Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Adversarial - Solitude with the Eternal...

AdversarialSolitude with the Eternal...

Garmfrost19.11.2024
Zdroj: CD v jewel case
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Advesarial objevují hranice děsivého extrému.

Je to šílené. Jako by to bylo včera, co jsem učůrával z Death, Endless Nothing and the Black Knife of Nihilism kanadských temnozvěstů Adversarial. No, přiznám se, že název jsem musel opsat. Pro mě je to pouze Death, Endless. Adversarial tehdy sáhli kamsi k mému srdci a ukázali dobře vyváženou temnotu namíchanou v (ne)chutný drink se zahalenou brutalitou, obskurnem a divě vyšinutým hlubokým growlem. Tenkrát jsem dost šílel z hnusáren Impetious Ritual, Grave Upheaval, Chaos Echoes nebo Irkallian Oracle. Všechno ničitelé čistého zvuku a čisté formy death metalu. Adversarial oproti zmíněným přece jen hrají krapet stylově čistěji, nicméně se stále jedná o zahuhlanou formu black/deathu, kde pro emoce, stupnice a progres není místa, ani co by se za nehet vešlo.

 

adversarial

 

Adversarial nyní citují prapůvodce temné nákazy a vší obludnosti v metalovém ranku, dávné mistry chorobnosti Incantation zřejmě nejvýrazněji ze všech jmenovaných i z celé své vlastní diskografie. Death, Endless se svou krvavou barvou stříknutou do černé a černým logem objevoval dark ambientní a noise hranice v pochmurné podstatě metalové tortury. Solitude with the Eternal… je černobílým zobrazením monster, klasicky ražené metalové vizuality a jasnější produkce. Ta způsobuje, že je sound brutálně konkrétní. Advesarial objevují hranice děsivého extrému. Skladby s dlouhými názvy typu Beware the Howling Darkness on Thine Left Shoulder dostávají jakési drone záchvaty a mrtvičné vize a přeměňují je v hrozivý zážitek.

 

 

Vzato z přísného hlediska se styl Adversarial příliš nezměnil. Stále se jedná o brutální a chorobný death metal. Jako by zmizel blackový nátěr, pryč jsou noise s ambientem. Sound je konkrétnější a ostřejší. Kytarové šílenství i rytmická sekce vykazují poměrně osobité tendence, díky kterým si v současnosti Adversarial nemusíte s nikým plést.

 

Přes naléhavost a blátivou atmosféru je poslech na rozdíl od oněch Impetuous Ritual poměrně snadný. Ostatně, kdo nerad podobnou odnož death metalu, nemusí zkoušet poslouchat ani Solitude with the Eternal … Jejich tvorba je extrémní, a to je bez debat, v rámci nastavených hranic se však jedná o velice příjemnou záležitost. Jsem zcela pohlcený. Čekal jsem něco jiného, než jsem dostal, a to je dobře. Nemám rád, když dopředu vím, na co se připravit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky