Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Abychom se v rámci tříhlavého projektu Adaestuo dostali na úplný začátek, musíme zalovit v paměti a vzpomenout americkou kapelu Incursus, která zakončila svou skromnou diskografii mini nahrávkou nazvanou právě Adaestuo. Pod pseudonymem VJS ukrytý kapelník pak převzal tento název k nově složenému uskupení, kde jej doprovází démonická Polka Hekte Zaren a třetí do party P.E. Packain, který pro změnu pochází z Finska a prošel řady kapel jako Horna nebo Sargeist.

Materiál Tacent Semitae je odrazovým můstkem do možné další spolupráce a jako takový si vede skutečně dobře. Dvacetimutová smršť black metalu, svérazně pojaté mystiky na způsob rituálu, všemožných ruchů a klenuté klášterní obscénnosti, je velice výživná. Vokalistka působí trochu jako zjevení. Do narušeně působící atmosféry klade slova někde na pomezí operního projevu a temné recitace a nezůstane jen u toho, neboť si v krajním případě vzpomene i na umění Diamandy Galás a velice zdatně ji začne imitovat. Působivé, nezvyklé, až majestátní.

Samotný proces EPka učinkuje dost nestandardně ve smyslu typické blackmetalové nahrávky, neboť černý kov je jen jedním ze zdrojů, kterými je Tacent Semitae poháněna. Vedle zmíněného vokálu je další velká role věnována ambientu, kterým je EP prošpikováno a jeho výraz je v případě potřeby přiškrcen až do ruchově noisové podoby. Obětování, mrzká síla náboženství, zvrácené choutky skryté před okolním světem, i tyhle pocity je schopné Tacent Semitae vyvolat.

Člověk, jehož smysly jsou na podobně obskurní zacházení zvyklé, nezůstane tupě zírat neschopen slova, ale tuhle věc si náležitě užije. Bude mu po chuti, nebo mu dokonce způsobí rozkoš. Ten, který tyhle blackmetalové mutace není s to pochopit, takový by se měl držet dál i nyní. Tacent Semitae je silně návyková záležitost, se kterou si není radno zahrávat.

Superlativy ale zatím nechám stranou. Tohle EPko je rozhodně povedená varianta jak prznit black metal a oslavovat pomocí něj prapůvod zla, ale k plné spokojenosti ještě cosi chybí. Když pominu regulérní album (věřím, že jednou bude), tak si umím představit i hlubší a dotěrnější průzkum temné strany psychiky. Jako začátek cesty ovšem dobré, velmi dobré.