Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hirax opustil brány domovského spolku Lunatic Gods a ocitl se v poněkud jiném prostředí. Rozhodnut reagovat na svůj slovenský původ, národní kořeny a pevně spoután s vidinou namířit svůj vzkaz přesně do těchto tradic, rozehrál svou pohansky laděnou duši v kapele RAMCHAT. "Bes" je prvním představením tohoto souboru, jehož pokračování teprve ukáže jak silná je jeho fascinace vlastní tradicí. Přesto lze brát tohle EP jako dobrou ukázku toho, kudy je nakročeno a s čím je nutné počítat. Hrdost a čest v rámci kovově znějícího materiálu, jehož odkaz lze bez námitek přidat k pagan black metalové komunitě.

Nedá se říci, že přímo tohle jsem od Hiraxe čekal, na druhou stranu proč ne... Ocitáme se ve světě pohanského náhledu na svůj původ, v kraji, kde se rozprostírá temnota a poměrně dost radikální přístup k panbíčkářům, kterým není darováno jediné vlídné slovo. To oni jsou těmi, co pošpinili duše lidí a proto je nutné je trestat. V navazujících příbězích jsme z jedné strany provázeni vypravěčem a z té druhé poměrně nevynálezavým metalovým materiálem, který se snaží být nekompromisní a kterému chybí trochu více svobody, byť svým zapálením svobodu hlásí. Cítím až moc svázanosti.

Je mi líto, ale po hudební stránce nespatřuji na RAMCHAT nic výrazného, jako spíš tuctového a ohraného. Jistě, jsou tu pozice, ze kterých by šlo vykročit, obohatit poněkud předvídatelné postupy a být zajímavější. Takto jde spíš jen o tradiční metalovou lopotu, které vládne křečovitost a světlých okamžiků, které by dodaly EP na poutavosti, moc není. Vše je jen v náznacích a vše také sklouzává do míst, kde já jako posluchač být nechci. Pořád jsem svědkem myšlenky, že by RAMCHAT prospělo (i přes všechny hostující interprety) více variabilnosti a náhledů do jiných hudebních koutů, k čemuž tohle dílko přímo vybízí. Abych byl pochopen, tohle mluvené slovo, ani snaha o temné plochy nezachrání, chybí mi přirozenější provázanost a okamžik překvapení. Jít za ním trošku hlouběji. Zatím tomu tak není, Hirax a jeho věrní ovšem mají na víc, o tom jsem přesvědčen, i když jsou naše vzájemné cesty a pohledy rozlišné. Komentovat texty a jejich striktní zaměření nehodlám, tak se omezím na rčení, že mám raději volnější a přírodnější směřování, než-li toto přímé bodání do nenáviděného, které se sice tváří ostře, ale působí spíš úsměvně. A takto bych RAMCHAT rozhodně nechtěl vnímat.

Přesto, že mě tahle nahrávka nechává chladným a místy mně připadá opravdu naivní, jistě se najdou tací, kterým prospěje a které potěší její energie. S tou ostatně problém není, vidím jej spíš v celkovém pojetí, na kterém postrádám strhující element, jenž by mě donutil si říct - ano, tohle má budoucnost a své pevné místo. Jsem svědkem jen snahy o něco, co by mělo být rázné a nekompromisní, ale nefunguje to a nechává to za sebou tak trochu neviditelnou spoušť. Za mne v tuto chvíli ne, nejsem polapen a vím, že ani nemohu být.