Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Acherontas dokazují, že ani po letech není nutné se opakovat nebo se vyvíjet k nepoznání. S předloňskou přímočarou nadílkou Amarta अमर्त (Formulas of Reptilian Unification Part II) odstranili ze svého soundu veškeré náznaky world music, etna a jiných legrácek. Šli rovnou na dřeň. Moje tehdejší otázka zněla, zda se na dalším albu vrátí k meditativnímu rituálu prvního dílu trilogie Ma-IoN (Formulas of Reptilian Unification), nebo se ve stylu Amarta Acherontas našli a vše neuchopitelné, jiné a zvláštní zpracují ve svém druhém projektu Shibalba… Teď už je jasné, že za b) je správně. Nenajdete žádný náznak úhybného manévru od čistokrevného zla, byť silně atmosférického. Kritici se nemusí bát, že by album Faustian Ethos vykrádalo předchozí desku, ani žádnou jinou. Acherontas se pouze usadili ve vichřici a i to málo akustických pasáží, co provázely předchůdce, se zde nenachází.

Jestli někoho při poslechu předchůdce napadlo obvinit Acherontas z retrospektivy, protože se stylově vraceli do devadesátých let, může nyní na taková obvinění zapomenout. Novinka jde sice v extrému ještě dál a mnohdy je nebývale surová, ale najednou jakoby Acherontas získali do svých starých vášní divoce mladistvý vítr. Z masívních blast beatů a tremolových masakrů na nás dýchá dokonale zlý duch Faustovy alchymie plný lákavých cingrlátek v podobě podmanivých melodických vpádů do zmanipulované mysli.

Je možné, že má předchozí slova jsou neslučitelný protimluv. Není přece možné být zároveň nový, čerstvý a přitom se obracet do minulosti. Přesně takovou schizofrenii cítím při vnímání Faustian Ethos. Dílo je závěrečným dílem ma-ionové trilogie. Je zvrácenou přísadou, bohapustým završením v alchymistickém tyglíku, ve kterém se před námi otevře mezigalaktická brána do světa, který nazýváme astrálním. Jakmile se začnete cukat, přichází na řadu příjemné vlny, hladící zdrásanou duši, křičící strachem před vtáhnutím za zrcadlovou bránu. Vskutku ďábelský výtvor hodný svého jména!

Acherontas se podařilo absorbovat všechny své podoby do jednoho atomu. Ten svou celistvostí uchvátí pozornost vnímavého, aby se následně pustil do pitvání nerozpojitelného. Vedle sebe a v sobě koexistují černěkovové protony a intergalaktické neutrony. Není třeba rituálních nástrojů a berliček, aby se bod vědomí posunul z materiálního vnímání reality a spatřil vše v plné kráse. Stačí se nechat unést démonem, vyvolaným pečlivým vůdcem. To se stalo TEĎ!

Ztracená mysl se může chytit některé z přísad výsledného monolitu. Acherontas se podařilo spojit protiklady (coniunctio oppositorum), což je v podstatě základ alchymie. Vše je propojené v jedno a jedním se stává i řada příznivců Acherontas. Kdo vydržel až do této doby a podoby, vydrží už všechno. Jedno je i jisté. Už nemám obavy, že by Acherontas padli do průměru nebo stárnouc se obrnili do směšných hrůzyplných póz. Jak vidno, nic z toho není potřeba. Můžete být zlí, rychlí, vracet se i hledět do budoucna, nebo jen stát nohama v přítomnosti. Stačí jen svému umění věřit a výsledek je jistý. Acherontas obdivuju už dlouhé roky. Ale takhle užaslý jsem nikdy nebyl. Ve Faustian Ethos má skupina možný milník, který nebude lehké překonat. Je to však důležité? Co je vůbec důležité?