Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Across the Shade - Hope

Across the ShadeHope

Garmfrost18.9.2020
Zdroj: CD, 4-panelový digipak / promo od agentury Heavision
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Across the Shade jsou na počátku cesty. Zatím si vystačí s tím, co vymysleli jiní, což jim nijak nebrání, aby "své" nápady zvěčnili na debutové nahrávce s mnohoznačným názvem Hope.

Polští deathově založení melodici Across the Shade sází na léty prověřené možnosti a mantinely, které kdysi spoludefinovala göteborská trojka At the Gates, In Flames a Dark Tranquillity. Across the Shade ovšem ve své tvorbě navazují spíše na finskou odpověď melodeathového vlnění. Z jejich muziky cítíte přes veškerý zápal více než nápadné pokukování po tvorbě Omnium Gatherum nebo Insomnium. O zvuk jejich dlouhohrajícího debutu Hope se jim navíc postaral Juha Räihä (Swallow the Sun, Before the Dawn), takže Finsko z Hope neodpářete, ať už chcete nebo ne.

 

acrosstheshade

 

Hodnotit pouze originalitu, rozcupuju Hope bez jakéhokoliv slitování. Snažím se ale na nahrávce najít kus osobního zápalu, chci cítit, jestli svoji muziku kapela hraje od srdce a jak se jim daří „srdíčko“ skloubit s vlastními schopnostmi. Netuším, jestli mají jednotliví členové zkušenosti s hraním z dřívějška, ale své nástroje ovládají vskutku obstojně. I po skladatelské stránce je znát, že si s albem dali velkou práci. Album šlape, melodie vyvolávají emoce, sólíčka se vlní nad kytarovými hradbami… Vše se samozřejmě pohybuje v dřevnějším podání. Velikosti zmíněných kapel Across the Shade nedosahují ani náznakově, a to myslím doslovně. Hope je fajn deska, avšak ve srovnání s debuty svých vzorů Across the Shade pouze paběrkuje na dávno profláknutých postupech. Tam kde jiní hledají vlastní cestu, oni sbírají drobty.

 

Řekl bych, že nejvýraznějším prvkem nahrávky, který zároveň posunuje sound o třídu výš, jsou bezvadné kytarové orgie podpořené spíše doprovodnou basou a všudypřítomnými klávesovými plochami jednoduchého střihu. Rytmika už tak závratná není, ale v rámci stylu, který Across the Shade produkuje, se může zdát v pořádku. Nudí mě nevýrazný growl, který by mohl být krapet variabilnější. Mít zajímavější barvu hlasu nebo se občas pokusit o jakoukoliv změnu, bylo by podstatně veseleji. Rád bych viděl vývoj Aross the Shade v jasnějších barvách. Technicky mají kluci své řemeslo nastudované, chybí jim ale kus ohně a melodiím velikost či osudovost.

 

Album vychází v jednoduchém, avšak vcelku pěkném digipakovém provedení. Absence textů mi chybí. Bez nich je vydání neúplné, byť je zpěvákovi docela rozumět. Front cover i vnitřní grafika se podle mě povedla docela dost a náladu desky v podstatě vystihuje. Horší to je s logem kapely. Kde nic tu nic!

 

 

Suma sumárum je možné brát Hope jako desku dobrou. Kdyby se Across the Shade snažili více nalézt vlastní tvář a trochu si pohráli se zpěvy, nebyla by jejich dlouhohrající prvotina vůbec špatná. Dobrým signálem budiž srovnání s jejich tři roky starým EP Winter is Coming. Tato skladba se objevila i na Hope a právě na ní můžeme vidět cestu, kterou kapela ušla za malou chvíli. Navíc je Hope deskou rok starou, předpokládám proto, že další nahrávka by mohla být o dost zajímavější.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky