Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Adoperta Tenebris - Oblivion: The Forthcoming Ends

Adoperta TenebrisOblivion: The Forthcoming Ends

Garmfrost25.3.2022
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Řadový a zaměnitelný melodický black bez zápalu, energie a výraznějšího nápadu... To je Oblivion: The Forthcoming Ends.

Mezi promo zásilkami se objevilo mimo jiné loňské album francouzského jednomužného projektu Adoperta Tenebris. Jedná se o projekt chlapíka slyšícího na jméno G. Adoperta Tenebris produkuje melodičtější formu black metalu a Oblivion: The Forthcoming Ends je už v pořadí druhou dlouhohrající nahrávkou tohoto projektu. Mezi řadovkami vyšel ještě singl s předělávkou Venus In Furs od The Velvet Underground a nutno dodat, že tato nahrávačka je tím nejzajímavějším, co pod značkou Adoperta Tenebris zatím vyšlo.

 

adopterta_tenebris

 

Zatímco předchozí nahrávky si vydal G. sám, Oblivion: The Forthcoming Ends má pod palcem vydavatel Les Acteurs de l'Ombre Productions, který se kapelu snaží dostat z hlubokého undergroundu do širšího podvědomí. Ozdobil ji luxusním grafickým kabátkem a poslal ji nahrát k renomovanému zvukaři Nerikovi a jeho Darkened Studio, u kterého pořídili svůj debut např. Regarde les Hommes Tomber. To nezní vůbec špatně, že? S hudební náplní je to ovšem krapet složitější. Ať už se label snaží, jak chce - zvukař ve studiu čaruje o sto šest, tuctovému materiálu to bohužel nepomůže. Jasně, když si srovnáte na kapelním bandcampu předchozí počiny s aktuálním, vidíte velký posun. Nicméně stále se jedná o řadovou a zaměnitelnou tvorbu. Raději bychom se ale měli podívat na desku samotnou.

 

O Adoperta Tenebris jsem mluvil jako o jednomužném projektu, avšak Oblivion: The Forthcoming Ends hlavnímu tvůrci pomohlo zvěčnit spoustu hostí, z nichž znám jediného, a sice zpěváka zmíněných Regarde les Hommes Tomber, Thomase aka T. C. Ostatní hostující muzikanti a zpěváci mi neříkají vůbec nic. Album se nese ve středně rychlém sledu. Nejedná se o žádné sypanice, byť G. žene své nápady pěkně svižně. Nejtypičtějším znakem alba jsou melodie a vyšeptalý vokál, který jede stále v jedné rovině. Většinu nástrojů a zpěvů obstaral G. sám, bicích se chopil bubeník Äzh, který se pohybuje rovněž v kapelách mně neznámých, čehož při bližším ohledání v žádném případě nelituju.

 

 

Nechtěl jsem si vystačit s levným hodnocením – nic moc… Ovšem nic chytřejšího mě nenapadá. Všichni, kteří napomohli vzniku této desky, hrají nebo zpívají slušně. Ovšem bez zápalu, energie. Bez něčeho, pro co bych si desku měl chuť pustit znovu. Chybí ji něco, co by ji vytáhlo z bahna šedi podprůměru. Oblivion: The Forthcoming Ends je zářným příkladem toho, že něčemu nepomůže ani pozlacená klika. Slušný zvuk a luxusní balení desce spíš uškodí. Je díky nim znát marnost nápadů a vůbec celého snažení… Nelíbí, nebaví.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky