Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nová posila industriálního death metalu z Nancy ve Francii slyší na jméno Aabode. Jedná se o dvojici Aabstracter, který hraje na strunné nástroje a bicí a Aabyssal. Ta má na starosti elektroniku a mikrofon. V popisu svého stylu je použito také avantgarda… Pod pojmy avantgardní nebo industriální death metal si lze představit ledasco. A to také v podstatě tvorba bývalých členů industral/post/blackových BVDK vlastně nabízí. Těžko uchopitelnou elektrárnu s vlivy psychopatických představ či zvláštního filmového soundtracku.

Aabode existují pouhé tři roky, na svém kontě mají však dvě dlouhohrající alba, EP, singl a jednu šílenou kolaboraci. Každý počin je lehce odlišný. Je zřejmé, že jsou Aabode hladoví po tvoření. Jejich apetit je rozmanitý, avšak ukotvený v extrémních pocitech. Při poslechu jejich bandcampu mám ovšem spíše pocit, že jsem navštívil elektronickou kapelu než death metalovou. Obě položky – elektronická i metalová – jsou hmatatelné, nicméně metalového myšlení a cítění je zde jako šafránu. Respektive doposud to tak bylo. Hyper – Death je nejmetalovější a nejdivočejší nahrávkou Aabode.

Klidně bych si v případě Hyper – Death pomohl v popisu i označením experimentální. Nové album je mixem tvrdosti a rozevlátosti. Ostré kytarové beglajty se mísí s nehezkou elektronikou. Bicí jsou převážně naprogramované, tucavé ale také nasypané. Kytary často ustoupí syntezátorům a samplům. Nejšílenější jsou ovšem zpěvy. Zpěvy zní nadneseně. Aabyssal své hlasivky doslova ničí. Screamuje a to je nejlidštější, co ze svého hrdla dostává. Tato pěkná holka mluví, šíleně si prozpěvuje, směje se zmutovaným hlasem, je pitoreskní i děsivá.

Nepřístupné album je plné roztodivných chutí a příměsí. Docela v pohodě se dá poslouchat Code Catalogue. Je možná nejmetalovějším songem, určitě však nejpřímočařejším. Ale i zde je od posluchače třeba hodně nadhledu a schopností uchopit podobně znějící hudbu. Opravdu se nejedná o metal obohacený o industriální ruchy nebo nasamplovanou elektroniku. Jedná se o tvůrčí šílenství, svobodu a uměleckou otevřenost. Záleží na vás, jak to máte nastavené.

K podivné muzice patří dobré texty. Obzvláště mě baví God Has Entered My Body, Like a Body My Same Size, ve kterém bůh navštěvuje tělo, které je pro něj pastí. Osoba je šílená a zvrácená. Přivázaná k posteli, sjetá léky. Hlavně musí být ve městě cirkus… Taková blasfemie pro mě představuje v podstatě celé album. Šílenství, divokou hravost, krvelačné sebevražedné choutky a městské podzemí.

Po odtažitém počátečním zkoumání se často přistihnu, že nadšeně tepu spolu s divokou dvojicí a opakovaně se k albu vracím bez nějakého přemlouvání. S elektronikou nemám mnoho zkušeností. Koketoval jsem s ní kdysi dávno, ale neznám současnou scénu ani trendy. Hyper -  Death na mě však působí skvěle. Po naposlouchávání starších počinů je zřejmé, že Aabode jsou kapelou vyzrálou s nabitými zkušenostmi, avšak stále neuchopitelnou a zkoumající vlastní nitra a pokoušející překračovat zábrany. Aabode si musím zapamatovat. Tuším, že na další počin nebudeme čekat moc dlouho…