Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Adaestuo - Tacent Semitae (EP)

AdaestuoTacent Semitae (EP)

Victimer6.2.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Adaestuo otevírají brány do svého království skrze black metal, temné rituály a velkorysý postoj k ambientu a vokálním kreacím. Nešokují, ale jejich zlomocné vytržení z reality zanechá následky.

Abychom se v rámci tříhlavého projektu Adaestuo dostali na úplný začátek, musíme zalovit v paměti a vzpomenout americkou kapelu Incursus, která zakončila svou skromnou diskografii mini nahrávkou nazvanou právě Adaestuo. Pod pseudonymem VJS ukrytý kapelník pak převzal tento název k nově složenému uskupení, kde jej doprovází démonická Polka Hekte Zaren a třetí do party P.E. Packain, který pro změnu pochází z Finska a prošel řady kapel jako Horna nebo Sargeist.


Materiál Tacent Semitae je odrazovým můstkem do možné další spolupráce a jako takový si vede skutečně dobře. Dvacetimutová smršť black metalu, svérazně pojaté mystiky na způsob rituálu, všemožných ruchů a klenuté klášterní obscénnosti, je velice výživná. Vokalistka působí trochu jako zjevení. Do narušeně působící atmosféry klade slova někde na pomezí operního projevu a temné recitace a nezůstane jen u toho, neboť si v krajním případě vzpomene i na umění Diamandy Galás a velice zdatně ji začne imitovat. Působivé, nezvyklé, až majestátní.

 


Samotný proces EPka učinkuje dost nestandardně ve smyslu typické blackmetalové nahrávky, neboť černý kov je jen jedním ze zdrojů, kterými je Tacent Semitae poháněna. Vedle zmíněného vokálu je další velká role věnována ambientu, kterým je EP prošpikováno a jeho výraz je v případě potřeby přiškrcen až do ruchově noisové podoby. Obětování, mrzká síla náboženství, zvrácené choutky skryté před okolním světem, i tyhle pocity je schopné Tacent Semitae vyvolat.


Člověk, jehož smysly jsou na podobně obskurní zacházení zvyklé, nezůstane tupě zírat neschopen slova, ale tuhle věc si náležitě užije. Bude mu po chuti, nebo mu dokonce způsobí rozkoš. Ten, který tyhle blackmetalové mutace není s to pochopit, takový by se měl držet dál i nyní. Tacent Semitae je silně návyková záležitost, se kterou si není radno zahrávat.


Superlativy ale zatím nechám stranou. Tohle EPko je rozhodně povedená varianta jak prznit black metal a oslavovat pomocí něj prapůvod zla, ale k plné spokojenosti ještě cosi chybí. Když pominu regulérní album (věřím, že jednou bude), tak si umím představit i hlubší a dotěrnější průzkum temné strany psychiky. Jako začátek cesty ovšem dobré, velmi dobré.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/adaestuo.jpg


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 6.2.17 11:07odpovědět

Pro mě nejlepší nahrávka minulého roku. Možná to může mít větší hloubku, ale většina dnešní produkce se o to ani neotře.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky