Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ad Vitam Infernal - Infernal Comedy

Ad Vitam InfernalInfernal Comedy

Garmfrost2.4.2020
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Natlakované party jsou podány vynalézavostí mladých průzkumníků temných zákoutí... Infernal Comedy je debut jak víno!

Bretaňské pekelné duo Ad Vitam Infernal je zcela čerstvá posila na (nejen) francouzské deathmetalové scéně. Jejich kvalit si povšiml český vydavatel Lavadome Productions a výsledkem jejich koketování je letošní debut Infernal Comedy, ve kterém spolu prozkoumáme různé hloubky pekla i deathmetalových zákoutí. Ad Vitam Infernal ve svém prvním díle rozpracovali první část Alighieriho Božské komedie. Pro deathmetalovou kapelu téma více než zajímavé. Projdeme očistcem a peklem ovšem cestou klasickou, brutální a naspeedovanou bez zbytečných skrupulí.

 

Ačkoliv jsou Ad Vitam Infernal z Francie, stylově se pánové přiklání spíše k deathmetalové scéně ze zámoří. Do brutální mozaiky jsou umně vetkány thrashové a blackové linie, aniž by se tím rušil sevřený ráz našlapaného alba. Pozornějšímu posluchači neujdou ani vlivy klasické hudby, hnané strunovým terorem, u kterého by se však příznivci vážné hudby obrátil kufr.

 

advitaminfernal

 

Ad Vitam Infernal se světu představili nejen svým skladatelským umem. Také jim to pěkně hraje. Zcela mě odrovnali přirozeností, kterou zkombinovali přímočarý death s epickou výpravností. Bez svých schopností a opravdu dobře naprogramovaných bicích partů, by jejich výsledek byl poloviční. Progresivní linie jsou nenápadně vetkány do old schoolové rubanice, plné vášně a zloby. Rychlá palba není ani na moment nudně fádní. Neustále se měnící tempo i nálada nutí posluchače k plné pozornosti. Jinak se ztratí v chaosu.

 

Nepříliš dlouhé album je rozděleno do osmi jasně rozdělených skladeb. Každá však rozvíjí následující. Tím je celek zahalen jednotným oparem, pročež není jednoduché se zpočátku v nahrávce vyznat. To jsem už říkal, vím, ale opakování je matkou moudrosti. Titulní flákota album otevře jednou z nejlepších kompozic. Abject dokáže jednoho rozdivočit. Všudypřítomný thrash zde trhá drápy vnímání rezavou pilou. Všechny mnou jmenované styly extrémního metalu zde krásně koexistují a splývají v disharmonickém běsnění a nedobré náladě. Natlakované party jsou podány vynalézavostí mladých průzkumníků temných zákoutí, a to je dle mého názoru nejvýraznějším prvkem Infernal Comedy. Zaposlouchejte se třeba do hrozivé God Shall Not Take Your Hand. Ta skladba je prototypem mladistvé zuřivosti i upřímné lásky k old schoolovému nářezu. Přitom můžete obdivovat, jak si kluci hrají s každým detailem a nadšeně objevují další a další zákoutí svých schopností.

 

Ad Vitam Infernal vstoupili na scénu teprve před pár lety, ale bylo by hloupé označit samotné muzikanty coby začátečníky. Minimálně víme, že Samuel Girard se na scéně pohybuje bezmála dvacet let a jeho zřejmě nejvýraznějším dalším působištěm jsou AthanaTheos, kterým by v brzké době měl rovněž u Lavadome Prod. vyjít následovník osm let starého debutu Alpha Theistic. Nicméně se vraťme k Ad Vitam Infernal, kterým se daří hned ze startu přijít s nadprůměrnou nahrávkou.

 

Díky správně vyváženém zvuku, který má na míle daleko k čistému křišťálu, vyniknou kytarové beglajty a sólové vyhrávky, respektive rytmická basa. Alfou a omegou alba nejsou struny. Jsou jimi zběsilé rytmy a přerušované změny tempa. Kdybych nevěděl, že se jedná o automat, nepoznal bych nic. Všechno se nahrávalo, mixovalo i „mástrovalo“ v Atheistic Dungeon pod dohledem Samuela Girarda. Přičemž producentem se stal vydavatelský label. Nedílnou součástí alba je stylový front cover znázorňující místo, kde se trápí nešťastné duše ztracenců. Do hněda hozený je i celý booklet. Přední straně vévodí rovněž žánrově čisté logo, které, jak se sluší a patří, nelze jen tak přečíst.

 

 

Tuším, že se najde nemálo těch, co v Infernal Comedy uslyší odkazy na nejednu legendární modlu. Já osobně si ovšem myslím, že podobné desky jsou pro stárnoucí scénu pravým požehnáním. Podobně nadšené nahrávky, kde se slučuje bravurní kumšt s tvůrčím potenciálem a správným zapálením pro věc, oživují i moji nestálou náturu. V podobě Infernal Comedy se mi dostává výživy pro obě strany mých uměleckých choutek – old school i progresivní vývoj. Start se tedy Ad Vitam Infernal podařil na výbornou a už je pouze na nich, co bude následovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky