Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Italové Zippo na své čtvrté řadovce kloubí nečekané a jde jim to sakra návykově. Umí se nestydět za svoji stoner rockovou minulost a tu spojit se sludgem a progresí a přitom všem znít svěže a hlavně umět vyzařovat tvůrčí radost. Pánové si o dominanci ve vašem playlistu říkají rozmanitou hudbou plnou rozličných emocí. Byť stojí na stoner podkladu, umí plynout do roztodivných paralel a východisek. Navíc jsou prudce inteligentní a k tomu mnohdy i taktně decentní a minimalističtí. Pěkná snůška definic, až se z toho točí hlava. Možná proto je vhodnější si After Us raději zažít na vlastní uši.

Album začíná nevinně dle stoner slabikáře. Kytara drhne jako nenamazaný řetěz o rezavé osmikolečko, rytmika jede naoko rozháraně, přesto přesně. Vokalista naléhá na vaše smysly k upření plné pozornosti na předváděné umění. Raněné zvíře řve, kouše a škrábe, nakonec žadoní a zaříkává pro dobrodiní včetně léčení. Vokální schopnost uhranout a žhavě živoucí hudba uchvacují a dávají direkt mechanizující protlačované první lize. Tady to máte se vším i provinčním smradem a hlavně osobitým přístupem.  Italové dokáží zhypnotizovat posluchače a pak téměř zdoomovatět. Zpomalí a zhutní atmosféru a stále dokáží prohlubovat vtažení posluchače do alba. Vybruslení ze sludge stoner šlendriánu se kapele daří na vlastních nožích. Náležitě, zodpovědně a svědomitě, bez odbytí si jen suchého řemesla.

Může se stát, že někdy prvotní část alba stéká do jednoho celku a je to vcelku pravda. Italové vyšťavňují podobné motivy do sucha. Avšak drobné nuance chytře modelované, dobrá práce s emocí a schopně vystavěné gradace utlumují možnost být nudný a zasypávat recyklátem. Naštěstí jsou si toho především dobře vědomi samotní Zippo a jejich zpětnovazební okruh funguje beze stop stárnutí. After Us není jen o intenzitě a drcení kamenů. Umí být křehké a recitovat minimalistická zaříkávání. Odměřená decentnost spolu s tajemností si zasluhují také vysoká hodnocení a vyzvedávají do popředí konečnou rozličnost písní na albu, v kterou zpočátku nevěříte. Do zmíněné křehkosti se však začnou sypat látky způsobující pomalu rostoucí sludge trýzeň, aby se vše mohlo fúzovat a gradovat v područí stále mocnějšího zaříkávání.

Zippo umí nasadit i punkový rozjezd napojený na svobodu a nespoutanost. Špína a bída skutečnosti je lepena na nadějné a pěkné motivy. Dokáží tvořit skladbu plnou protikladů a hudební drzosti, která se už moc nenosí neb se mnohým může jevit jako vyčerpaná do sucha. Po vygradovaných, emocemi nabitých plochách, umějí pánové hladit a konejšit. Vývěry progových pramenů a distingované post rockování přicházejí nevysvětlitelně, ale v konečném důsledku tam, kde mají být a tolik, kolik je jen nezbytně nutné. Na to se postupným procesem nabaluje jedovatý štiplavý smrad a tvrdá až tíživá realita. Tu a tam mám dojem, jakoby oprašovali melancholii Sonic Youth a tu rozmašírovali dle vlastního postupu. Italové Zippo jsou hračičkové a cingelíni až do morku, se srdcem na dlani. Okouzlí atmosférou, přívětivým dialogem a po přátelském rozloučení bodají rezavou dýku do zad.