Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Řečtí blackmetaloví dravci Acherontas do světa vpouští svou již třetí řadovou placičku. Jako název bylo vybráno jednoslovné jméno Vamachara. Komu jméno Acherontas něco připomíná, možná pomůže lehké vzpomenutí na kapelu Stutthof. Její člen Acherontas totiž pak volně přešel ve svou novou kapelu s jeho jménem. Na tvorbu Stutthof však nijak nenavazuje a spíše se jedná o dvě rozdílné skupiny. Konec konců samotné Stutthof dal k ledu a ani nepočítá s jejich vzkříšením, neb se plně věnuje aktuální kapele Acherontas.

Personální změny jsou celkem pestré. Při pohledu na prvotní album Tat Tvam Asi (Universal Omniscience) a současnou novinku Vamachara zvíme, že jediný stálý člen je jen právě Acherontas samotný. Všichni ostatní jsou zcela jiní jedinci (a nebo si mění pseudonymy). Možná, že změny jsou záměrné, aby se do kapely vlévalo nové a nové nadšení pro věc a nápady. Jisté ale je, že výsledek je vždy velmi uspokojivý a v žádném šedém průměru neskončí. Uspokojivý možná není nejvhodnější slovo, nicméně postačující. O dokonalosti si hovořit netroufám, i když jednotlivá alba (novinku nevyjímaje) mají vskutku veliké ambice a mocný potenciál. 

Oproti předchůdcům pociťuji u nového alba basenci orientálnosti a folkloru. Ne že by se tento důležitý aspekt vytratil úplně, ale jeho hojnost není tak četná, jakožto bývala v minulosti. Možná jsem příliš dychtivý po netradičním materiálu, nebo jen neumím ocenit možná kladný úkrok od těchto prvků. Ale jisté však je, že nevznikla téměř žádná hluchá místa i přes tuto výpusť. Kapela hodně zapracovala na tvrdosti a celkově tajemné a záhadné atmosféře. Už proto pak lépe vyznívají občasné orientální vstupy, které vyplují v okamžiku nejvhodnějším a proto výjimečném a zajímavém. O hutnosti atmosféry jsem se již dříve zmínil, nyní to však pouze zdůrazním. Už samotný obal desky působí velmi okultisticky a tajemně. Není proto divu, že i samotná náplň tohoto kotouče je do jisté míry značně prostoupena mysteriózním oparem. Pestrost jednotlivých skladeb zajišťuje neomrzující poslech. Myslím, že už i ten prvotní posluchače dobře vtáhne. Osobně mohu tvrdit, že jsem se jen tak odtrhnout nedovedl. Nešlo to. Musíte tento starověký rituál projít až do samotného konce. Však je to jen záležitost čtyřiceti pěti minut. 

Tak pozvolna a tak tajemně odkrývá album intro jménem Opening The Eye Of The Storm. Hned po něm přichází ke slovu smršť. Nejen v této písni se mi dostavil pocit, že přes sebe znějí tři (ne-li více) riffy, ačkoliv kytaristé jsou jen dva. Zkrátka velmi propracovaný materiál. Ve třetí skladbě se hodně mění její nálada, nuda se nemůže dostavit. Ku samotnému konci pak pěkně zní kytarová vyhrávka. Výbornou peckou a hitovkou číslo jedna je pak píseň Vamachara. Zběsilejší hra s pěkným sólem a hezkými melodiemi. Po takové jízdě přichází malé zvolnění. Oddech má představovat taková mezihra, kterou Ohm Krim Kali zjevně bude. Jen a pouze orientální folklor s mrazivou atmosférou, na kterou jsme si už tak nějak zvykali. Závěrečné dvě skladby už jen dotepou dříve rozjeté. Ne že by stály kdesi v pozadí, či stranou, ale zásadní již doznělo. Proto tento rituál už pozvolna dohrává. Na melodie a různorodost však skoupé taktéž nejsou. Nu, a netrvalo příliš dlouho a máme tu konec. Myslím, že tahle invokace zanechá kladný dojem v každém posluchači nejen v rámci black metalu.