Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
ACOD - Fourth Reign over Opacities and Beyond

ACODFourth Reign over Opacities and Beyond

Garmfrost9.11.2022
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele, m3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Melodická černota z Francie lokálnějšího charakteru...

Jérôme Grollier, tvůrčí mozek a duše ACOD, založil svůj band už před šestnácti lety a stačil s ním vydat pět dlouhohrajících nahrávek. V mezičase se přidal k Celestia, kteří započali kariéru v devadesátkách a jejíž tvorbu jsem neslyšel. Styl ACOD není retrospektivní, je současný. Ať už to vyznívá, jak chce. Je klávesový, chcete-li symfonicky blackmetalový, jaký expandoval právě ve starých dobrých časech, a dostával se až kamsi do mainstreamu. O tom se ACOD může akorát zdát. Ostatně, i díky deathovým vlivům je zřejmé, že ACOD takovou cestou nekráčí.

 

acod

 

Desku v luxusním digipakovém kabátku vydává label Les Acteurs de l'Ombre Productions. Dobrý zvuk je v případě vydavatele tak nějak očekáván. Obal byl svěřen Paolu Girardimu, jehož díla zdobí nahrávky např. Brutally Deceased, Inquisition, Chthe'ilist nebo Diocletian. Mastering obstaral Tony Lindgren a za mix je odpovědný Linus Corneliusson (Amorphis, Dark Tranquillity, Dimmu Borgir, Ihsahn). Otázkou tedy zůstává, zda se obsah vyrovná formě. Forma je výtečná.

 

Album není špatné. Jérôme věnoval pozornost každému detailu. Na nástrojích on i hosté sem tam vyloudí zajímavý riff či melodii. Poslouchá se to dobře, postrádá však něco, co by ji vytáhlo z davu. Trochu by nahrávce pomohl lepší a zajímavější zpěvák. Hudba se jakžtakž dá, ale zpěv je o ničem. Fred se snaží. Na fotkách se stylově šklebí, pokouší se dramaticky deklamovat, ale jeho krákání je zoufale fádní. Hostující zpěváci desku osvěžují, ale celkově mě pěvecká stránka příliš nezaujala.

.

 

Silnou stránkou Fourth Reign over Opacities and Beyond jsou gradující závěry skladeb, výtečné vsuvky klávesových i nasamplovaných orchestrálních nástrojích. Díky výbornému zvuku zní orchestrace příjemně. Obdivuju Jeromovu hru na basu, kterou řádně diktuje a spolu s kytarou tvoří tandem. Skladby umí být ostré i melodické. ACOD je v mých očích kapelou, která se snaží, maká na max. Novinka je příjemně pestrá a dobře zní. Obálka se mi moc nelíbí pro volbu fontu písma a jeho barvu. Taky se mi nepozdává logo kapely. Působí lacině. Bojím se, že přes všechnu péči a snahu Fourth Reign over Opacities and Beyond zapadne. Je možné, že se mýlím a svého příznivce si deska najde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky