Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Acherontas - Vamachara

AcherontasVamachara

Bhut23.11.2011
Zdroj: promo mp3 (256 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Třetí řadovka řeckých Acherontas opět nese prapory vysoko nad sebou. Hrdé album Vamachara prostoupené temnou atmosférou. Méně orientu, více tvrdosti. Úžasně poutavá nahrávka.

Řečtí blackmetaloví dravci Acherontas do světa vpouští svou již třetí řadovou placičku. Jako název bylo vybráno jednoslovné jméno Vamachara. Komu jméno Acherontas něco připomíná, možná pomůže lehké vzpomenutí na kapelu Stutthof. Její člen Acherontas totiž pak volně přešel ve svou novou kapelu s jeho jménem. Na tvorbu Stutthof však nijak nenavazuje a spíše se jedná o dvě rozdílné skupiny. Konec konců samotné Stutthof dal k ledu a ani nepočítá s jejich vzkříšením, neb se plně věnuje aktuální kapele Acherontas.

 

Personální změny jsou celkem pestré. Při pohledu na prvotní album Tat Tvam Asi (Universal Omniscience) a současnou novinku Vamachara zvíme, že jediný stálý člen je jen právě Acherontas samotný. Všichni ostatní jsou zcela jiní jedinci (a nebo si mění pseudonymy). Možná, že změny jsou záměrné, aby se do kapely vlévalo nové a nové nadšení pro věc a nápady. Jisté ale je, že výsledek je vždy velmi uspokojivý a v žádném šedém průměru neskončí. Uspokojivý možná není nejvhodnější slovo, nicméně postačující. O dokonalosti si hovořit netroufám, i když jednotlivá alba (novinku nevyjímaje) mají vskutku veliké ambice a mocný potenciál. 

 

Oproti předchůdcům pociťuji u nového alba basenci orientálnosti a folkloru. Ne že by se tento důležitý aspekt vytratil úplně, ale jeho hojnost není tak četná, jakožto bývala v minulosti. Možná jsem příliš dychtivý po netradičním materiálu, nebo jen neumím ocenit možná kladný úkrok od těchto prvků. Ale jisté však je, že nevznikla téměř žádná hluchá místa i přes tuto výpusť. Kapela hodně zapracovala na tvrdosti a celkově tajemné a záhadné atmosféře. Už proto pak lépe vyznívají občasné orientální vstupy, které vyplují v okamžiku nejvhodnějším a proto výjimečném a zajímavém. O hutnosti atmosféry jsem se již dříve zmínil, nyní to však pouze zdůrazním. Už samotný obal desky působí velmi okultisticky a tajemně. Není proto divu, že i samotná náplň tohoto kotouče je do jisté míry značně prostoupena mysteriózním oparem. Pestrost jednotlivých skladeb zajišťuje neomrzující poslech. Myslím, že už i ten prvotní posluchače dobře vtáhne. Osobně mohu tvrdit, že jsem se jen tak odtrhnout nedovedl. Nešlo to. Musíte tento starověký rituál projít až do samotného konce. Však je to jen záležitost čtyřiceti pěti minut. 

Tak pozvolna a tak tajemně odkrývá album intro jménem Opening The Eye Of The Storm. Hned po něm přichází ke slovu smršť. Nejen v této písni se mi dostavil pocit, že přes sebe znějí tři (ne-li více) riffy, ačkoliv kytaristé jsou jen dva. Zkrátka velmi propracovaný materiál. Ve třetí skladbě se hodně mění její nálada, nuda se nemůže dostavit. Ku samotnému konci pak pěkně zní kytarová vyhrávka. Výbornou peckou a hitovkou číslo jedna je pak píseň Vamachara. Zběsilejší hra s pěkným sólem a hezkými melodiemi. Po takové jízdě přichází malé zvolnění. Oddech má představovat taková mezihra, kterou Ohm Krim Kali zjevně bude. Jen a pouze orientální folklor s mrazivou atmosférou, na kterou jsme si už tak nějak zvykali. Závěrečné dvě skladby už jen dotepou dříve rozjeté. Ne že by stály kdesi v pozadí, či stranou, ale zásadní již doznělo. Proto tento rituál už pozvolna dohrává. Na melodie a různorodost však skoupé taktéž nejsou. Nu, a netrvalo příliš dlouho a máme tu konec. Myslím, že tahle invokace zanechá kladný dojem v každém posluchači nejen v rámci black metalu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

songhi / 15.1.15 23:14odpovědět

Asi nejlebší album za poslední dobu co jsem slyšel.....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky