Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A5 - Vo ničem (EP)

A5Vo ničem (EP)

Jirka D.10.5.2019
Zdroj: CD-R v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Kapela A5 se pěti skladbami po pěti letech od minulé desky nikam neposunuje a nadále zůstává věrná podzemí, kde poctivý přístup k věci znamená víc než snaha o hudební umění.

Před recenzí nového alba kapely A5 mě mohla varovat spousta věcí a nejen její název. Naivně jsem si totiž myslel, že i deska, která se jmenuje Vo ničem, teoreticky může být o něčem. Varovat mě taky mohl redakční kolega anebo taky jeho téměř pět let stará recenze. Já pořád odkud ten název kapely znám... A když mi to celé docvaklo, bylo už na výmluvy pozdě.

 

Nová deska je svým rozsahem EP, má pět regulérních skladeb, čtrnáct minut a je to dost na to, aby člověka nasytila. Ostatně první dojmy se začínají kalit už při pohledu na obal, kde velké černé nic na šedém pozadí s logem A5 .... vlastně až překvapivě dobře vystihuje název desky. Pokud tohle byl záměr, paradoxně lze konstatovat, že zadání bylo splněno, ale asi všichni cítíme, že klást si někdy poněkud vyšší cíle není na škodu. Člověka to motivuje se někam posouvat.

 

Což tato kapela jaksi nemá v programu a shodně s předchozí tvorbou i tentokrát přináší podzemní směsici thrash metalu s hardcorovým laděním, která není originální, není ani nápaditá a dle mého názoru ani tak nebyla zamýšlena. V případě této kapely mám totiž pocit, že být podzemním dříčem je primární záměr naplňovaný jaksi cíleně, záměrně bez ambicí a s hrdostí proletariátu. Svým způsobem je mi tento přístup vlastně sympatický, protože z něj cítím upřímnost a nekompromisní nadšení (a nasranost), což jaksi neomlouvá hudební provedení ... o jehož hodnocení tak nějak jde v recenzi především.

 

Oproti minulé desce lze zaznamenat jedno významné pozitivum, a to absenci čistých, jakožto i jakýchkoliv jiných pěveckých pokusů. Vokalista Olák se omezuje na chraplákový přednes bez dalších poloh, u kterého toho nelze moc zkazit, a v pasážích typu Nehrabu, nekradu , nepiju, nežeru / tak to jsem já (skladba Prezident) to celé zní docela vtipně (v dobrém). Čímž vysvítá druhá záležitost, která se naopak nezměnila, a to sociálně a politicky kritická tematika textů. Ano, není to nic originálního, v textech není žádná hloubka a o tom, že jsme v prdeli nebo rovnou v píči řvali svého času slušně Locomotive, ale kde jinde by měly být texty právě tohoto ražení než u kapel jako A5.

 

Osobně je mi navíc sympatické i to, že kapela nepodléhá jakýmkoli trendům, nejsou post-cosi a nesnaží se naplňovat veřejnou poptávku (sami zapátrejte v paměti, kolik znáte „trendy“ kapel, které vlastně nedělají nic jiného, než že hrají tak, jak očekávají, že se bude líbit). Samozřejmě tahle sympatie nijak neomlouvá to, že hudebně je tahle deska ve shodě s tou předchozí mizerná, že kromě řádného groove nenabízí vůbec nic a že jako hudební zážitek bez uvozovek nijak nefunguje. Na druhou stranu rozhodně nepůsobí trapně, protože její pramalé ambice byly beze zbytku naplněny. Narozdíl od některých jiných, kde ambice daleko předběhly žalostný výsledek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky