Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Abyssal - A Beacon In The Husk

AbyssalA Beacon In The Husk

Bhut28.5.2020
Zdroj: CD //#PFL224
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Sekaná v housce jako prohnilý průvodce nezemským albem, které je silně prosycené abstrakcí. Nečekejte na nic - jděte a vystřelte svou mysl.

Abstrakce. To je první slovo, které mě napadlo, když jsem uzřel, vyslechl a plně prožil poslední desku Abyssal s názvem A Beacon In The Husk. I ten název je přinejmenším podivný. Ačkoliv nevím proč, furt mám tendenci si to překládat jako slanina v housce, odkud už není daleko k sekané v housce. Možná, že právě z takovéto obyčejné dělnické krmě vznikla prvotní iniciativa ku skládání ód na obdobné laskominy. Že by inspirace, či provázanosti s Umbrtkou? Náhoda? Samozřejmě, že jde o holý nesmysl a snad i tupé rouhání. To proto abych popudil ortodoxní zlouny, kteří se mračí jak cumulonimbus při poslechu kapel nevzdálených výrazivu právě Abyssal. Je to totiž zlo.

 

Už v minulém povídání o jejich modré, neméně abstraktní a snové desce jsem byl celý pryč a jal se superlativ, abych se co nejblíže přiblížil výrazivu té desky. Dodnes jsem z ní pryč a nešetřím superlativy, abych nezapomněl. Opakující se dějství, které snad vědomě tluče do hlav posluchačů nesmyslné představy a roztodivné myšlenky. Sekaná v housce… pche. Tohle je jednoznačně výživnější a kaloričtější porce, než kterou lze dohledat v jídelníčku veganského impéria. I to upatlané bistro s nerezovými mísami plných vlašáků a řáholců jest najednou takové nicotné. Vše je najednou ve stínu, bez pohybu, bez dechu. Děj se odehrává až příliš rychle, než bychom mohli za běžných okolností vnímat jeho sled. Je zapotřebí podpůrných prostředků. Je žádoucí, až nezbytné, aby se mysl posluchačova oprostila od zemských statků, strastí i jiných požitků. Je nutné se plně ponořit do hlubin A Beacon In The Husk a vstřebávat přehlídku divotvorného blacku minutu po minutě.

 

 

Já nevím, jak to s tím brexitem v tom království mají, ale soudě dle posledních nahrávek Abyssal jsou možná někteří domorodci nějací nevrlí. Víte, tahle deska není hodná, není ani melodická, ačkoliv nějaké náznaky a promyšlené struktury tu prostě jsou. Tohle je zkrátka hlubinná frustrace, či inspirace. Je to vyvření niterných pocitů a protáčení útrob, jak po požití zkažené sekané… v housce. Zkáza, tlení, plíseň… hloupá slova, která si přečtete u každé druhé black/deathové kapely. Nebo vás alespoň napadnou. Jenže zhmotnění takových nehezkých a nepříjemných momentů je ve skutečnosti málokdy tak přímé. Abyssal se to povedlo. Ta abstrakce je vážně citlivá a nestačí se jen podívat do obrázku na obale. Ačkoliv v něm dodnes hledám maják, šustí nebo sekanou. Ale vím jistě, že mě dovede zabavit ne na pár minut, ale na neměřitelný úsek časoprostoru. A do stejných končin vystřeluje i ta podivně odpudivá, přesto nezbedně lákavá devítka skladeb. Je to hutný lomoz s vokálem člověka, kterého nechcete mít za souseda. Je to neskonale precizní katapult do hladových sfér, kde je abstrakce řádem i anarchií.

 

Možná už jste opustili loňské ročníky a věnujete svůj poslech pouze týden starým albům, která vám do chřtánu rve bandcamp, či spotify. Jste dušeni záplavou nových nahrávek a dojmů z nich. Ale zkuste se na moment vrátit do osidel Abyssal. Nic vám zadarmo nedají a ani vy se nebudete cítit bezpečně. Konec konců komfort není to, co u této kapely chcete hledat, ba i najít. Tohle je hazardní hra s neurvalými pravidly. Drzost, která vstupuje do mozku, kde odkrývá možnosti fantazie a chemické rovnice neznajících slušného vychování. Stejně jako ta sekaná v housce. Jděte a vystřelte svou mysl.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 29.5.20 17:45odpovědět

Tpč to je tíha tohle album. Jsem po doposlouchání úplně vyřízenej. Smrdí to tou Austrálií stašně ted. Dost se mi líbí texty, v kombinaci s tim, jaký je ta hudba chorý svinstvo upomínaj na kult Exile od Anorexie.

kubánec / 28.5.20 18:49odpovědět

Výborná deska.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky