Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Přemýšlím, kdy se z tvorby Abigail Williams vytratily sféry symfonična, které před drahnou dobou proslavili svým zakomponováním do melodického black metalu Cradle of Filth nebo Dimmu Borgir? Nutno říct, že Abigail Williams sice nebyli v takové formě jako zmíněné kapely, avšak svůj styl kořenili notnou dávkou extrému a nebáli se své kompozice prostoupit jistou dramatičností. Ne, nebyl jsem jejich příznivcem. Zejména první nahrávky šly mimo spektrum mého vnímání. A to přesto, že jsem se tenkrát podobně laděným kapelám nevyhýbal.

Cestu si ke mně v podstatě Abigail Williams vlastně nenašli nikdy, ale respekt jsem začal pociťovat s třetí Becoming. Ta pokračovala v nastaveném směru, ale vše se náhle jevilo v příznivějším světle. Autorsky i muzikantsky kapela neskutečně vyzrála. Ale i tak jsem po pár pokusech ani nepoznal, že jsem na ni zapomněl. Třináct let kolem mě poletovaly názory na desky Abigail Williams – jsou jiní - říkaly tyto ohlasy. Budou se ti líbit – přesvědčovaly… Až letos, kdy mi z Agonia Records, pod které se Abigail Williams uchýlili, přišlo promo čerstvého počinu A Void Within Existence, jsem poznal, že jiní opravdu jsou. V rychlém exkurzu do minulosti je jasné, že už předchozí Walk Beyond the Dark hrálo všemi barvami. Kolonka symfonický black metal dávno neplatila.

Šest let uteklo, v kapele je kromě hlavní tváře, mozku i duše kapely – Kena Sorcerona, všechno nové a jinak. Jediný, kdo se podílel i na některých předchozích počinech, je hostující bubeník, Mike Heller (Fear Factory, Malignancy). Nové album představuje novou kapitolu, která nastavuje nové směry a cíle. A Void Within Existence lze brát podle mého názoru v klidu bez znalostí minulosti kapely. Je natolik odlišné, že je opravdu lehké nahlížet na něj jako na nový začátek.

Album produkoval Ken Sorceron a mix svěřil Davovi Oterovi (Aborted, Akhlys). Produkce je ohromující, drtící a mohutná. Přesně odpovídá náladám a potřebám nahrávky. Zasahuje do hlubokých a niterných atmosfér. Přes brutalitu prosakují lákavé melodie plné emociálních rozepří. Máme před sebou příznivě obsažné a snadno vstřebatelné linie, ale také vrstevnatě pochmurnou a nepřístupnou hranici, za kterou je lákán pouze poučený posluchač.

V lyrice se nacházíme v existenciálních podobách ztrát, rozpadech a nejednoznačnosti. Není zde prostor pro jasné rýmy a už vůbec ne přitažlivé metafory. Se slovy se zachází v surrealistické rovině, které ve vás mohou vyprovokovat pěkně hnusné asociace. Fungují podprahově, takže pozor.

Mrkněte na přední obal a mohlo by to ve vás vyvolat nějakou představu. Na obrazu můžeme spatřit oběšence, kolem kterého stojí malíři pokoušející zastihnout mihotavost konce i nekonečna zároveň. Tohle cítím z nahrávky.

Udělat si názor na A Void Within Existence není jednoduchým úkolem. Matoucí jsou spíše skvělé melodie a výborná instrumentace. Posluchači tak připadne, že se lze do nahrávky snadno dostat a užít si ji. Takovým se pak láme vaz. Chaotická surovost a nepříjemné vstupy potěší složitějšího posluchače, který několika rozměrnou nahrávku vychutná snáze.

Album samozřejmě není složitým konglomerátem. Nejedná se o progres, byť progresivní se zdá být tvůrčí proces i práce s náladami, ať už hudebními nebo vizuálními. Zkušený posluchač pozná, že se o náladotvornou nahrávku přece jen jedná, ale nečeká, že všechny nálady a emoce nutně musí být příjemné a snadno poslouchatelné.