light nikdy neustrnuli, jen sešli z cesty. A Anthroscene je ta deska, která je na tu cestu vrací. Ze začátku tomu příliš nenapovídá, ale pocitově se vyvíjí a nakonec prozradí, že její charakter je zdravý. A to je ta nejdůležitější informace. Zmíněná hlazená surovost nepřetéká jinam a byť je dál, než v začátcích kapely (pochopitelně), je pořád stejně tam, kde má být. Doma. Tam, kde za okny hoří svět, naše budoucnost a ostře rockerská teorie o zániku lidstva. Post metalové schody A Storm Of Light jsou znovu bez problémů schůdné a den za dnem méně kloužou.
Dny nás všech jsou pomyslně sečteny, ne ovšem dny téhle kapely. Ta nepovstala přímo z popela, neboť její duše nezhořela, ale stojí vzpřímená a má v očích tu starou jiskru. Starou a taky trochu (dost) té nové, samozřejmě. Ve finále jsem tedy spokojený. Dostal jsem zpět svou oblíbenou hračku, se kterou se dobře dusí naděje a škrtí chvíle bezstarostného mrhání časem. Navíc je zpět její ohebnost, která zmizela kdo ví kam a pět let jsem ji postrádal. Že je zase zabalená v krabičce, které chybí trochu vkusu, na to už jsem si zvykl. Jistě, z fotografie lze vystopovat dané poselství a vzájemně se přitahující protiklady, ale tohle prostě koušu jen těžce. Ach jo... doporučit ale Anthroscene jednoduše musím.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Translation Loss Records
Vydáno:Říjen 2018
Žánr:post metal
Josh Graham - kytara, klávesy, zpěv
Domenic Seita - baskytara
Dan Hawkins - kytara, klávesy
Chris Common - bicí
Nerissa Campbell - doprovodný zpěv (8)
1. Prime Time
2. Blackout
3. Short Term Feedback
4. Life Will Be Violent
5. Slow Motion Apocalypse
6. Dim
7. Laser Fire Forget
8. Rosebud
A Storm Of Light
Nations to Flames
A Storm Of Light
As the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade
Lost In Kiev
Persona
Enter Shikari
The Mindsweep
Gazpacho
Fireworker
Petr Štěpán & Bratrstvo Luny
Luna nad Iglau
The 3rd and the Mortal
Memoirs
Anathema
Eternity
Anime Torment
Afterlife
Order Of The Ebon Hand
VII: The Chariot
Novembers Doom
Bled White
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.