Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Thousand Sufferings - Bleakness

A Thousand SufferingsBleakness

Bhut20.4.2019
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: A Thousand Sufferings sice do vašich sluchovodů nepřivedou nic, co by bylo pro black/doomovou scénu inovací, ale dělají to po svém a především s vlastním vkladem do muziky, což je stopa, kterou člověk vlastně vždycky hledá.

Je radost objevovat neznámou muziku. Respektive neznámou kapelu hrající oblíbenou muziku. O to zajímavější je, když takový materiál dorazí jako promo. Je mi proto velkou ctí představit kapelu A Thousand Sufferings z Belgie, která světu dopřála povedené album Bleakness, jež je jejich druhé v pořadí. Na kontě sice mají ještě jedno splitko, ale to je druh nahrávky, který dvakrát neuznávám. To už musí bejt.

 

A Thousand Sufferings se usadili v black metalu, do kterého rádi vstřikují volnější zádumčivější injekce, které odpovídají doom metalu. I přes více jak pětiletou existenci věřím, že jde o poněkud neznámé jméno na scéně. Nyní si jej však můžeme připodobnit ke kapelám jako je třeba Kalmen, se kterým sdílí určitou tajuplnost a dobrou hru v pomalejších tempech. Spojitost zde vidím i v případě vokálu, jehož způsob řvavého frázování v čistější poloze dodává hudbě neobyčejný ráz. Je pravda, že mi to občas přijde až moc nervní a trochu rozčilující, ale toho zpěvu zde zas není tolik, aby to začalo dlouhodobě překážet. Druhá asociace, která mi v mysli vytryskla, je s kapelou Der Weg Einer Freiheit. Ti dnes zažívají velmi vzestupnou tendenci a jsem za to vcelku rád a kapele to přeju. Podobnost mezi Belgičany a Němci však nyní vidím především v kytarové hře. Specifické riffy, svižný pohyb zápěstí a klasický zvuk, který mají v Německu na podobný black metaly snad patentovaný.

 

 

Tahle nahrávka báječně roste od prvního poslechu. Nejdříve dokáže zaujmout tím, kterak si pohrává s náladou a skvěle vyvažuje svižné pasáže těmi klidnějšími. Respektive úplně dokonale působí intro, které pozvolna nabývá na gradaci, aby se pak hudba rozohnila s druhou skladbou. Ta hned od začátku seká skvělé kytarové kejkle a dusá klasickým tempem podobající se kontejneru na sklo jedoucím po kolejích. Na druhou stranu nejde o tolik tradiční black metal, který by se v mladých rukou jevil jako další variace Wolves In The Throne Room potažmo Deafheaven. Takže žádnou další kopírku typu Daerrwin nečekejte. A Thousand Sufferings sice do vašich sluchovodů nepřivedou nic, co by bylo pro scénu inovací, ale dělají to po svém a především s vlastním vkladem do muziky, což je stopa, kterou člověk vlastně vždycky hledá. Doom / blackové vody jsou hodně tmavé, někdy mělčí, někdy hodné Mariánského příkopu. Tůňka, kde se Belgičani cachtají, už nějakou plaveckou zdatnost vyžaduje.

 

Upřímně jsem to vážně nečekal. To, že si mne nějaké neznámé promo takhle získá. Ale já jsem od přírody nedůvěřivý a nejdřív pochybuji, než se do daného plně ponořím. Takže pokud to máte podobně, hoďte předsudky stranou. Album Bleakness vás sice neuhrane, ale jistě zaujme. Dokáže nabídnout kvalitní zážitek s nápaditým black metalem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 24.4.19 18:01odpovědět

Jojo, fakt to tam je. Dám si to ještě několikrát. Jakkoli promo žvást "A Thousand Sufferings is combining black and doom metal to bring you the ultimate experience of discomfort and misery. " zní jak reklama na francouzský auto a potřebu zařadit na album cover na Ghost Riders taky nějak nedávám.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky