Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Abyssal - A Beacon In The Husk

AbyssalA Beacon In The Husk

Bhut28.5.2020
Zdroj: CD //#PFL224
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Sekaná v housce jako prohnilý průvodce nezemským albem, které je silně prosycené abstrakcí. Nečekejte na nic - jděte a vystřelte svou mysl.

Abstrakce. To je první slovo, které mě napadlo, když jsem uzřel, vyslechl a plně prožil poslední desku Abyssal s názvem A Beacon In The Husk. I ten název je přinejmenším podivný. Ačkoliv nevím proč, furt mám tendenci si to překládat jako slanina v housce, odkud už není daleko k sekané v housce. Možná, že právě z takovéto obyčejné dělnické krmě vznikla prvotní iniciativa ku skládání ód na obdobné laskominy. Že by inspirace, či provázanosti s Umbrtkou? Náhoda? Samozřejmě, že jde o holý nesmysl a snad i tupé rouhání. To proto abych popudil ortodoxní zlouny, kteří se mračí jak cumulonimbus při poslechu kapel nevzdálených výrazivu právě Abyssal. Je to totiž zlo.

 

Už v minulém povídání o jejich modré, neméně abstraktní a snové desce jsem byl celý pryč a jal se superlativ, abych se co nejblíže přiblížil výrazivu té desky. Dodnes jsem z ní pryč a nešetřím superlativy, abych nezapomněl. Opakující se dějství, které snad vědomě tluče do hlav posluchačů nesmyslné představy a roztodivné myšlenky. Sekaná v housce… pche. Tohle je jednoznačně výživnější a kaloričtější porce, než kterou lze dohledat v jídelníčku veganského impéria. I to upatlané bistro s nerezovými mísami plných vlašáků a řáholců jest najednou takové nicotné. Vše je najednou ve stínu, bez pohybu, bez dechu. Děj se odehrává až příliš rychle, než bychom mohli za běžných okolností vnímat jeho sled. Je zapotřebí podpůrných prostředků. Je žádoucí, až nezbytné, aby se mysl posluchačova oprostila od zemských statků, strastí i jiných požitků. Je nutné se plně ponořit do hlubin A Beacon In The Husk a vstřebávat přehlídku divotvorného blacku minutu po minutě.

 

 

Já nevím, jak to s tím brexitem v tom království mají, ale soudě dle posledních nahrávek Abyssal jsou možná někteří domorodci nějací nevrlí. Víte, tahle deska není hodná, není ani melodická, ačkoliv nějaké náznaky a promyšlené struktury tu prostě jsou. Tohle je zkrátka hlubinná frustrace, či inspirace. Je to vyvření niterných pocitů a protáčení útrob, jak po požití zkažené sekané… v housce. Zkáza, tlení, plíseň… hloupá slova, která si přečtete u každé druhé black/deathové kapely. Nebo vás alespoň napadnou. Jenže zhmotnění takových nehezkých a nepříjemných momentů je ve skutečnosti málokdy tak přímé. Abyssal se to povedlo. Ta abstrakce je vážně citlivá a nestačí se jen podívat do obrázku na obale. Ačkoliv v něm dodnes hledám maják, šustí nebo sekanou. Ale vím jistě, že mě dovede zabavit ne na pár minut, ale na neměřitelný úsek časoprostoru. A do stejných končin vystřeluje i ta podivně odpudivá, přesto nezbedně lákavá devítka skladeb. Je to hutný lomoz s vokálem člověka, kterého nechcete mít za souseda. Je to neskonale precizní katapult do hladových sfér, kde je abstrakce řádem i anarchií.

 

Možná už jste opustili loňské ročníky a věnujete svůj poslech pouze týden starým albům, která vám do chřtánu rve bandcamp, či spotify. Jste dušeni záplavou nových nahrávek a dojmů z nich. Ale zkuste se na moment vrátit do osidel Abyssal. Nic vám zadarmo nedají a ani vy se nebudete cítit bezpečně. Konec konců komfort není to, co u této kapely chcete hledat, ba i najít. Tohle je hazardní hra s neurvalými pravidly. Drzost, která vstupuje do mozku, kde odkrývá možnosti fantazie a chemické rovnice neznajících slušného vychování. Stejně jako ta sekaná v housce. Jděte a vystřelte svou mysl.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 29.5.20 17:45odpovědět

Tpč to je tíha tohle album. Jsem po doposlouchání úplně vyřízenej. Smrdí to tou Austrálií stašně ted. Dost se mi líbí texty, v kombinaci s tim, jaký je ta hudba chorý svinstvo upomínaj na kult Exile od Anorexie.

kubánec / 28.5.20 18:49odpovědět

Výborná deska.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky