Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Agogh - Demo 2002 (demo)

AgoghDemo 2002 (demo)

Bhut13.12.2010
Zdroj: MP3 (170 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Prvotní nahrávka tuzemské formace Agogh nesmí být jen tak opomenuta. Kapela samotná k dnešnímu dni již nefunguje. Naštěstí po sobě zanechala tento skvost, který je opravdu vydařeným dílem. Pro všechny příznivce tvrdší gothic metalové hudby se střídmě použitým kořením blacku by mělo být toto dílo nedílnou součástí jejich sbírky.

Prvotní nahrávka tuzemská gothic blackové formace Agogh se skládá pouze z pěti písní. Ale i tak toto demo s názvem Demo 2002 je dosti záživné a strhující. Má jedinčenou atmosféru a povedený zvuk. Hudebníci jsou dle poslechu zruční hráči a umí vykouzlit krásné melodie. Jedinou černou skvrnu však vidím v občasném druhu použitého zpěvu. Bohužel drsný a tvrdý growling se ne vždy podaří z hrdla vydat v pěkném a poslouchatelném podání. A tak jsou tedy některé skladby lehce pošpiněny tímto hlasovým projevem. Ostatní písně jsou velmi pestré a příjemně melodické. Použití kláves je umírněné a nijak výrazně nevystrkují své růžky nad ostatní hudební nástroje. Líbivý booster elektrické kytary dodává celku na razanci a tvrdosti. Kapela hojně využívá různých hlasových ploch, tudíž posluchači dopřává jisté nejednotvárnosti a nemonotónnosti hudby. Opravdu vydařený počin a vlastně vynikající start skupiny.

 

Nejprve se z ticha vynoří klávesy utvářející tajemnou až mrazivou atmosféru. Zanedlouho se přidá kytara a po ní zbylé nástroje. Píseň střídá melodie a nálady, ovšem palec dolů dostává zpěv. Krásným zpestřením hudby a okrášlením tohoto songu je i ženský zpěv, který sice je zde jen jako jakýsi chorál. Druhá skladba obsahuje takřka heavy metalové postupy. Je pestrá na melodie a pyšní se taktéž výborným ženským zpěvem. Parádní to kousek. Prostřední skladba této nahrávky začíná zvukem sirény. Může se chlubit opět pestrostí vokálů od čistého hlubokého mužského až po nervozně znějící growling. Takovou hezkou ozdobou můžou být i zvuky války v pozadí jisté pasáže. Čtvtá věc obsahuje jednoznačně vynikající refrén. Dále se posluchači dopřává lehce středověká nálada, díky svým zdařilým melodiím. Písnička má několik různorodých momentů a pasáží, které ji činí velice svěží a milou záležitostí. Chmurný začátek písně pak přichází v posledním songu. Jediné, co atmosféru poněkud kazí je znovu druh zpěvu. Instrumentálně by skladba byla daleko lepší. Opravdu vynikající kousek a krásná tečka za tímto počinem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky