Recenze: Adoperta Tenebris - Oblivion: The Forthcoming Ends

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Adoperta TenebrisOblivion: The Forthcoming Ends

Garmfrost25.3.2022

Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele, mp3

Posloucháno na: všem možném

VERDIKT: Řadový a zaměnitelný melodický black bez zápalu, energie a výraznějšího nápadu... To je Oblivion: The Forthcoming Ends.

Mezi promo zásilkami se objevilo mimo jiné loňské album francouzského jednomužného projektu Adoperta Tenebris. Jedná se o projekt chlapíka slyšícího na jméno G. Adoperta Tenebris produkuje melodičtější formu black metalu a Oblivion: The Forthcoming Ends je už v pořadí druhou dlouhohrající nahrávkou tohoto projektu. Mezi řadovkami vyšel ještě singl s předělávkou Venus In Furs od The Velvet Underground a nutno dodat, že tato nahrávačka je tím nejzajímavějším, co pod značkou Adoperta Tenebris zatím vyšlo.

adopterta_tenebris

Zatímco předchozí nahrávky si vydal G. sám, Oblivion: The Forthcoming Ends má pod palcem vydavatel Les Acteurs de l'Ombre Productions, který se kapelu snaží dostat z hlubokého undergroundu do širšího podvědomí. Ozdobil ji luxusním grafickým kabátkem a poslal ji nahrát k renomovanému zvukaři Nerikovi a jeho Darkened Studio, u kterého pořídili svůj debut např. Regarde les Hommes Tomber. To nezní vůbec špatně, že? S hudební náplní je to ovšem krapet složitější. Ať už se label snaží, jak chce - zvukař ve studiu čaruje o sto šest, tuctovému materiálu to bohužel nepomůže. Jasně, když si srovnáte na kapelním bandcampu předchozí počiny s aktuálním, vidíte velký posun. Nicméně stále se jedná o řadovou a zaměnitelnou tvorbu. Raději bychom se ale měli podívat na desku samotnou.

O Adoperta Tenebris jsem mluvil jako o jednomužném projektu, avšak Oblivion: The Forthcoming Ends hlavnímu tvůrci pomohlo zvěčnit spoustu hostí, z nichž znám jediného, a sice zpěváka zmíněných Regarde les Hommes Tomber, Thomase aka T. C. Ostatní hostující muzikanti a zpěváci mi neříkají vůbec nic. Album se nese ve středně rychlém sledu. Nejedná se o žádné sypanice, byť G. žene své nápady pěkně svižně. Nejtypičtějším znakem alba jsou melodie a vyšeptalý vokál, který jede stále v jedné rovině. Většinu nástrojů a zpěvů obstaral G. sám, bicích se chopil bubeník Äzh, který se pohybuje rovněž v kapelách mně neznámých, čehož při bližším ohledání v žádném případě nelituju.

Nechtěl jsem si vystačit s levným hodnocením – nic moc… Ovšem nic chytřejšího mě nenapadá. Všichni, kteří napomohli vzniku této desky, hrají nebo zpívají slušně. Ovšem bez zápalu, energie. Bez něčeho, pro co bych si desku měl chuť pustit znovu. Chybí ji něco, co by ji vytáhlo z bahna šedi podprůměru. Oblivion: The Forthcoming Ends je zářným příkladem toho, že něčemu nepomůže ani pozlacená klika. Slušný zvuk a luxusní balení desce spíš uškodí. Je díky nim znát marnost nápadů a vůbec celého snažení… Nelíbí, nebaví.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?