Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Debut Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est technických disharmoniků Ad Nauseam vydal tuzemský vydavatel Lavadome Productions a v recenzi se mu věnoval renomovaný úderník Krusty. I díky jeho poznatkům jsem těžkému albu s Gorgutsovským a DsO stigmatem nejen přišel na chuť, ale trochu mu i porozuměl. Neskutečných šest let uteklo jako nic, ostatně na takovou rychlost si musíme zřejmě zvyknout, ať už se nám líbí či nikoliv. Na mysli nemám tempo ve vydávání, ale zrychlující časový nářez. Ale zpět k příjemnějším tématům a technicky zdařilé muzice. Druhé album italští psychouši Ad Nauseam vydali u Avantgarde Music a nutno dodat, že čas pánové využili do sytosti. Imperative Imperceptible Impulse kapele ostudu nedělá.

Všiml jsem si, že se v mnoha recenzích a hudebních fórech zmiňují u Ad Nauseam docela často přirovnání k DsO, Gorguts nebo Imperial Triumphant. Samo o sobě takové přirovnání nevadí. Je přece slušivé být přirovnán k veličinám psychedelickému, technicky propracovanému géniu, avšak nemyslím si, že jsou Ad Nauseam pouhými epigony, respektive vykrádači. Italští sympaťáci své vzory neskrývají, ale už při zběžném poslechu Imperative Imperceptible Impulse je znát, že se snaží jít vlastní cestou, obohacenou o disharmonicky blackmetalové koření, a vymalované rafinovanou až surrealistickou kresbou.

Neurotické bláznovství je pečlivě ohraničeno death/black/fusion mantinely. Co to znamená? Znamená to, že se kapela ráda vydává na výlety, ale stále ví, kde je její místo. Velikost nahrávky tedy není pouze o odvaze experimentovat, ale také o schopnosti expandovat a zároveň zůstat na místě. Nebudeme zde rozepisovat lákadla v podobě slintání nad rytmickým umem bicích nástrojů, basovým mistrovstvím, nebo kytarovém kmitání po pražcích. Mezi námi děvčaty si můžeme říct, že od dob debutu na sobě kapela hodně zapracovala a co nás udivovalo tehdy, je nyní normou, která bývá překonána.

Ultra rychlé výjezdy jsou lámány ultra zpomalovačkami, což ve mně vyvolává pocit zástavy dechu. Kapela pracuje se svými skladbami a celou nahrávkou tak, že každá skladba může fungovat jako samostatná nahrávka, přičemž všechny pojí totožné fluidum. Mikrokosmos a makrokosmos? Klidně. Coincidentia Oppositorum budiž takovým příkladem pro mé tvrzení.  Přiznám se, že mi dlouho trvalo, než jsem desce přišel na kloub. Roztříštěné akordy, nehezká nálada či rozbitá stavba jednotlivých kompozic mi dala zabrat. Často mi připadlo, že skladba expanduje, graduje a míří do finále lehce pochopitelnou cestou a najednou se jakoby odnikud zjeví divná melodie, rytmus se jí přizpůsobí a vše se mávnutím křídla mění a vy zíráte a nechápete. Hehe!

Když překonáte podobné léčky, nebo jste na rozdíl ode mě vnímavější a zkušenější posluchači, můžete si vychutnat děsivý, do jazzu hozený extrémní metalový hlomoz s hysterickým growlem. Album Imperative Imperceptible Impulse nabízí nejen špičkové hráčské výkony a skladatelskou hravost. Nabízí temnou a hravou mozaiku, která se vybarvuje s každým poslechem, jakoby stvořena gumovými stupnicemi. Nekonvenční a zcela antikomerční rubanice, u které stačí počkat, až se všechno rozvířené bahno usadí… A pak začít znovu…